Snil jste o létání už jako malý kluk?
Jako malý ano, ale pak jsem to nějak vypustil, protože jsem měl jiné starosti s hokejem. Ale když teď člověk má možnost třeba si zaplatit tu licenci, tak proč ne? Létání mě baví a nabíjí. Zatím si chci dodělat pilotní lístek na malé letadlo, to bude teď jedna z mých náplní v létě. Užívat si té volnosti ve vzduchu, to je skvělý čistič hlavy.
Máte rád adrenalin?
I když bychom neměli takové věci dělat, protože jsme všichni pod smlouvou, občas si něco takového dopřeju. Ale tohle je hlavně o tom, že každý by měl myslet na budoucnost. Přemýšlel jsem, co budu dělat dál po hokeji, a studium se mi nejevilo jako dobrá věc, protože jsem to nezvládal časově. Pokaždé se to nějak zhroutilo, když jsem zkoušel studovat vysokou školu.
Litvínovský šéf Kysela: Pavel nejspíš zůstanePavel Francouz má platnou smlouvu ještě na 2 sezony, líbí se mu tady, má zájem zůstat. Takže s největší pravděpodobností tu bude. Je otázka, co by se stalo, kdyby jel na MS, stal se tam gólmanem číslo jedna a dostal nabídku z Kanady nebo z Ruska. Bude záležet i na tom, jak bude náš klub finančně zabezpečený, Pavel by mohl být i jedním ze zdrojů příjmů, které by pomohly zabezpečit příští sezonu. Ale osobně bych byl rád, aby zůstal, protože mým prioritním zájmem je, aby fungoval Litvínov. |
Většina hokejistů chce po kariéře zůstat u hokeje. Vás by nelákalo třeba trénovat brankáře?
Říkám si, že bych trénovat nikdy nechtěl. Když vidím, co to je za práci, jak moc tomu hokeji musejí trenéři dávat... v podstatě ještě víc než my. A já si ani nedovedu představit, že bych někoho trénoval, radil mu. Když chci třeba poradit Patrikovi Nechvátalovi (litvínovská brankářská dvojka) před zápasem, tak vlastně nevím, co bych mu řekl. Spíš se ho snažím uklidnit. Prostě si nedovedu představit, že bych někoho učil hrát hokej.
A že byste pilotoval airbus, to si představit umíte?
Proč ne? Člověk nikdy neví, co ho v životě potká, a já jsem spíš takový typ, co jde těm věcem naproti, co se ničeho nebojí. Je samozřejmě hrozně těžké se prosadit v tomhle odvětví, ale člověk nikdy neví.
Co ještě plánujete na léto kromě pilotních zkoušek?
Pořádně ani nevím. Říkali jsme si, že bychom s kamarády zase vyrazili na Ibizu, vyčistit si hlavu jako každý rok. To bude můj stěžejní plán. Budeme taky tvrdě trénovat, na to se moc netěším, ale bohužel to budu muset nějak přetrpět.
A co mistrovství světa? Váš brankářský kolega Patrik Nechvátal říkal, že jako nejlepší gólman extraligy byste jet měl.
On to říká jen proto, že jsme kamarádi (smích). Loni jsem na šampionátu byl, ale dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím. Kdyby letos přišla pozvánka, tak bych byl hrozně rád, ale nevím, jak se to všechno vyvrbí, jaké má pan Růžička (kouč národního týmu) úmysly. Nechám se překvapit. Tak nějak s tím radši nepočítám, abych potom nebyl zklamaný. Třeba trenér radši vezme gólmana, který zazáří v play-off.
Když jste mluvil o té Ibize, ta má pověst ostrova, kam se jezdí mladí hlavně bavit. Čím zaujala vás?
Spousta lidí si představí zfetované mladé lidi, jak tam tancují techno. Ale já tam jedu za krásou, co ten ostrov skrývá. Samozřejmě chodíme taky na party, to nebudu říkat, že ne. Člověk prostě potřebuje občas vypnout, na nic nemyslet a jenom si prostě užívat, že je mladý a má takové možnosti. Pak se z dovolené vrátím, mám čistý štít a můžu začít sezonu úplně v klidu.
Jaký jste typ cestovatele? Spíš poznávací, nebo odpočívající u moře?
My tam leccos vyzkoušíme. Byli jsme na vodních skútrech, na výletě lodí. Rozhodli jsme se, že tam budeme létat na vlastní pěst, bez cestovky, to je zážitek k nezaplacení. Člověk je zvyklý, že vás přivezou na hotel, plácnete se na pláž, zase vás odvezou. A takhle najednou zjistíte, že si toho musíte zařídit dost sám. Bylo to dobrodružné, poprvé v životě jsem se o vše musel starat sám. Výborný zážitek.
Jezdíte sám, nebo s partou?
Mám v Plzni nejlepšího kamaráda Michala Hanzlíčka, ten tam byl dvakrát se mnou, letos bychom chtěli vyrazit s větší partou kluků. Bydlení jsme měli na hostelu, i to bylo dobrodružné, protože jsme přijeli a nevěděli, jestli tam vůbec máme pokoj a tak. Taková ta nejistota nás bavila a už se těším, co se tam zase vyskytne za zážitky.
Do dovolené ještě pár dnů zbývá, jak jste si vyhodnotil litvínovskou sezonu, končící v play-out?
Všichni jsme zklamaní. Ale vzhledem k tomu, že jsme po první čtvrtině měli osm bodů a vypadalo dost špatně, tak končit s 71 body je úžasný výkon. Bohužel pak rozhodl o úspěchu a neúspěchu jediný nájezd na Slavii. Ale tragická byla hlavně ta první čtvrtina, tam jsme měli osm zápasů bez bodu. Mít z nich aspoň dvě výhry, tak jsme samozřejmě byli jinde.
A se svými výkony spokojený jste?
Byl jsem rád, že jsem hodně chytal. Baví mě to, je fajn, když mužstvo na vás spoléhá. Užil jsem si tu sezonu, byť se nám ze začátku nedařilo. Jsem rád, že to předloni nebyl jen takový boom, taková jakoby kometa, která rychle pohasne. Že jsem si udržel výkonnost. Škoda té ztráty ze začátku, prostě už byla taková, že se nám to nepovedlo obrátit v nějaký super výsledek.
Když jste byli poslední, přepadaly vás černé myšlenky, že by Litvínov mohl spadnout i do baráže?
Na to jsem vůbec nemyslel. Samozřejmě jsem viděl, že se na chvostu osamostatňujeme my a Chomutov, ale věřil jsem, že se z toho zvedneme, což se pak s výměnou trenérů stalo. I když play-out je pro nás o ničem, jsem rád, že nemusíme mít starosti jako Kladno a Chomutov. Klepat se do konce dubna, jestli to neskončí fiaskem.
A co příští sezona? Zůstanete v Litvínově?
Říkám všem, že tady mám platnou smlouvu a jsem tady spokojený. Budu rád, když zase budu mít tolik práce, jsem v Litvínově rád. Snad se nám povede příští rok líp.
K tomu bude potřeba zase začít dávat góly. Letos jste byli v této disciplíně třetí nejhorší v lize.
Plyne to i ze současného trendu hokeje, kdy se hodně brání. K nám přijeli všichni jen bránit, čekali na brejky, bylo fakt těžké se prosadit. Dali jsme 105 gólů, z toho 7 z nájezdů, takže 98 gólů ze hry. To je opravdu hrozně málo za celý rok. Už i v přípravě jsme uhrávali těsné výsledky, a tak nějak se to s námi táhlo celý rok. Ale pohoda tu byla stejná jako ten rok předtím. Takže si myslím, že v tom týmu to prostě je. A je na nás, abychom to příští rok převedli.
I na začátku sezony byla pohoda? Říkalo se, že to až tak neladilo mezi kabinou a bývalými kouči.
To nevím, nechci tady prát špinavé prádlo na veřejnosti, tohle jsem ale ani extra nepostřehl. Spíš se snažím hledět na svůj byznys v kabině a do takových věcí se radši moc nepouštím. Jestli tam něco bylo, těžko říct.
Morous a vztekloun, můj první dojem z Orcta Zdeněk Orct Pojí je přátelství a od nové extraligové sezony by mohla zase i práce. Brankář hokejového Litvínova Pavel Francouz žadoní u svého šéfa Roberta Kysely, aby angažoval jako kouče gólmanů bronzového medailistu z mistrovství světa 1993 Zdeňka Orcta. "Mně osobně v kariéře hrozně moc pomohl, v podstatě mě dostal tam, kde jsem. Chytat jsem uměl, ale on mi udělal pořádek v hlavě," vychvaluje brankářského guru Francouz. Poprvé se potkali před 4 lety v prvoligovém Ústí a jejich počáteční oťukávání nenaznačovalo vznik hlubšího přátelství. "Když jsem Zdeňka poprvé viděl, tak mi přišlo, že to je takový morous a vztekloun. Než si mě oťukal, drželi jsme si odstup. Ale seděli jsme vedle sebe v šatně a najednou jsme zjistili, že spoustu věcí máme společných. Tak nějak jsme se prostě sbližovali, našli jsme si tu cestu. A teď se bavíme jako kamarádi, není tam vidět věkový odstup," líčí 23letý Francouz; přesně o 20 roků mladší než Orct. "Vypráví mi svoje historky z chytání, za těch 20 let, co byl v extralize, jich má spoustu. A já tohle hrozně rád poslouchám." Životy brankářů dvou generací se propojily ještě víc ve chvíli, kdy Francouz začal chodit s nevlastní dcerou Orcta. Vztah nevydržel, ale hokejové přátelství přetrvalo. "Jsem rád, že dokážeme odlišit tu osobní rovinu. Zdeněk mi řekl, že to respektuje a na našem vztahu to nic nemění." Nic by tak nemuselo bránit jejich pracovnímu spojení. I přesto, že Francouz má našlápnuto, aby překonal i Orctovu kariéru, svůj vzor stále obdivuje a hodně uznává. "Když jsem měl kdysi v Plzni nějaké problémy, tak mi všichni jen říkali, buď v klidu, buď v klidu. Ale člověk sám sebe nepřesvědčí, že je v klidu, když není. V bráně je to obzvlášť těžké, kór pro takhle mladého kluka. A jen Ori mi dokázal vysvětlit různé věci. Nechci to prozrazovat, ale prostě mi řekl, o čem to chytání je, že to není žádná velká věda," děkuje Francouz. Nejsou to jen rady, jak ovládat psychiku, jimiž Orct pomáhá Francouzovi v kariéře. Díky kameře GoPro a nové aplikaci společně pracují i na minimalizaci chyb, lepším čtení hry, a tudíž snad i ještě lepší výkonnosti. "Líbí se mi to, a protože jsem nadšenec pro nové technologie, tak jsem se rozhodl, že si to pořídím." O co vlastně jde? Kamera zavěšená nad bránou snímá gólmanovo území a Zdeněk Orct do tabletu ťuká každou střelu a zásah brankáře. Jestli puk chytil ramenem nebo betonem, zda inkasoval na vyrážečku, nebo na lapačku... "Je super se po zápase podívat na všechny ty důležité situace, těžké momenty, které člověk z brány vidí jinak." I díky tomu už se Francouz snaží zlepšovat svou práci s lapačkou, na níž podle statistik nové aplikace nejčastěji inkasoval. "Je to přesně tak. Ani si neuvědomíte, že něco je špatně, ale když se pak ukáže, že to děláte v 80 procentech zákroků, tak se na to zaměříme a snažíme se ty neduhy a zlozvyky odstranit. Detaily mohou rozhodnout nějaký moment a jsou z toho třeba chycené góly." Kouzlo aplikace ale Francouz zase nechce přeceňovat. Rozhodně si nehodlá psát deníček, kam který střelec pálí. "Zase nejsem až tak velký zastánce takových rozborů, člověku to akorát motá hlavu. Někdo na vás jede a říkáte si, hele, tak ten střílí pořád na lapačku a najednou vám to dá na vyrážečku. Před posledním zápasem základní části na Slavii jsem se díval asi na 30 nájezdů Bednáře a Růžičky, nakonec na mě jeli Poletín, Krenželok a Kadlec," vzpomněl si na moment, který poslal Vervu do play-out a pokazil jí sezonu. Tak snad bude ta příští lepší, třeba i díky ještě lepšímu Francouzovi. |
