„Minulou sezonu jsem tabulku střelců sledoval, bylo to pro mě něco nového. Ale zároveň se dařilo celému týmu, byli jsme pořád nahoře. Teď se drápeme nahoru a pro mě je nejdůležitější, abychom pořád sbírali body,“ prohlásil Dominik Kubalík po plzeňském vítězství 4:2, které tým posunulo na desátou příčku.
Byl to váš nejpovedenější zápas v sezoně?
Byl. Všichni jsme hráli dobře, zápas se nám povedl. Bylo to dlouho vyrovnané, ale Litvínov jsme k ničemu velkému nepustili. Výsledek 4:2 odpovídá dění na ledě.
V říjnu jste nastřílel v Brně ještě o gól víc. Tenhle večer byl lepší?
Rozhodně. Čtyři góly byly fajn, ale prohráli jsme. Teď byly jenom tři, ale jsem rád za výhru. A hlavně tak do mého dvanáctého gólu v téhle sezoně ani jeden z nich nepomohl k bodům. A ty teď potřebujeme ze všeho nejvíc. Snad se to konečně obrací.
Cítíte po třech výhrách v řadě větší sebevědomí?
Je to na ledě znát. Předtím jsme byli dole, báli se hrát. Všechno bylo zbrklé. Teď nám narůstá sebevědomí, pak si na ledě dovolíte věci, o kterých jste si mysleli, že jste už úplně zapomněli. Doufám, že to bude pokračovat.
Po dvou třetinách byl přesto stav vyrovnaný 2:2. Co jste si říkali v kabině před začátkem třetí části?
Že budeme trpěliví. Měli jsme více ze hry a věřili, že když v tom budeme pokračovat, něco nám tam ještě spadne. Šli jsme si za tím. Ale Litvínov zlomil až čtvrtý gól v úplném závěru.
Všechny branky zařídila vaše formace s Kratěnou a Svobodou. Sedli jste si ideálně?
Se Sochou (Svobodou) jak na ledě, tak i mimo něj. Jsme si podobní, takoví blázni. Tedy já určitě menší než on! A Ondra Kratěna nás usměrňuje. (smích)
Vítězný gól padl jen 15 vteřin po začátku třetí třetiny. Jak jste tu brejkovou akci viděl?
Jejich beci trochu zaspali, nevšimli si, že si za ně zajíždím. Já hlavně hned věděl, že vystřelím. Šlo jen o to, kam. Nájezdy nejsou moji parketou, ale viděl jsem místo pod břevnem a snažil se ho trefit. I ten třetí gól byl jednoduchý, od Sochy přišla skvělá přihrávka. Ten hattrick je týmová práce.
Dostali jste se znovu do desítky, teď vás čekají zápasy v Karlových Varech a v Pardubicích, nejhoršími týmy soutěže. Dobrý los?
To určitě ne. Pro nás je jedno, s kým hrajeme. Jestli první nebo poslední, na tom nezáleží. Záleží jen a jen na nás, jak budeme hrát a sbírat dál body.
Blíží se teď hra celého týmu k ideálu?
Je to spojené s rostoucím sebevědomím. Nebojíme se, teď nám to jde. Snažíme se hodně střílet, padají nám tam góly, zdá se, že všechno konečně funguje. Ale určitě se nehodláme uspokojit. Situace v tabulce je pořád složitá a my musíme hrát pořád dál.
