„Ještě bych chtěl chytat deset roků. Třeba se tam jednou vrátím,“ pousmál se 27letý Sedláček, který by mohl zahájit sezonu ve zlínském dresu. Záleží na tom, jestli do startu nového ročníku získá angažmá.
Jaké byly čtyři roky, které jste prožil v Lotyšsku?
Kdybych to měl hodnotit jako ve škole, tak za tři. První rok jsem moc nechytal, měl jsem před sebou zkušeného gólmana. Učil jsem se. Druhý rok jsem začal chytat. Před třetí sezonou jsem si myslel, že mi dají víc prostoru. Ale přivedli nového gólmana, s nímž jsem se zase střídal. Loni jsem předpokládal, že budu chytat pořád. Ale během úvodních deseti zápasů jsme získali snad jen pět bodů, takže to trenéři začali točit. Na konci už víc chytal můj kolega. Ale tak se to dělá. Chtěli si ho ohrát na příští sezonu.
Jaký byl život v Rize?
Nádherný. Je to malá Praha. Krásné, evropské, historické město. Bude mi chybět. Našel jsem si tam přítelkyni. Jsme spolu třetím rokem, příští rok se budeme brát. Takže jsem si něco dovezl. (úsměv)
Jak náročná je KHL pro brankáře?
Prvních deset týmů je opravdu kvalitních. Pak jsou tam mužstva jako my nebo Slovan, která proti nim musí svůj herní styl změnit. Dovednost je na druhé straně, takže to musíte něčím nahradit. To znamená hrát víc dozadu, víc bojovat. V šířce hřiště jsem neviděl problém. Rozdíl je v tom, že Rusové chtějí hrát do prázdné. Míň střílí, a i když před sebou mají poloprázdnou branku, raději nahrávají. V Česku se přece jen střílí víc.
Nedělalo vám problém cestování a přesun přes sedm časových pásem?
Pokud člověk nemá rodinu, není to problém. Může se v klidu vyspat. Program je většinou dělaný tak, že hrajete třeba čtyři zápasy venku a pak máte dva dny volno.
Jak vůbec Lotyši vnímají svůj klub v KHL?
Jako národní tým. Celé Lotyšsko sleduje hokej, spolu s basketbalem je to národní sport. Fandí všichni. I když se nedařilo, chodilo hodně lidí.
Pomohlo působení Dinama v KHL k tomu, že Lotyšsko na letošním mistrovství světa málem postoupilo do čtvrtfinále?
KHL se hraje od roku 2008 a Dinamo je tam od začátku. A od stejné doby začaly jejich výsledky na mistrovství světa jít nahoru. Na olympiádě 2014 v Soči padli ve čtvrtfinále s Kanadou těsně 1:2. To pro ně byl neskutečný výsledek. Díky KHL se dostali na vyšší úroveň.
Stále víc lotyšských hráčů míří do české extraligy. Ve Zlíně se prosadil Roberts Bukarts a před podpisem smlouvy je Ralfs Freibergs. Čím to, že jich sem chodí tolik?
Nejsou to žádní béčkoví hráči, jsou opravdu kvalitní. Zdejší týmy hledají levnější a mladší hráče ze zahraničí, Lotyši mezi ně patří. Je to přirozený směr.
KHL začíná už za tři týdny. Proč jste stále bez angažmá?
Už na začátku února jsem věděl, že v Rize pokračovat nebudu. Tím pádem jsme začali něco hledat. Na stole byla Sparta. Ale kvůli tomu, že neměli rozpočet na gólmana, jsme se nedomluvili. Pak to byla klasika. Bavili jsme se s různými týmy, které se ale ve finále rozhodly pro někoho jiného. Takže trénuju doma ve Zlíně a budu čekat, až se něco objeví.
Nejste z toho nervózní?
To jsem byl před čtyřmi lety, když jsem odsud odcházel a nevěděl, co bude. Současná situace není nejlepší, na druhou stranu jsem po nějaké době doma. Něco jsem v KHL odchytal, takže už to beru jinak. Otázka jen zní, kdy a kde podepíšu.
Jak reálná je varianta, že nový ročník rozjedete ve Zlíně?
Stát se může cokoliv. Uvidíme, co bude za měsíc, kde se co vyvrbí. Teď můžu jen čekat, co agent domluví.
Preferujete nějakou soutěž?
Uplynulá sezona nebyla taková, abych si mohl vybírat. Takže čekám na telefon.
