Slavia Vás většinou pouštěla do nižších soutěží. Letos už angažmá třeba v první lize nebylo ve hře?
Ne, s Vláďou Růžičkou jsme jednali pouze o hostování v extralize. Ještě jsem měl nějaké nabídky ze zahraničí, ale v tomhle věku jsem ven nechtěl odejít. Chtěl jsem hrát extraligu.
Příchod do Dukly ze Slavie pro vás musí být asi pořádná změna...
Určitě je to tady trochu jiné. Slavia teď patří k nejlepším klubům v extralize, Jihlava se naopak po pěti letech vrací. Když ale srovnám trénink, tak je to vesměs to samé, i když je to třeba jinou formou. Se Slavií jsme akorát jezdili na kolech na hory, to tady není. Sice máme spinning, ale to nedokáže kolo nahradit. Nové jsou pro mě ještě posilovny, já jsem nikdy na Slavii neposiloval. Už jsem si ovšem zvykl a je to v pohodě.
Divím se, že vám scházejí kola. Třeba váš bývalý spoluhráč ze Slavie Marek Tomica si na cyklistické výlety do hor docela stěžoval.
Marek sice dělá, že mu to vadí, přitom jezdí hrozně dobře. Myslím si, že on to kolo má opravdu rád. Mně osobně cyklistika dala vždycky nejvíc.
Tím nejmarkantnějším rozdílem mezi oběma kluby ale budou zřejmě jejich cíle...
Na Slavii se chtělo každé mužstvo vytáhnout, zvláště po té, co získala titul. Tady naopak půjde o první sezonu nahoře a ta bude hodně těžká. Nebudeme hrát ani jeden jednoduchý zápas. Zvlášť když vidím, jak jednotlivé týmy v extralize posílily. A pokud bude stávka v NHL, tak to bude ještě těžší. Určitě to ale bude zajímavé.
Není pro vás trochu šok přijít z rušného velkoměsta, jako je Praha, do padesátitisícové Jihlavy?
Mně se tady docela líbí. Je zde větší klid. Já jsem s tím spokojený. Byl jsem měsíc a půl v Litvínově, a oproti tomu je Jihlava velkoměsto.
Už jste si zde vyhlédl nějaké místo, kde se vám nejvíc líbí?
Já jsem zatím hlavně u tety, takže tam se mi líbí nejvíc (úsměv).
V Jihlavě jste chvíli působil i loni. Sledoval jste pak cestu Dukly baráží?
Byl jsem v kontaktu s Jardou Suchanem. Vždycky, když kluci postoupili do dalšího kola, tak jsem mu pogratuloval. Radši jsem mu ale jen psal zprávy. Volat jsem mu nechtěl, protože vím, pod jakým tlakem musel být. Nechtěl jsem ho rozptylovat. Když Jihlava dvakrát zvítězila v Budějovicích, tak jsem si už myslel, že to vyhraje. Taky jsem si to přál.
Příští sezonu začne Jihlava domácím zápasem právě se Slavií. Co jste na to říkal?
Já jsem se smál. Na internetu jsem se podíval na stránky Slavie a tam bylo rozlosování. Tušil jsem, že to tak bude (smích).
Nebude vám trochu proti srsti nastoupit proti bývalým spoluhráčům?
Ne, to vůbec. Já jsem proti Slavii chytal už za Litvínov a udělali jsme tehdy bod. Remízu bych bral i tentokrát.
Váš otec byl také hokejový gólman. Byl to on, kdo vás postavil do branky?
K hokeji mě sice přivedl, ale do brány mě nenutil. Spíš mě odrazoval. Vždycky mi říkal, že je lepší góly dávat, než dostávat. Hodně mi pomohl. V začátcích, někdy do deváté třídy, neexistovalo, že by nebyl na tréninku. Za všechno, co umím, vděčím jemu. I když to někdy bylo divoké, myslím si, že to nedělal špatně.
Prý vás snad i mlátil?
Když jsem něco flinkal, tak k tomu někdy došlo. Vzteky odhazoval rukavice a hokejku. Lidi se na stadionu vždycky hodně bavili. Byl prostě takový impulzivní (usmívá se).
Po otci jste ovšem nezdědil pouze zájem o hokej, ale také o rallye.
Rallye je moje velká láska, jezdím se dívat na závody. Už jsem se i dvakrát svezl v Octavii WRC. Na lesní cestě jsme jeli asi 170. Ti kluci, co nás vezli, ale nejeli naplno. Jeli na takových sedmdesát osmdesát procent. Kdyby to bylo nadoraz, bylo by to ještě lepší. Víc než rychlost mě ale uchvátily brzdy. To auto stojí na místě. Chtěl bych si to někdy zkusit.
