Spolu s kamarádem a nerozlučným parťákem v pardubickém útoku Janem Kolářem zřejmě zamíří do Kontinentální ligy. Po jedenácti extraligových sezonách a třech mistrovských titulech.
"Život jde dál, těším se na změnu. Jsem rád, že se teď někam posunu a zkusím něco nového," potvrdil, že další rok už oblékne jiný dres.
Lepší konec v Pardubicích jste si tedy nemohl přát?
To asi nemohl. Jsem rád, jak to dopadlo. Takový konec je sladký.
Jste na svůj tým pyšný?
Jsem. Ve čtvrtfinále jsme málem balili kufry, dneska máme pohár. Byla to ale ohromná klika. V sedmém zápase proti Vítkovicím jsme zažili ohromné nervy, navíc kvůli zranění jsem zůstal jenom na střídačce. Od té série jsme chtěli hrát víc z obrany a to se nám pak vyplatilo.
Pardubický titul |
Poslední utkání ovšem probíhalo z vašeho pohledu poměrně v klidu.
Jenže na začátku druhé třetiny jsme tři minuty nevyjeli z pásma. Brno na nás nastoupilo ve velkém stylu a my nevěděli, která bije. Pak přišel jeden protiútok a Beny (Václav Benák) fláknul do puku, to byl rozhodující moment.
Uvědomovali jste si během zápasu, jak už je titul blízko?
Samozřejmě, bylo těžké, abychom to v té palici neměli, naburcovali se do poslední třetiny a oprostili se od takových myšlenek.
Báli jste se, aby se Kometa znovu nevrátila do hry jako v předchozím zápase?
Takový strašák pořád trval. Už jsme nechtěli, aby se to opakovalo. Pořád jsme se hecovali, chodili na led v krátkých střídáních. Brno trošku změnilo hru, centrům jsem proto říkal, že se mají beky snažit vytlačovat k mantinelu, protože kolem nás snadno projížděli. Hrozila přečíslení, ale nakonec jsme utkání doválčili dobře.
Cítil jste se pak stejně jako při úplně prvním titulu?
Teď mám třetí titul, takže jsem spokojenej. Euforie je pokaždé stejná, jenom moje role se změnila. Když to srovnám, tak v roce 2010 mužstvo šlapalo jak hodinky, letos jsme někdy klopýtali.
Budou oslavy stejně bouřlivé jako před dvěma lety, kdy se pohár zničil?
Doufám, že se o to už někdo postará a pohár nedopadne tak špatně.
