„Na zápas se těším a nejenom kvůli bráchovi. Ve Znojmě mám navíc většinu rodiny,“ tvrdil před časem. Zranění krční páteře mu nakonec cestu k zápasu nedovolilo. „Byl jsem ve Zlíně a musel jsem ležet,“ povzdechl si Erat.
V domácím utkání s Třincem se při úniku zastavil až o mantinel za soupeřovou brankou. „Doufám, že už bude všechno v pořádku,“ tvrdí.
Ale na nepřízeň osudu útočník Nashvillu nežehrá. „Víte co, my proti nim budeme hrát ještě další tři zápasy, takže si to s bráchou vynahradíme. Už se na ně těším stejně jako na ten, co jsem propásl,“ svěřil se rozverně.
Během posledních zápasů Martin Erat naskakoval na led do útoku po boku Petra Lešky a nejlepšího střelce loňské základní části Jaroslava Balaštíka. „Oba jsou to skvělí hráči, což potvrdili loni, kdy Zlín dovedli k titulu a letos hrají výborný hokej také. Jsem rád, že do útoku zapadám a snažím se je podporovat,“ pochvaluje si spolupráci Erat.
V nové formaci se mu ale střelecky tolik nedaří jako v úvodu sezony s Petrem Čajánkem. Na konci nahrávek většinou stojí druhé křídlo - Balaštík. „Jsem rád, že vyhráváme. Není pro mě důležité, zda dám tři nebo čtyři góly. Záleží na úspěchu týmu a tomu se daří. V kabině je skvělá atmosféra a na tom záleží,“ usmívá se Erat.
„Já si nechci vybírat, s kým by se mi hrálo líp. Budu hrát tam, kam mě trenér postaví,“ se smíchem vrtí zamítavě hlavou nad poznámkou, že v útoku s momentálně nachlazeným Petrem Čajánkem byl více vidět.
