Stadionem znělo: „Hoši děkujem“ a hymna vítězů „We are the champions“. Davy lidí se odpoledne hrnuly ke stadionu. Město se těšilo na titul.
Na kostce nad ledem běhal nápis: „Hokejová party: 1. kolo restaurace Rex a klub 603 jsou otevřeny pro všechny fanoušky až do rána. Zítra, pokud bude zlato, zapaříme všichni.
Fanděte, fanděte. Nic neprozradíme, ať to nezakřikneme.“ Ale zdálo se, že právě to se stalo. Zápas začala ovládat zlost a zklamání.
Slavia vedla. Diváci hučeli a pískali, když nebyli spokojení s výroky sudích. Na led házeli odpadky. Lahve zaplavily plochu, když byl vyloučen Blaťák za faul na Kadlece.
Ale nenávist se proměnila v ohromnou radost. Po vyrovnání Balaštíka vytáhli diváci transparenty s nápisy „Mistři“ či „Přepište dějiny“.
Rozpoutalo se „žluté peklo“. Znovu však s odpadky. Hlasatel musel diváky vyzvat, aby se zklidnili, neboť sudí by mohli zápas ukončit.
Po trefě Lešky už padali na led i červení plyšoví medvídci. Stadion burácel a zpíval. Naděje se měnila ve skutečnost...
