Po střele od modré čáry Jaroslav Kudrna dojížděl ze strany k brankáři a měl štěstí. Gólmanovi totiž puk proklouzl mezi nohama a zastavil se několik desítek centimetrů před brankovou čárou. Pro zkušeného útočníka hradeckého Mountfieldu pak už nebyl problém puk doklepnout do prázdné branky, i když se mu v tom jeden z obránců soupeře vehementně snažil zabránit.
Jen necelých čtrnáct minut extraligového zápasu s Karlovými Vary, před jehož úvodním vhazováním dostal ocenění za 800 odehraných utkání v české nejvyšší soutěži, Kudrnovi stačilo, aby devátou stovku startů zahájil gólem.
Kudrna v extralize - 801Zanedlouho čtyřicetiletý hokejista sehrál svá první extraligová utkání v dresu Hradce Králové v sezoně 1993/94, pro tento klub v nejvyšší soutěži historicky první. Svůj první extraligový gól však vstřelil až v následující sezoně, kterou po sestupu Hradce odehrál v Pardubicích. Za Pardubice hrál deset následujících sezon, poté byl krátce v Plzni necelé dvě sezony v Třinci, po čtyřletém angažmá v Rusku (2006 - 2010) odehrál tři sezony v Liberci a před dvěma lety, kdy do Hradce přišla extraliga, přestoupil do Mountfieldu. V extralize zatím odehrál 801 zápasů, v nichž nastřílel 289 gólů, ten zatím poslední v pondělí v utkání s Karlovými Vary. Přidal k nim 270 asistencí, dohromady tedy nasbíral 559 kanadských bodů. |
„Krásný gól, co? Brankář to pustil a já si na to počkal,“ smál se po utkání, v němž ale vedle radosti prožil i chvilku, po které zlostně hokejkou praštil do plexiskla nad mantinelem. Ve druhé třetině totiž měl nejblíž k tomu, aby soupeři z Karlových Varů zabránil ve vyrovnání.
Z tribuny se zdálo, že na puk můžete před útočníkem Karlových Varů dosáhnout a zabránit tak vyrovnání.
Bohužel jsem ten puk neodplácl, přeskočil mi nataženou hokejku. Takže i gól, který vstřelil soupeř, byl můj.
Slávu z vítězného vstupu do deváté stovky zápasů vám to ale nevzalo, vrzy jste šli opět do vedení a vyhráli jste 3:1.
Získali jsme důležité body, ale jinak se k tomu snad ani raději nebudeme vracet.
Co podle vás v poslední době vaší hře chybí?
Lehkost, to je vidět, bylo to hodně vydřené. Ale jak už někdo psal, tenhle vlak se snad rozjíždí trochu pomaleji. Kvalitu máme, je potřeba, abychom tahali za jeden provaz a šli od maličkostí.
Pro vás to byl zápas, kterým jste načal devátou stovku utkání v extralize, což je úctyhodné číslo. Jak moc si toho vážíte?
Vážím si zdraví a spoluhráčů, kteří mi pomohli k výsledkům i gólům. Ale hlavně si vážím pomoci rodiny a rodičů, všech lidí okolo sebe. Pro mě je hlavně důležité, že jsem za těch přibližně dvacet let vydržel relativně zdravý. Nejdůležitější je ale rodina. Tyhle atributy mi pomohly k osmi stům startům v extralize a kdyby nebyly čtyři roky v Rusku, tak by se to možná motalo někde kolem tisícovky. Na druhé straně mi pomohlo, že se do Hradce před dvěma lety vrátila extraliga. Na stará kolena si ji můžu zahrát doma.
Extraligu jste začal hrát před více než dvaceti lety, jak se hokej za tu dobu změnil?
Hokej byl jiný, zažil jsem Dominika Haška a celou zlatou generaci. V té době se hrálo víc technicky a na krásu. Ale také se mnohem víc hákovalo. Hokej se mění a my se aktuálnímu trendu musíme přizpůsobit.
Trochu paradoxně se v zápase, v němž jste přebíral ocenění za 800 utkání v extralize, loučil Michal Tvrdík, borec zkušený podobně jako vy.
Myslím si, že Tvrďas si určitě zasloužil větší pozornost než já s osmistovkou. Všichni v týmu mu děkujeme za to, co tady udělal. Je škoda, že skončil, mohl ještě vyučovat dál. Takhle to dopadlo, takhle se rozhodl, bylo to na něm. Ale říkám, patří mu velký dík, v Hradci byl z nás všech, kteří tady teď hrajeme, nejdéle. Podle mého se od něj spousta kluků naučila jeho umění.
