„Doufám, že dneska nebude skórovat, pořád mi utíká. Ne, sranda, on je střelec,“ řehnil se Hrňa po výhře 5:3. Přání se mu vyplnilo, Ton se na stadionu Vítkovic netrefil a oba mají 17 zásahů.
Váš první gól v Litvínově byl kuriózní. Jak jste k němu přišel?
Viděl jsem, že puk letí na (brankáře) Francouze, akorát jsem myslel, že ho bude zalehávat. Pak jsem si ale všiml, jak si ho rovná na hokejku, tak jsem k němu dojel a on mě při vyhození trefil do špičky brusle. Se štěstím to sjelo do brány. Takový gól se snad ani nepočítá (úsměv).
Neuplynuly ani dvě minuty a dal jste další.
Když se hráči podaří něco dobrého na ledě nebo udělá nějaký bodík, začne si víc věřit. Já vystřelil a spadlo to tam.
Povzbudila vás i reprezentační pozvánka?
Ještě to neřeším, soustředím se na zápasy, co máme. Po neděli se tím budu zabývat. Ale určitě jsem to přijal s velkou radostí.
Jaké bylo naskočit v Třinci do rozjetého týmu?
Já věděl, do čeho jdu. Do jakého prostředí. Klukům se daří. Jen člověk vejde do kabiny, je cítit spokojenost, ale i skromnost.
V Litvínově vás nepoložil ani obrat domácích z 0:2 na 3:2. Čím to?
Nestáhli jsme se a hráli pořád dopředu, agresivně, napadali. Litvínovští potom vzadu dělali chyby a my byli schopní je využít.
Litvínov jste porazili poprvé v sezoně. Je to důležité pro vaši psychiku?
Ano. My máme problémy porážet právě kluby, co jsou s námi vepředu. Jsem rád, že teď se to podařilo. Zvlášť když jsme po 2. třetině prohrávali.
