Právě Řezníček, který před třemi lety ukončil kariéru a nyní nově řídí nejvyšší soutěž, Ptáčkovi předával pamětní plaketu a pogratuloval k překonání rekordu. Českobudějovický bek dostal také tři dresy připomínající historický zápis - jeden si nechá, druhý půjde do dražby a třetí bude v klubové síni slávy.
"Zápas byl určitě jiný než ty ostatní. Hlavně tím tlakem médií a všech okolo. Měl jsem tady celou rodinu a to se často nestává. Měl jsem tu i rodiče. První střídání jsem byl naměkko, ale při druhém střídání jsem se dostal do zápasu. Já i celý tým hrál dobře. Jsem rád, že jsme tři body získali," prohlásil po vítězství 4:1.
Když ho sháněla produkční televize na rozhovor, ze šatny vtipně zahlásil: "Jak to, že mě sháníte? Sedím tam na bidýlku jako ptáček."
Čekal jste, že vám dcery před zápasem zahrají na flétny? Trénovaly tajně?
Nevím, jestli tajně, protože doma cvičíme. Ale že budou hrát tady, to jsem nevěděl. Asi to s někým upekla manželka. Nevím, s kým. To si ještě zjistím a vyřídím si to s ním.
Pavelcovi start povolili těsně před zápasemS trochou nadsázky se dá napsat, že Liberec měl v pátečním duelu štěstí, že před zápasem v Českých Budějovicích probíhal slavnostní ceremoniál rekordmana Ptáčka. Jinak by totiž možná brankář Ondřej Pavelec ani nemohl nastoupit. Jeho transferkarta z Kanady dorazila až čtvrt hodiny před zápasem. "Američané to mají hned, Kanaďanům to trvá," zlobil se liberecký kouč Marián Jelínek. Hosté pro jistotu na jih Čech odjeli se třemi gólmany. Nakonec chytal reprezentant Pavelec. "Dozvěděl jsem se deset minut před rozbruslením, že nastoupím. Jsem rád, že mi to trenéři umožnili a že to mám za sebou," řekl gólman po utkání. Zejména ze začátku byla vidět nerozehranost, pak však některými zákroky připomněl svou kvalitu. "Půl roku jsem nechytal, bylo to vidět. Ale doufám, že v dalších zápasech se to bude lepší," přeje si Pavelec. |
Bylo těžké soustředit se po takovém začátku, který s vámi zacloumal, znovu na hokej?
Dojatej jsem byl, to přiznávám. Kapesníčky jsem neměl, takže první střídání jsem měl trošku zamlžený. Ale myslím, že jsem profík. Druhé střídání už jsem hrál normálně.
Cítil jste, že s vámi ten zápas chce vyhrát celé mužstvo?
Bylo to vidět a myslím, že náš výkon byl rapidně lepší oproti minulým zápasům. Tohle je cesta, která by mohla vést k našemu celkovému úspěchu.
Kolik zápasů ještě chcete odehrát?
To je dost častá otázka. Mám smlouvu ještě na dva roky. Dál se nekoukám. Když bude zájem, budu se snažit pokračovat a navyšovat počet zápasů.
Kdyby se vám dál dařilo, můžete odehrát třeba až 1250 zápasů.
Jsem pořád tady, proto je to číslo tak vysoké. Málokdo to číslo dokáže, protože mladí chtějí ven a chtějí se tam trochu otlouct. Jestli bude zdravý a navýším to číslo, to je dnes těžké říkat.
Rodina za vámi pořád stojí?
Bez rodiny to nejde. Když je člověk mladej a je s rodičema, tak pak je ještě více znát, když má svoji rodinu. Je to i těžší. Rodina se přizpůsobí tátovi hokejistovi, ale je to těžší, než když je člověk svobodnej a má čas opravdu jen na hokej. V tom má rodina pochopení.
Padla někdy teď otázka, jestli rodina, nebo hokej?
Děti by to vůbec nenapadlo. A manželku taky ne. Ta mě podporuje od mých samých začátku.
Zůstávají vám v paměti z kariéry čtyři tituly se Spartou?
Určitě. Hlavně ten první.
Nemrzí vás, že vás minula nějaká velká akce s reprezentací?
Za ty roky jsem obešel sem tam nějaký mezistátní turnaj. Ale něco málo vždycky chybělo. Možná důraz, lepší přehled, střela. To tak je.
Nebyl jste moc hodný?
Narážíte na můj herní projev, že jsem hodnej. To se asi v nároďáku nenosí. Tam musí být člověk agresivní.
Co vás ještě čeká v kariéře?
Starší kluci vždycky říkali, užijte si to. Když se ten konec blíží, snažím si to užívat. Jsem rád, že jsem v takovém parádním kolektivu a dělám práci, která mě baví.
Jak relaxujete?
Mám štěstí, že mám koníčky, které mě úplně vypnou. Motorka, to je jiný druh napětí, který hlavu vyčistí. Pak se člověk o to více na utkání těší.
Máte představu, co budete dělat po kariéře?
Připravuju se na to a něco dělám, aby mě to nezaskočilo.
Umíte si představit, že budete třeba na střídačce jako trenér?
Byly doby, kdy jsem přišel na trénink malých dětí, třeba před patnácti lety, a říkal jsem si, že je to těžký. Pak ale máte svoji rodinu a poznáváte děti víc. Mě to naplňuje, když jsem na ledě s malýma dětma. Vidět ty rozdíly, jak rostou před očima. To je hezký.
Šel byste pracovat někam do extraligy?
Neříkám, že ne. Určitě bych si chtěl vyzkoušet něco jiného. Angažovat se i z druhé strany. Teď to znám z pozice hráče.
