"Ale nechci spekulovat, která porážka bolí víc. Teď je to prostě tak, že každý ztracený zápas pro nás znamená konec sezony. Musíme se s tím porvat," neztrácí klid asistent Orlů Pavel Hynek.
Jenže dnes se ve třetím utkání musí rvát stále bez potrestaného útočníka Jaroslava Svobody a také bez zraněného Radima Kucharczyka, který ještě zůstává v třinecké nemocnici. "Uvidíme, jestli nastoupí Jirka Beroun, který má nastřelená žebra, a pak se rozhodneme, jestli budeme hrát na tři, nebo čtyři útoky," konstatoval Hynek.
Stav 0:2 na utkání sice není růžový, ale Znojmo už letos mnohokrát ukázalo, že se nikdy nevzdává.
"Věřím, že strhneme výkonem i diváky, kterých by mohlo přijít tolik jako na konec základní části. Určitě nechtějí, aby sezona tak rychle skončila. Budeme se rvát o vítězství, jako jsme se rvali o to, abychom byli v desítce," slibuje.
A fanoušci se mohou také těšit, že zase uvidí na ledě Jiřího Dopitu, který se vrátil po operaci takřka zázračně. "Je to obdivuhodné. Pauza, kterou měl, je samozřejmě znát, ale takový hráč by zvedl každé mužstvo," míní Hynek. To jeho budou podporovat i vzkazy od fanoušků, které budou viset ode dneška v kabině.
|
Myslel jsem si, že už to nerozchodím, říká útočník Třinec (zme) - Jeho život už ohrožený není. Ale byl. Útočník Znojemských orlů Radim Kucharczyk se v pondělí v zápase extraligového předkola play-off proti Třinci nešťastně napíchl na vlastní hokejku a sanitka ho musela odvézt do nemocnice. Lékaři ho po vyšetření museli operovat. 
"Měl jsem tam nějaké drobné trhliny na játrech a musely se vyloučit problémy se žaludkem a střevem," povídal včera odpoledne pomalým hlasem osmadvacetiletý hráč. Zatím leží v třinecké nemocnici. Až zítra by ho měli převézt do vsetínské, kde bydlí. Včera mu do skoku rozhodně nebylo. "Ráno jsem se cítil relativně dobře, ale teď to tělo vstřebává a každých dvacet minut beru nějaké prášky. Ale ve chvíli, kdy se mi to stalo, jsem myslel, že už to nerozchodím," popisoval. Domů by se mohl dostat koncem týdne. Při ležení má čas přemýšlet, co se vlastně stalo a o co přišel. "Teď mě určitě mrzí, že nemůžu klukům pomoct. Strašně bych si přál, aby tu sérii otočili. Ale hlavně že jsem to přežil." Všechno si pamatuje velice dobře. Z ledu ještě odjel po svých, do kabiny už šel s pomocí. "Byla tam spousta doktorů a masérů. Byl jsem nervní, protože nemohli najít pozici, ve které by se mi dobře dýchalo," vyprávěl. Teďmu zbyla jizva na břiše. "Musím doktora pochválit, vyhrál si s tím a je to pěkně zašité," vtipkoval. "Už zamnou přijeli máma s tátou. A těším se, až se uvidím s klukama," jsou jeho myšlenky zase na hokeji. Na hokejku už se jednou v životě napíchl. "To bylo ve čtvrté nebo páté třídě. Tehdy mě nějak probral trenér, když mi dal tři facky. Tehdy jsme se tomu smáli," zavzpomínal. |
