Teď stojí na prahu další záchranné akce, tentokrát ve Vítkovicích. Dostal pět kol na aby mužstvo vytáhl z posledního místa. Ale prohrál doma s Třincem a zbývají už jen čtyři.
Nebylo pět kol zoufale málo? Není to trenérský hazard?
Je to málo, je. Strašně málo. Nejhorší bude dohnat tříbodovou ztrátu. Zvlášť když vím, jak si Havířov, který je před námi, ty body kontroluje.
Myslíte, že závěr ligy je a bude férový?
Jé, o tom nechci mluvit. Vím o tom svoje, ale nechci nic rozmazávat. Zase bych něco řekl a někdo by po mně vyjel, že dělám nějaké drby.
Je to jen pár dní, kdy jste jako trenér skončil v Havířově, teď proti němu
budete bojovat o poslední místo v jiném klubu. Není to divné?
Dobře, je to divné. Ale takový je byznys. Vedení v Havířově je naštvané, že se chci zachránit na jejich úkor. Ale mně je jedno, na čí úkor. Já přišel zachránit Vítkovice a nezáleží mi, jestli tam spadne Kladno, Sparta nebo Havířov. Vážně je mi jedno, že jsem předtím byl v Havířově. Tam se se mnou rozloučili a teď jsem jinde.
Takže záleží jen na tom, kde si vás zrovna najmou.
Ano. To je profesionalismus. Takhle to chodí na celém světě.
V Havířově jste skončil těsně před koncem ligy. Už jste asi nepomyslel na to, že se v této sezoně ještě vrátíte?
To by mě skutečně ani ve snu nenapadlo. Už jsem měl sbalené kufry a chystal se do Švýcarska lyžovat, moje paní dokonce objednala dovolenou v Mexiku. Pak jsem musel na menší operaci do Havířova a říkám si, že se ještě podívám ve Vítkovicích na hokej. Tak jsem se tam objednal a oni mi za deset minut volali s nabídkou na trenéra. Myslel jsem, že mluví o příští sezoně. Tak se na to manažera Černíka ptám, ale on odpověděl: "Ne, ne, zítra ať jsi na střídačce."
To jste to hned vzal? Bez rozmýšlení?
Ne, řekl jsem mu, dej mi aspoň hodinku. Ale stejně jste to risknul, jako vždycky. No jo. Přemítal jsem, mám to vzít, nebo nemám. Pak jsem si řekl, tak co, hokej je můj život, už se mi to stalo před pár lety s Brnem v baráži a taky jsem šel. Takže jsem si přebalil kufry a místo do Mexika jel do Ostravy.
S prolínací soutěží už máte zkušenosti, víte, do čeho jdete.
Nebojíme se. Mužstva v první DZ lize nejsou tak silná, aby nás někdo porazil. Navíc budou po finále rozmlácení, protože se tam řežou jako koně. A pozor, všichni už vidí Vítkovice na posledním místě. V Havířově si myslí, že to mají pod kontrolou, ale není konec. Pořád věřím, že nás osvítí a že se zachráníme. Dokud bude jediné procento naděje, bojujeme.
Nebylo pět kol zoufale málo? Není to trenérský hazard?
Je to málo, je. Strašně málo. Nejhorší bude dohnat tříbodovou ztrátu. Zvlášť když vím, jak si Havířov, který je před námi, ty body kontroluje.
Myslíte, že závěr ligy je a bude férový?
Jé, o tom nechci mluvit. Vím o tom svoje, ale nechci nic rozmazávat. Zase bych něco řekl a někdo by po mně vyjel, že dělám nějaké drby.
Je to jen pár dní, kdy jste jako trenér skončil v Havířově, teď proti němu
budete bojovat o poslední místo v jiném klubu. Není to divné?
Dobře, je to divné. Ale takový je byznys. Vedení v Havířově je naštvané, že se chci zachránit na jejich úkor. Ale mně je jedno, na čí úkor. Já přišel zachránit Vítkovice a nezáleží mi, jestli tam spadne Kladno, Sparta nebo Havířov. Vážně je mi jedno, že jsem předtím byl v Havířově. Tam se se mnou rozloučili a teď jsem jinde.
Takže záleží jen na tom, kde si vás zrovna najmou.
Ano. To je profesionalismus. Takhle to chodí na celém světě.
V Havířově jste skončil těsně před koncem ligy. Už jste asi nepomyslel na to, že se v této sezoně ještě vrátíte?
To by mě skutečně ani ve snu nenapadlo. Už jsem měl sbalené kufry a chystal se do Švýcarska lyžovat, moje paní dokonce objednala dovolenou v Mexiku. Pak jsem musel na menší operaci do Havířova a říkám si, že se ještě podívám ve Vítkovicích na hokej. Tak jsem se tam objednal a oni mi za deset minut volali s nabídkou na trenéra. Myslel jsem, že mluví o příští sezoně. Tak se na to manažera Černíka ptám, ale on odpověděl: "Ne, ne, zítra ať jsi na střídačce."
To jste to hned vzal? Bez rozmýšlení?
Ne, řekl jsem mu, dej mi aspoň hodinku. Ale stejně jste to risknul, jako vždycky. No jo. Přemítal jsem, mám to vzít, nebo nemám. Pak jsem si řekl, tak co, hokej je můj život, už se mi to stalo před pár lety s Brnem v baráži a taky jsem šel. Takže jsem si přebalil kufry a místo do Mexika jel do Ostravy.
S prolínací soutěží už máte zkušenosti, víte, do čeho jdete.
Nebojíme se. Mužstva v první DZ lize nejsou tak silná, aby nás někdo porazil. Navíc budou po finále rozmlácení, protože se tam řežou jako koně. A pozor, všichni už vidí Vítkovice na posledním místě. V Havířově si myslí, že to mají pod kontrolou, ale není konec. Pořád věřím, že nás osvítí a že se zachráníme. Dokud bude jediné procento naděje, bojujeme.
