"Vyhrabali jsme se z bahna, jsme osmí, ale náskok není velký. Čeká nás ještě hodně těžkých zápasů. Můžeme padnout stejně rychle, jako jsme se dostali nahoru," míní.
Ale takový obrázek se mu nelíbí. "Není pak příjemné koukat na kluky, jak měsíc a půl bojují o titul."
Přesto: říkal jste si někdy v sezoně, že váš tým play-off jistě mine?
Když jsme byli poslední a ztráceli 5 nebo 6 bodů na předposledního. V tu chvíli člověk přehodnotí cíle a kouká, aby se zachránil. Ale s jídlem roste chuť. Začali jsme vyhrávat.
Nepomohlo vám právě, že jste museli přestat přemýšlet o play-off?
Možná že krize k něčemu dobrá byla. Teď si daleko víc vážíme toho, kde jsme. V každém zápase se padá do střel, což se zpočátku sezony nedělalo. Teď celý tým klape jinak.
Prý, když se nedaří, je vás v kabině plno. Rozčiloval jste se hodně?
Já se rozčiluju i teď. Je jedno, jestli se vyhrává nebo prohrává, mně se pořád něco nelíbí. Jsem s tím otravný, ale myslím, že malé věci dělají velký tým a že nejsme připravení na to, abychom hráli o nejvyšší příčky. Pořád se mi něco nelíbí, jsem v kabině morous. Ale snad to kluci berou.
Ještě čtyři utkání hrajete doma. Pomáhá vám i to, že s dobrými výsledky začali chodit fanoušci?
Když jsme hráli před dvěma tisíci diváky, byla slyšet každá nadávka. Na Spartu přišlo pět tisíc lidí. Proto člověk hokej hraje, že lidi baví.
 Pavel Patera |
