Letos jste se Slavií opět došli až do finále, ale titul se vám obhájit nepodařilo. Když se ohlédnete zpátky, jaká byla poslední sezona?
Na začátku na nás byl velký tlak ze strany vedení, protože jsme prvních sedm zápasů nevyhráli. Potom se udělaly nějaké změny, a pomohlo to. Až do poslední čtvrtiny základní části jsme drželi třetí místo, jenže závěr nám znovu nevyšel podle našich představ. Spadli jsme na pátou příčku. V play-off nám hodně lidí nevěřilo a jeden deník nás během vyřazovacích bojů odepsal předem dokonce třikrát. Vyřadil nás mnohem dřív, než jsme skutečně vypadli.
Zmínil jste změny v mužstvu. Tou největší byl odchod brankáře Romana Málka do Plzně. Jak jste celou situaci kolem jeho výměny vnímali v kabině?
Roman je super gólman a super kluk. K jeho výměně se vyjadřovalo slávistické vedení i sám Roman. A jen oni vědí, co se doopravdy stalo. My hráči jsme se v tom moc nešťourali. Prostě odešel.
V letošním play-off se Slavii povedlo obrátit dvě série. Se Znojmem jste prohrávali 2:3 na zápasy a se Spartou dokonce 1:3. Přesto se vám podařilo vždy vyhrát.
Hodně nám k tomu pomohli zkušení hráči. Navíc kostra mužstva je už prakticky čtyři roky stejná, což také sehrálo nezanedbatelnou roli.
Ve finále se vám už podobný kousek nepodařil. Šlo vůbec rozjetý Zlín zastavit a obhájit loňský titul?
Určitě to bylo možné. Zlín sice celé play-off odehrál výborně, ale myslím si, že jsme na tom nebyli o tolik hůř. Hodně smolný byl pro nás poslední zápas. Dlouho jsme vedli 1:0, ale první čtyři minuty třetí třetiny jsme nezvládli a dostali tři góly.
|
Marek Tomica |
|
Třiadvacetiletý odchovanec jihlavského hokeje zamířil už v juniorském věku do extraligové Slavie Praha, se kterou vloni vybojoval mistrovský titul a letos s ní prošel znovu až do finále nejvyšší soutěže. |
Před finále jste se z Edenu přestěhovali do Sazka areny. Hodně se mluvilo o tom, že vám nové prostředí možná tolik nesvědčilo a částečně se podílelo na vaší porážce.
Osobně mám z nové haly jenom krásné pocity. Byli jsme první, kdo hrál v nejhezčí aréně v republice. Možná nám maličko uškodilo větší kluziště, ale na druhou stranu jsme na širokém kluzišti hráli třeba i na Spartě, a dařilo se nám.
Zavládlo v kabině bezprostředně po závěrečném utkání zklamání, nebo vám docházelo, že také stříbro je velkým úspěchem?
Bylo to individuální. Ale už po zápase jsme si řekli, že druhé místo je taky pěkné. Mohlo to být sice ještě lepší, ale i stříbro je dobré.
Minulý týden byl tedy pro vás z hlediska oslav asi hodně náročný.
Hned, jak jsme přijeli ze Zlína, si šel celý mančaft v Praze sednout. A vydrželi jsme až do ranních hodin. Potom už jsem jel s kamarády do Jihlavy a hned další den ráno odjížděl za příbuznými na Slovensko.
Ve Slavii vám příprava začíná až v polovině května. Co budete do té doby dělat?
Budu se snažit být doma. Obejdu kamarády, které jsem dlouho neviděl a zastavím se v bývalé škole. Pokud mi to vyjde, rád bych jel i na hory - alespoň na jeden den si zalyžovat.
Například Jihlava zahájí přípravu už tento týden. Nemyslíte si, že pro vás může být pozdější začátek nevýhodou?
Podle mě to handicap není. Je potřeba si odpočinout, protože sezona byla hodně dlouhá. Vlastně i před rokem, kdy jsme vyhráli ligu, jsme začínali zhruba ve stejnou dobu.
Za necelý týden začíná v Praze mistrovství světa. Budete jeho průběh sledovat?
Dívat se určitě budu. Po sezoně jsem si sice říkal, že hokeje mám plné zuby, ale teď už vím, že naše zápasy sledovat budu. Navíc jsem dostal dva lístky na semifinále, a tak je určitě využiju. Buď pojedu sám, nebo je dám někomu z rodiny.
Je vám třiadvacet let, jste juniorský mistr světa i vítěz extraligy, co dalšího byste chtěl v hokeji dokázat?
Pořád je co dokazovat. Navíc se nedá říct, že bych byl úspěšný nějak zvlášť. Když vidíte třeba Rostislava Vlacha ze Zlína, který letos vyhrál už osmý titul... O něm se dá tvrdit, že je opravdu úspěšný.
Málokdo ví, že pocházíte z Jihlavy, odkud jste poměrně brzy odešel.
Až do osmnácti jsem hrál pořád v Jihlavě, ale po maturitě jsem udělal přijímačky na FTVS v Praze. Ze začátku jsem byl ve Slavii pouze na hostování, to se až později změnilo v přestup. Ale na škole už nejsem - první semestr jsem tam chvíli chodil, jenže Eden je od ní hodně daleko, prakticky přes celou Prahu. Nedalo se to skloubit. A možná jsem ve velkém městě i trochu zlenivěl.
Sledoval jste letošní tažení Jihlavy zpátky do extraligy a její úspěšnou baráž proti Českým Budějovicím?
V mančaftu jsme baráž sledovali hodně. Jsem Jihlavák, Michal Vondrka je z Budějovic a vlastně i gólman Lukáš Hronek za Duklu pár zápasů odchytal, navíc tady má strejdu. Každopádně bude hodně zvláštní pocit přijet sem jako soupeř.
Do Prahy jste se odstěhoval před pěti lety. Kde se cítíte být doma?
Pořád v Beranově.
