Telefonát MF DNES ho zastihl na cestě s rodinou do Itálie, kde se chystá tento týden lyžovat.
Přesvědčilo vás k podpisu nové smlouvy i to, jak letos Pardubice dopadly (skončily desáté, pozn. red.), nebo v tom byla prostě jen chuť dál hrát?
Oba dva aspekty hrály roli. Zaprvé jsem neměl až tak špatnou sezonu z osobního hlediska a fyzicky na to pořád mám, chytat rozhodně můžu. Taky jsem chtěl původně končit loni po titulu a teď to byl vlastně protipól. Lepší je se rozloučit nahoře než dole, když je ta možnost.
Dušan SalfickýHokejový brankář, 28. března oslaví svoje jednačtyřicáté narozeniny. Rodák z Chrudimi měří 186 centimetrů a váží 84 kilogramů. Mezi aktivními českými hráči patří mezi nestory, do nejvyšší soutěže nakoukl v dresu Pardubic již v sezoně 1993-94. Má dva extraligové tituly (2007 Sparta Praha, 2012 Pardubice), v roce 2000 byl coby gólman Plzně vyhlášen nejužitečnějším hráčem extraligy (úspěšnost zákroků 94,2%). Chytal také za Karlovy Vary či ruské CSKA Moskva, Čerepovec, Mytišči a Nižnij Novgorod. Jako náhradník se podílel na zlatých medailích z mistrovství světa 2000 a 2001. V pondělí podepsal novou roční smlouvu v mateřských Pardubicích, kam se vrátil v roce 2011. |
Jak budete na tuhle sezonu plnou zvratů vzpomínat?
Všechno špatné je pro něco dobré. Já už v kariéře jednou něco podobného zažil v Rusku, kde jsme měli v sezoně taky tři trenéry. Je to důležité hlavně pro mladší generaci kluků, kteří si uvědomí, že ne všechno je zadarmo a že makat se musí za každé situace. V Pardubicích se to dosud vezlo na vlně úspěchů, proto je to užitečné z výchovného hlediska a je třeba si z toho vzít ponaučení. Aby se to už víckrát neopakovalo.
Nakonec se týmu podařilo proklouznout do play-off. Strašily vás do té doby myšlenky na baráž? Většina fandů to s ohledem na prakticky nulovou zkušenost hráčů s ní viděla černě...
S tím názorem se dá docela souhlasit, i když konec sezony jsme zvládali herně dobře. Ovšem ne výsledkově, psychická deka na mužstvu byla. Ale pořád jsme věřili, že do předkola play-off postoupit dokážeme. Po prohrách v Budějovicích a Vítkovicích jsem byl skeptičtější a bylo zřejmé, že to půjde jedině přes Kometu. Myslím však, že i kdybychom spadli do play-out, zvládli bychom to a baráž jako takovou vůbec nehráli. Liberec a Vary bychom nechali pod sebou.
Komu teď budete fandit? Plzni, kde jste strávil řádku sezon?
Možná tím někoho naštvu, ale nikomu vyloženě nefandím. V každém týmu, kde jsem hrál, mám několik lidí, kterým bych úspěch přál. Ale nejvíc dvěma lidem: Pavlovi Janků, který působí v Třinci jako asistent. Je to můj velký kamarád. A pak Petru Čajánkovi ze Zlína. S tím jsme byli v Rusku v kontaktu a obdivuju ho za celou jeho kariéru. Pokud vím, tak titul nemá, zasloužil by si ho.
V příští sezoně, na kterou máte nový kontrakt, vám bude už dvaačtyřicet. Cítíte se na ten věk?
Na ledě si připadám o pět let mladší, a když se ráno podívám do zrcadla, o deset let starší (úsměv). Ale ne - čtyřicet nebo dvaačtyřicet... To snad ještě není pravda. Mně pohyb dělá radost a zkušenosti mi v tom ohledu pomáhají.
A nejste přece jen línější, než se k něčemu v tréninku „dokopete“?
V létě během přípravy mě to baví, nemám s tím problém. I když kolo nemá člověk zrovna rád, ale vím, že to bez toho nejde. Musím ovšem přiznat, že potíž byla s tréninky na ledě. V tom ohledu jsem bojoval už s trenérem Hynkem nebo i teď s Říhou. Nevydám se tam, bral jsem si z nich jenom to, co potřebuju. Ostatní jsem trochu „lajdal“ a oni na mě tlačili. Už mi zkrátka není pětadvacet. A manželka tady vedle říká, že ani pětatřicet (úsměv).
Ohledně gólmanské dvojice v Pardubicích se rojí nejrůznější spekulace. Přál byste si pokračovat v tandemu s Martinem Růžičkou? Jak vás znám, tak bych tipoval, že ano.
Poslední informace, která se ke mně po sezoně dostala, je, že Růža má ještě taky na rok smlouvu, takže to tak snad bude. Já jsem spokojený a vyhovuje mi to, rozumíme si. Podle mě má Růža budoucnost a jsem rád, když můžu něco předávat právě jemu. Ale víte, jak to je vedení může mít jiné plány.
Co hodláte dělat, až se vrátíte z Itálie?
Chci si dát tělo do kupy v Lázních Bohdanči. A pak budu cestovat po vlastech českých s golfovými holemi.
