Severočeši loni za celý ročník včetně play-off neprohráli víc než dvě utkání v řadě, letos se jim to stalo za deset odehraných kol už dvakrát. Jak je možné, že tým, který loni válel a udivoval stabilní formou, se hned na začátku nové sezony tak trápí?
Mistrovská kocovina má své logické příčiny. Návaly emocí, elektrizující atmosféra, velká vítězství, která zanechají vzpomínky na celý život. Tyhle zážitky nabyté během letošního jara není tak lehké překlenout. Návrat do reality základní části dalšího ročníku bývá pro hráče mistrovského celku obzvláště obtížný.
Nejde o ztrátu motivace. Každý sportovec logicky prahne po úspěchu. Spíš je těžké po titulu otočit list, srovnat si myšlenky. Znovu se začít koncentrovat na všední starosti a vykročit na tu cestu, která vedla za úspěchem, za obhajobou.
V takové chvíli se titul může proměnit v zátěž, kterou je těžké setřást. Vzpomeňte si na možná až trochu roztomilá slova hráčů z litvínovské kabiny s pohárem v ruce. „Vždyť já vůbec nikdy nic nevyhrál! Ani nevím, jak se teď radovat,“ euforicky popisovaly své pocity do televizní kamery dvě letité opory Hübl s Lukešem.
Čekání pro tyhle dva hráče bylo dlouhé, ale pro klub a jeho fanoušky ještě delší – více než 55 let. Pro mnohé se tím uzavřela jedna životní kapitola a je těžké začínat novou se stejným cílem.
Hvězdy chybí, trenéři ještě víc
Když se k tomu připíše ztráta klíčových opor, dal se tento scénář lehce předvídat. Trenéru Rulíkovi od nové sezony chybí v kabině prodloužená ruka v podobě naganského vítěze Martina Ručinského, který po dosažení svého snu ve čtyřiačtyřiceti letech ukončil kariéru.
Petružálkův ledový klid ve vypjatých chvílích vyzařovacích bojů a góly se těžko dají hned nahradit. V neposlední řadě také ztráta nejlepšího brankáře a možná i hráče extraligy se musela podepsat. Přesto má mistr stále svoji kvalitu.
I proto další odchody z trenérských pozic vypadají jako ještě citelnější, než se tomu na první pohled mohlo zdát. Litvínov = obrana, to nikdy nedávalo logiku.
V minulé sezoně Podkrušnohorci ale pod vedením asistenta Miroslava Hořavy udivovali propracovanou obrannou hrou. Beci jako Pavelka s Pavlíkem za jeden rok vylétli z prvoligového Mostu až do reprezentace. Přesto letos nepůsobí na ledě tak jistým dojmem. Jako by udělali krok zpět.
Dalším velkou ztrátou je i možná trochu přehlížený odchod kondičního trenéra Mariána Vody do Hradce Králové. Kamarád Radima Rulíka totiž před loňskou sezonou dokázal jeho svěřence dokonale připravit po fyzické stránce. Mistr několikrát dokázal otočit nepříznivý vývoj ve třetím dějství. Svého soupeře přebruslil a slavil úspěch.
Letos je závěrečné dějství zatím velkým problémem, kromě domácího zápasu se Spartou je Litvínov spíše ztrácí. Hráčům dochází síly. Jarní boje v play-off a zápasy Ligy mistrů tomu nepomáhají, přesto se ztráta v tuzemsku uznávaného odborníka zatím jeví jako velmi citelná.
Příklad z Karlových Varů varuje
Je dobře známé, že titul je těžší obhájit než získat. Vždyť to v hokejové extralize zvládl jen Vsetín a Sparta. Litvínov ale není první tým, koho trápí mistrovská kocovina na začátku sezony.
Karlovy Vary se od mistrovského titulu v sezoně 08/09 do play-off ještě nepodívaly. Třinec se Zlínem se po svých mistrovských úspěších v následující sezoně také hodně natrápily, do vyřazovacích bojů se ale nakonec probojovaly. Lze takové příklady hledat i v jiných hokejových soutěžích a kvalitnějších týmech? Určitě ano. Třeba Los Angeles s tím má v NHL své zkušenosti.
V litvínovském táboře proto není na pořadu dne šířit paniku. Kvalita nechybí, stačí jen po sezoně snů definitivně otočit list, vrátit se k základům, které tým zdobily, a vzít si ponaučení z příkladu jejich pátečního soupeře.
