Petr Exner, onen zmíněný Jágrův šofér, teď zřejmě bude rok bez gáže. Přitom jeho tip rozhodně nebyl bláhový, naopak pragmatický.
Leč turnaj v Torontu hned první odpoledne zažil nečekané rozuzlení. Tým Evropy, podceňovaný slepenec hráčů z nepozvaných zemí, totiž skolil Ameriku 3:0.
A Jágr následně přidal na Facebook další příspěvek: „Doufám, že lístky na semifinále a finále už jsou prodané. Mám pocit, že tyto zápasy budou hrát úplně jiné týmy, než s jakými pánové z NHL počítali.“
Ne, s Týmem Evropy rozhodně nikdo moc nepočítal. Žebříčky síly napříč zámořskými médii mu předpovídaly předposlední i poslední místo. Měl být na úrovni Čechů, tak nějak jen do počtu.
A po prvních dvou porážkách v přípravě se vskutku zdálo, že hráči jen těžko v sobě probudí touhu rvát se, obětovat se, zvlášť na začátku sezony. Že neskočí odvážně do střel za nějaký nesourodý výběr bez národní identity. Jenže...
„Stejně jako ostatní chceme v turnaji pokračovat i po základní skupině. Nejsme jen nějakou vedlejší atrakcí tohoto turnaje,“ říkal po zápase s USA kouč Ralph Krueger. „Ale nechceme zůstat u jednoho pěkného zápasu. Už nyní se soustředíme na další tři třetiny.“
Na ty pondělní proti Česku. V nich si už tým může zajistit postup a najednou se zdá, že najít motivaci je to nejmenší, co by Evropu na Světovém poháru trápilo.
„Nevadí, že nám nezní žádná hymna. Každý jsme na ledě hráli za spoluhráče vedle sebe a naši vlajku na ramenou,“ vyprávěl slovenský útočník Marián Gáborík. „Ale dál nemáme velké oči. Teď nás čekají Češi a ti mají taky kvalitní mužstvo. A pro nás Slováky je vždycky specifické hrát proti sousedům.“
V neděli odletěl Jaromír Jágr po českých „prázdninách“ na Floridu vstříc další sezoně v NHL. Světový pohár, na němž se stále zahraniční novináři i mnozí soupeři ptají, proč tu není, však bude sledovat dál.
Dočká se Týmu Evropy ve finále?
