Proč jste z toho tak zkroušený?
Kvůli jednání plzeňského klubu. Třicátého mi zavolal manažer Setikovský. Plzeň prý má zájem o jednoho slávistu, za kterého chce Slavia mě. Pak slyším, že je v zájmu klubu, aby se to tak udělalo.
Jenže vy jste měl ve smlouvě klauzuli nevyměnitelnosti. Musel jste dát souhlas.
Ano. Záleželo na mně. Setikovský prohlásil, že si to mám rozmyslet, zítra přijít na zimák a říct, jak jsem se rozhodl. Nepověděl jsem na to nic, položil jsem telefon. Nevěřil jsem vlastním uším. Mám svou hrdost. Nejsem osmnáctiletý dorostenec.
Rozhodl jste se, že půjdete.
Nemám proč hrát pro tohle plzeňské vedení. Mluvil jsem se svým agentem, dohadoval se s manželkou. Rozhodně to nebyla sranda.Vždyť já mohl hrát od léta někde venku, místo toho jsem se rozhodl pomoci mateřskému klubu. A spíš se mi to nevyplatilo.
Litujete zpětně, že jste nešel třeba za penězi do Ruska?
To ne. Chtěli jsme s Martinem Strakou pomoci Plzni k titulu. Jen mě udivuje to jednání. Když mě před třemi týdny ředitel klubu Král ujišťuje, jak mi věří a pak mi 31. prosince pošle textovku, že to nevyšlo a ať vyhraju titul někde jinde, přijde mi to divné. Bylo to potupné.
Řekli vám, proč to došlo tak daleko?
Nedostal jsem ani jednu odpověď. Jeden telefonát od Setikovského, textovka od Krále a pak už mi volal Vláďa Růžička, kdy má Slavia sraz před odjezdem do Zlína.
Nebyly důvodem odchodu vaše výkony? Jak jste byl se sebou spokojen?
Nehrál jsem nejlépe. Kvůli Světovému poháru jsem netrénoval s mužstvem, trvalo mi to pak asi déle. Potom jsem svou hru zjednodušil a bylo to lepší. Načež mě zastavilo zranění. Určitě jsem se sebou nebyl úplně spokojený, ale teď forma zase stoupala.
Vždycky jste se k Plzni hlásil. Berete vyhazov jako dýku do zad?
Dýku? Hmm. Kdybych šel hrát do Ruska, možná bych si znepřátelil víc lidí. Nebo míň? Nevím. Podívejte se na kádr Plzně. Kolik je v něm Plzeňáků? Spočítáte je na prstech jedné ruky. Takhle se to přece nedělá. Mám pocit, že si v Čechách manažeři trochu hrají na NHL, ale hráče mění bezhlavě.
V neděli jste se byl v Plzni podívat na hokej. Padl na vás smutek?
Viděl jsem dvě třetiny, taky jsem musel odevzdat klubové tepláky, to poslední, co mi od Plzně zbylo. Když jsem přijížděl ke stadionu, cítil jsem brnění. Jako že sem patřím. A najednou mi další hlas říká: Kdepak, už ne. Lidi tam byli fantastičtí. Snad není jen moje vina, jak to dopadlo.
Umíte si představit, že byste se do Plzně vrátil?
Určitě ne. Prý se časem všechno hojí. Ale teď nevím. Strašlivě mě to mrzí. Chtěl jsem Plzni odvést to, jak mi dřív pomohla.
Aspoň jste prozřel.
Jasně. Už asi vím, jaké vztahy v českém hokeji panují. Trochu jsem z toho vystřízlivěl. Jsem vyrovnaný. Ve Slavii mám zase pro co hrát. Věří mi tu a chtějí mě. To je velké plus.
Takže můžete vlastně být spokojený?
Ano. Ve Slavii jsem jako v peřinkách. Máme dobrý mančaft. Chci s tímhle týmem vyhrát český titul.
 Hokejový obránce Jaroslav Špaček. |
