Když se o Irglově problému dozvěděla veřejnost, hned mu na mobil chodily povzbudivé zprávy. Ani neměl čas a sílu na všechny odepsat. „Těm, co jsem nenapsal se omlouvám. Ale obrovsky si toho vážím,“ vzkázal lidem Irgl po prvním tréninku na ledě třinecké Werk Arény.
Zbyněk Irgl na prvním tréninku
„Ta podpora všech lidí kolem hokeje a fanoušků, za jim patří obrovský dík. Nečekal jsme to. Když člověk viděl, že Třinec přijel do Pardubic, kde všichni většinou pískají a nadávají, a domácí roztáhli velký billboard na mou podporu, tak mě to chytlo u srdce. Všem těm lidem musím poděkovat.“
Irgl na konec kariéry nemyslí. „Ne, ne, ne,“ odpověděl rozhodně na novinářský dotaz. Naopak nevyloučil, že si ještě letos zahraje ještě o extraligový titul.
O čem ještě Irgl mluvil?
O těžkých začátcích
První měsíc byl hodně těžký. Šel jsem sedm kilo dolů s váhou. A prvních čtrnáct dnů po operaci byl pro mě problém vstát a dojít si umýt zuby. Vrátil jsem se do lůžka a spal jsme zase hodinu a půl. To bylo psychicky hodně náročné, protože člověk je zvyklý se hýbat, něco vydržet a najednou viděl, že tělo úplně odešlo. To bylo pro mě vůbec nejhorší za tu dobu.
O podpoře nejbližších
Nejvíc mi pomohl čas a okruh přátel a rodiny kolem mě. Když jsem viděl malou, jak kolem mě běhá, děti, tak to mě dostávalo nahoru, ale samozřejmě čas to postupně hojil.
O návratu k hokeji
V první fázi, když jsme se to dozvěděl mi hlavou šlo, jestli ještě vůbec budu moci hrát a jak to bude vypadat. Pak jsem na to ani moc nemyslel, až když jsem potom začal pomaličku trénovat, tak se to zvedalo a tím, jak tělo zvykalo na zátěž a šlo nahoru, dostával jsme chuť do hokeje.
O osobním kouči
S Ladislavem Gruberem jsem už patnáct let, je to můj výborný kamarád. Zná moje tělo. Musím mu strašně moc poděkovat. Když mě viděl, v jakém se tělo nacházelo stavu, sám říkal, že to nečekal, že spadnu až tak moc. Hrál si se mnou. Měl trpělivost.
O motivaci
Bavil jsem se s manželkou Miloše Holaně, který překonal leukémii a vrátil se k hokeji. Říkal jsme ji, že smekám a vůbec nechápu Miloše že se po tom všem dokázal vrátit k hokeji, protože opravdu to. co jsem měl já, je proti němu prkotina. Podle toho, jak to zvládl, musel být silný.
O zápasech
Stíhám všechno, ale ještě mě čekají nějaké testy a pak uvidím, jak si tělo zvyká na zátěž. Ale zápas je o něčem jiném. Samozřejmě bych velice rád naskočil už do play-off, ale musím brát v potaz, jak tělo bude reagovat. Po tréninku se cítím dobře, ale tělo nedostane tak zabrat jako při utkání.
O hraní s jednou ledvinou
Názory jsou různé. Pro mě je důležité, aby se tělo dostalo do fáze, kdy budu připravený hrát. To riziko střetů je můj problém a musím to vzít na sebe. S tím jsem smířený. Pro mě je nejdůležitější se fyzicky zpět do tempa.
