„Nikdy jsem na finále Stanley Cupu nebyl, proto jsem tak nadšený,“ vyprávěl po pondělním čtvrtém zápase série americký útočník Matthews. „Je to docela bláznivé a v něčem mi to otevřelo oči. Myslel jsem, jak hráči budou nervózní, ale všichni byli naprosto klidní.“
Matthews a další mladí hokejisté si do Kalifornie odskočili z Buffala, kde se jim na konci měsíce převrátí život. Na draftu NHL dostanou povolení vstupu mezi opravdové hvězdy.
Ještě než si je však týmy vyberou, absolvují v těchto dnech „NHL Scouting Combine“, jakousi vstupní prohlídku do nejlepší ligy světa.
Hráči podstupují náročné fyzické testy, měření, vážení, jejich zdravotní stav zkoumají doktoři, těžkou zkouškou jsou i rozhovory s novináři, probíhají samozřejmě také schůzky jednotlivých hochů s klubovými manažery.
Jak se chovají na ledě, už díky dlouhodobému pozorování budoucí šéfové vědí. Teď „žadatelé o práci“ ukazují své vystupování mimo led.
Podle většiny odborníků poslední červnový víkend dopadne následovně:
1. Auston Matthews (Toronto)
2. Patrik Laine (Winnipeg)
3. Jesse Puljujärvi (Columbus)
Češi a draft NHL? V prvním kole nikdo nebudeČeský hokej nečeká na letošním draftu žádná velká sláva. Drtivá většina předpovědí nezmiňuje žádného Čecha v souvislosti s prvním kolem. Nejvýš by měl být bývalý brněnský obránce Libor Hájek spolu s hradeckým bekem Filipem Hronkem. Mezi útočníky má šanci na nejvyšší umístění Šimon Stránský. Adam Brízgala a Josef Kořenář by mohli uspět mezi brankáři. A další jména českých nadějí, která zmiňují zámořské portály? Obránci Vojtěch Budík a Ondřej Vála, útočníci Kristian Reichel, Filip Zadina, Jiří Karafiát, Ondřej Najman, Filip Suchý či Daniel Kurovský. |
Jenže tyhle prognózy by rád změnil 18letý blonďáček z Tampere. „Toronto má před sebou těžkou volbu. Ale myslím, že bych měl být jedničkou já,“ vykolejil zámořské reportéry nakrátko ostříhaný Laine.
Finský útočník prožil báječnou sezonu. S Tapparou vyhrál domácí soutěž, na juniorském šampionátu získal zlato a mezi dospělými v Rusku dovedl jako nejužitečnější hráč šampionátu tým Suomi ke stříbru.
Kdyby v textu měl být ještě soupis jeho dalších individuálních úspěchů, prodlouží se o několik odstavců.
„Do pěti let budu tak dobrý jako Ovečkin,“ prohlásil sebevědomě. Laine se touží vyrovnat svému dětskému idolovi a plánuje být stejně produktivní jako ruský kanonýr. „Myslím, že mohu dát v NHL za sezonu padesát gólů. Mám na to schopnosti a talent. Věřím, že jednoho dne na padesátku dosáhnu, chci na sobě tvrdě pracovat.“
Laineho prohlášení se mohou zdát jako velkohubá. Finský megatalent působí bezprostředně, když se baví s novináři, je ochotný, ale dlouho nad odpovědí nepřemýšlí. Navíc tolik nesnáší porážky, důkazem budiž jeho zkroušený výraz po prohraném moskevském finále s Kanadou.
„Ať si lidé myslí, co chtějí. Kdo mě zná, ví, že jsem v pohodě a mám hodně sebevědomí. A to není špatná věc,“ vyvracel Laine názory o jeho aroganci.
Dobrá. Ale jak je to s tím prvním místem na draftu, Patriku? Vždyť ve Winnipegu se už objevily první dresy se jmenovkou LAINE a číslem 29.
„Mimo led jsme kamarádi!“
„Mám lepší střelu než Matthews, umím dát gól, on zase šance připravuje, má šikovné ruce, dobře si kryje puk. Ale pokud je teď v něčem lepší než já, tak za sedm měsíců ho dohoním. Chci prostě ukázat, že jsem dobrý hráč a doufám, že budu vybrán z prvního místa,“ řekl Laine a narážel na to, že Američan je o sedm měsíců starší. „Ale je skvělé, když máte vedle sebe někoho, kdo vás tlačí nahoru.“
Naopak Matthews se konkurenčnímu boji moc nevěnuje. „Snažím se soustředit na sebe a zlepšovat se. Laine měl skvělou sezonu, ale srovnávat se nechci.“
A jeho finský kolega hned přispěchá s vysvětlením: „Jinak jsme kamarádi. Není mezi námi žádná rivalita, ve volném čase se o hokeji nebavíme.“
Laine pak o sobě prozradil pár zajímavých informací.
„Když jsem ve čtyřech letech začínal s hokejem, byl jsem brankář a docela se mi to líbilo.“
„Jako dítě jsem měl na dvoře branku, takže jsem hodně trénoval střelbu. Rád jsem zůstával déle na tréninku a střílel.“
„Budu tady žít s maminkou. Nedokážu si navařit a chodit každý den do restaurací se mi nechce. Máma se mi postará o jídlo, praní i všechno ostatní.“
Že jsem vyhrožoval kouči zabitím? Nic takového, tvrdí Laine
A zavzpomínal také na incident ze srpna 2014. Tehdy jej trenér reprezentační osmnáctky poslal domů z Memoriálu Ivana Hlinky. Podle médií kouči ukázal šestnáctiletý kluk prostředníček a údajně mu vyhrožoval smrtí.
„Byl jsem mladý, nezvládl jsem, že mě trenér posadil. Pár klukům jsem řekl, že bych ho nejraději sundal a ukázal ten prostředníček. Ale nikdy jsme mu nic neřekl, novináři to překroutili. Že bych ho chtěl zabít? Nic takového!“ tvrdí Laine. Dnes je už snad vyspělejší, přesto v něm trochu komplikované povahy přetrvává.
Navíc výsledky jeho fyzických testů nedopadly nejlépe, Laineho předčil Matthews. Proč? „Jsem po dlouhé sezoně docela vyčerpaný. Byl jsem unavený a neměl čas se připravit na testy. Těším se domů, až budu spát u televize.“
Matthews se zase před draftem chystá na golf se sestrou. „Je lepší než já, vždycky mi srazí sebevědomí,“ směje se americký talent.
Na konci června se mezi oběma náctiletými soupeři rozhodne. A třeba se jednou sejdou jako spoluhráči v bitvě o Stanley Cup. Tak jako Joe Thornton a Patrick Marleau ze San Jose, lídři draftu 1997.
