Pár kroků od vlastní střídačky Martin Pláněk chvíli váhal, co udělá s pukem, který měl na hokejce. Když se konečně odhodlal k jeho odehrání, přišel téměř vzápětí atak od soupeře, po kterém se ozvalo hodně hlasité zadunění mantinelu.
Hradecký obránce zůstal ležet na ledě, teprve po chvíli, kdy ho ošetřoval lékař týmu, se na střídačku dostal po svých, ale s podezřením na zlomeninu lícní kosti. Ta se také následně potvrdila.
Zákrok libereckého Petra Jelínka vyvolal hodně emocí v hledišti hradeckého stadionu a jemu samotnému přinesl vyloučení do konce zápasu, ale hlavně postiženému Pláňkovi přivodil bolestivé zranění a nutnou hokejovou absenci.
Přesto hradecký obránce zákrok soupeře nevnímá nijak dramaticky, ale spíše jako záležitost, která se v hokeji stává. „Nedávám to Jelínkovi za vinu, nemyslím, že to bylo zákeřné,“ říká o události, která se stala pět minut před koncem zápasu Hradce s Libercem v situaci, kdy se hosté snažili vyrovnat pro ně nepříznivý stav 2:3.
Z hlediště zákrok vypadal, dost mírně řečeno, nešetrně. Jak jste ho viděl vy?
Jako takový, který vyplynul ze hry. Liberec chtěl vyrovnat, snažil se do toho dát všechno, tohle hokej někdy přináší.
Ale taková rána a docela výrazné zranění, není to moc?
Já to ale beru tak, že to z větší části byla spíš moje vina, protože mi to dost dlouho trvalo.
Jak to myslíte?
Dostal jsem puk kousek od střídačky a čekal jsem, jestli se objeví někdo, komu bych ho mohl poslat. Stále nikdo nebyl a pak už jsem cítil, že za mnou někdo ze soupeřů jede, tak jsem ho rychle odhodil. Bohužel jsem nečekal, že ten náraz do mě bude tak tvrdý. A navíc jsem měl trochu smůlu, jak jsem spadl.
Kam to bylo?
Bohužel jak jsem byl blízko mantinelu, tak jsem tváří narazil na jeho hranu.
V první chvíli se zdálo, že se zvedáte a odjedete na střídačku. Pak jste ale zůstal ležet na ledě, to jak přišla největší bolest?
Bolelo to, ale vstát bych asi mohl. Náš lékař to měl prakticky před očima, byl jsem u střídačky a on u mě byl hned. Právě on mi řekl, ať raději nevstávám, kdyby byl třeba nějaký větší problém.
Hned po zápase, který skončil jen o pár minut později, se objevila zpráva, že máte zlomenou lícní kost. Kdy jste se to dozvěděl vy?
Velmi brzy, náš doktor to prý zjistil tím, že mě nechal fouknout nosem a začala se mi nafukovat tvář. Tohle se potvrdilo i na vyšetření v nemocnici.
Tam jste zamířil prý hned po zápase, co vám řekli?
Naštěstí to, že nebude nutná operace, ale že teď se musí počkat, až mi to pod okem splaskne. Pak se ukáže, jak dlouho nebudu smět nic dělat.
Jaká je prognóza?
Teď nemůžu vůbec nic, dostal jsem antibiotika. Myslím si ale, že by to zase tak dlouho trvat nemuselo, že bych měl být mimo tak maximálně dva týdny. Ale důležité bude to pondělní vyšetření, na které musím počkat. Když to dobře dopadne, třeba za ty dva týdny nasadím košík a půjdu na led.
Váš tým po zápase slavil cennou výhru, co jste jí říkal vy?
Každé vítězství je příjemné, i když mě tentokrát bolelo. Byl to výborný hokej proti soupeři, který hraje už dva roky skvěle. O to je to cennější.
Na začátku druhé třetiny to s vaším týmem nevypadalo právě nejlépe, hned po patnácti vteřinách jste dostali gól a pak při dvojnásobném oslabení další.
To určitě příjemné nebylo, ale bylo to ještě ve chvílích, kdy do konce zápasu zbývalo hodně času na to, aby se výsledek dal otočit. My jsme stále věřili, že se to podaří, a naštěstí se to potvrdilo.
Vás ale vítězství bolelo ze všech nejvíc, i když se hrál tvrdý a důrazný hokej. Nepřekračoval meze běžné v naší extralize?
To bych neřekl, možná byl vyhrocenější než některé jiné, padlo víc ostřejších zákroků, ale to k tomu patří.
A co váš střet s Jelínkem, nemohl být dohrou nějakých předcházejících?
Párkrát jsme se sice na ledě potkali, ale žádný konflikt jsme mezi sebou neměli, tohle v tom určitě nebylo. Podle mě šlo spíše o náhodu, která vyplynula ze hry, žádný úmysl. Šlo o zákrok, který vyplynul ze hry, Liberec chtěl vyrovnat, dával do toho všechno.
