Jak by také Marian Planka netrpěl, když k hokejistům Pittsburghu chová přízeň už 32 let. Navíc jej vyšla na dobrý milion korun. Zažil s nimi období plná úspěchů včetně několika zisků Stanleyova poháru pro šampiony NHL, ale také útrapy spojené s existenčními potížemi klubu z americké Pensylvánie. „To byly těžké časy,“ vzpomíná Marian na přelom tisíciletí.
Pouto se zrodilo díky jedinému muži. „Viděl jsem Maria Lemieuxe hrát za Kanadu a naprosto mě nadchl. V tu chvíli jsem se stal fanouškem jeho týmu,“ vzpomíná Marian na pražský světový šampionát z roku 1985.
Jenže jak fandit mužstvu z režimem „popíraného“ Západu? „Byl jsem rád za každou informaci, která se ke mně dostala. Vše se změnilo v roce 1989.“ Sametová revoluce totiž otevřela brány pro zahraniční média, brzy začal vysílat kanál ScreenSport. „Nikdy nezapomenu na to blikající zelenofialové logo. U těch přenosů jsem strávil spoustu nocí,“ vzpomíná s úsměvem.
Omluvenka? Stanley Cup
Ještě více se rozesměje, když si vybaví, jak sledoval finále Stanley Cupu v letech 1991 a 1992. Pittsburgh, vedený Lemieuxem, jemuž sekundoval dlouhovlasý teenager Jaromír Jágr, dvakrát za sebou dosáhl na stříbrnou trofej. Marian vše pozorně sledoval. Ponocování si však vybralo svou daň. „Pořád jsem chodil pozdě do školy. Tehdy jsem už byl na gymnáziu.“
Od té doby uplynulo mnoho let a Marian poznal vzestup i pád popularity Penguins. Sledoval, jak v devadesátých letech pulty obchodů zaplavily suvenýry s logem tučňáka. Postřehl obří nárůst českých příznivců Pittsburghu i pozdější odliv této módní vlny. „Já jsem jim začal fandit dávno předtím, než to bylo trendy. Pak se objevilo spoustu fanoušků Jágra a celého týmu, ale to už tak bývá. Jen si vzpomeňte, jak to každoročně chodí během mistrovství světa.“
Karty za milion
Když Jágr v roce 2001 zmizel z „ocelového města“ a klub z finančních důvodů bojoval o přežití, mnoho lidí se stalo přeběhlíky a našli si jiné oblíbence. Marian nikomu nic nevyčítá: „Je to způsobené i tím, že hráči častěji než v minulosti mění působiště. Navíc se liga rozšiřovala o nové kluby.“
On nepřeběhl. Snad ani nemohl, za dlouhá léta si vybudoval pouto nejen citové, ale i materiální.
S Pittsburghem ho spojuje úctyhodná sbírka hokejových karet, převážně Jágra a Lemieuxe. Její cena? „Vždy říkám, že v tom mám lepší auto.“ Za milion? „To snad ne,“ řekne a tváří se u toho, že ani on sám sobě nevěří.
Marian Planka v Hokejové síni slávy se Stanley Cupem.
V novém miléniu prohloubil Marian svou lásku k Pittsburghu i výlety do Severní Ameriky. Navštívil mnoho měst, včetně New Yorku, Washingtonu či Floridy, pokaždé však výlet plánoval tak, aby viděl v akci Penguins. Pokud možno co nejčastěji. Jako správný fanoušek Pittsburghu nenávidí Philadelphii, zato rivalitu s Washingtonem založenou na soubojích Alexe Ovečkina a Sidneyho Crosbyho tolik neprožívá. „My je totiž vždycky vypráskali. A pokaždé jsme nad nimi vyhráli i při mých návštěvách.“
Marian si stejně jako ostatní fanoušci Penguins užívá přepychu - poslední čtyři dekády platí, že právě za Pittsburgh hraje nejlepší hráč světa. Lemieux, Jágr, Crosby. Za posledního občas zaskočil Jevgenij Malkin. Tak jako v některých momentech aktuálního play-off, jehož šesté finále Pittsburgh vyhrál 2:0 a obhájil titul.
„Jednou nás tahá jeden, pak zase druhý. Ale Malkin je trochu líný, nedává hokeji tolik co Crosby,“ srovnává obě současné superhvězdy.
Tou největší v dějinách však pro něj zůstává Lemieux. „To on zachránil hokej v Pittsburghu. A měl nejvíc talentu, víc než Gretzky.“
