Možná to je jenom náhoda, nebo třeba chtěl opravdu sparťanský trenér Josef Jandač ještě víc přiživit vzpomínky na zlaté časy pražského klubu. Do sestavy totiž k sobě postavil Jana Hlaváče, Michala Dragouna a Tomáše Netíka.
Tři zkušení útočníci, kteří spolu s kapitánem Jaroslavem Hlinkou byli jako jediní ze současného kádru u posledního triumfu Pražanů, vytvořili mistrovskou lajnu.
Dohromady jim je 104 let, mohlo by se zdát, že se budou po delší pauze rozjíždět pomaleji. Ale právě těmhle třem veteránům patřil středeční večer. „Hráli dobře,“ chválil Jandač.
„Myslel jsem si, že ta pauza po základní části bude hodně znát, ale první třetinu jsme odehráli dobře a celkově jsme to zvládli,“ řekl Dragoun, jenž asistoval u Hlaváčova gólu na 2:0 a sám pak po Netíkově přihrávce zvýšil na 3:1.
„Celou dobu jsem čekal, že Tomáš Netík bude střílet, takže jsem šel do brány. Na poslední chvíli jsem si ale všiml, že se na mě podíval, takže jsem si počkal s hokejkou na ledě. Puk mi na ní přesně přistál a jen jsem ho zametl,“ popsal Dragoun důležitou trefu.
Když si Sparta před devíti lety připsala dosud poslední úspěšnou obhajobu, byl Dragoun mezi dravé mladíky a i teď se ke starším kolegům vyjadřuje s úctou. „S takovými hráči se hraje super. Když se na oba podíváte, jsou to super hokejisti. Já v té formaci musím jenom bránit, abychom nedostávali góly. Když občas nějaký dáme, bude to jenom fajn,“ usmál se 32letý hokejista.
Ale nostalgie nepřepadala ani jeho o rok staršího parťáka Netíka, který ještě v úterý vzpomínal na čtvrtfinálové bitvy se Zlínem ve zmíněných mistrovských sezonách. „K tomu není důvod. V hlavách jsme měli jenom to, že jsme natěšení a že už chceme hrát. Počítali jsme, že to bude těžké utkání. Zlín je nepříjemný soupeř, každý zápas bude urputný. Je důležité, že jsme první krok zmákli.“
„Zlín má dobrý mančaft. Myslím, že nikdo nečeká, že ho budeme porážet 5:1. Jsme rádi, že jsme to zvládli, nehrajeme na žádné gólové dostihy,“ přidal se Dragoun.
Sparťanští fanoušci každopádně dostali další znamení, že by se letos konečně mohli radovat tak jako před lety. „Přesně tak, kéž by to tak dopadlo znovu,“ zasnil se Netík a už se hned v mysli soustředil na čtvrteční zápas: „Ale víme, proti komu hrajeme a jak je soupeř silný.“
Vymyslí mistrovský útok zase nějaké „góly pro pamětníky“?
