A nebýt Irgla, nemuseli Oceláři vůbec být ve finále. Právě on rozhodl semifinále se Spartou Praha, když dal vítězné góly v pátém a šestém střetnutí. Do poslední chvíle věřil, že Třinečtí uspějí i ve finále. Leč rozhodující utkání s Litvínovem prohráli 0:2 a celou sérii 3:4.
Irgl má z ligových soutěží zlato s Davosem, ale jinak stříbro s Vítkovicemi a v Rusku s celky Jaroslavle a Mytišči. A teď znovu s Třincem.
Stříbro je přece také pěkné.
Je to třetí finále, v němž jsem prohrál rozhodující zápas. Je to smutné. Pro mě je to hodně smutný den.
Když jste byl vážně nemocný, tak byste ho bral, ne?
Kdyby mi někdo řekl, že budu na ledě, tak tomu bych asi nevěřil. Ale co se týče boje o titul, měli jsme kvalitu mančaftu na to, abychom ho urvali. Když jsem se vracel, tak pro mě byl po tom všem, co se stalo, jediný cíl a sen vyhrát titul.
Neberete to jako osobní vítězství, že znovu hrajete?
Samozřejmě, že jsem strašně rád, že jsem mohl vyjet na led. Na druhou stranu, cíl byl jasný - vyhrát titul, a to se bohužel nepovedlo.
Mrzí ta prohra o to víc, že jste většinu sedmého utkání měli až drtivou převahu i více sil?
Asi ano. Když jsem viděl ten prvotní nápor, věřil jsem, že to uděláme, že sil máme více, že do toho půjdeme a gól spadne, a když ho dáme, půjdeme ještě nahoru.
Vy jste v 15. minutě odstoupil, když jste dostal kotoučem do hlavy. Co se stalo?
Puk mě trefil za ucho a motala se mi hlava. Proto jsem nehrál druhou třetinu. Pak už to bylo lepší, takže jsem šel do toho. Opravdu jsem věřil, že to urveme.
Rozhodly finále vaše tři domácí porážky?
Neřekl bych, to je play-off. Spíše si myslím, že nám chyběly góly lídrů. Co se týče mě, tak když nedám za sedm zápasů gól, tak je to bohužel znát. V tom byl ten problém.
A co brankář Pavel Francouz?
Celý ročník i v nároďáku prokazoval, že chytá výborně. Přeju mu to. Je to výborný gólman a výborný člověk. Zaslouží si to. Chytal famózně. Byl to on, kdo Litvínov držel.
Vnímali jste, že celá republika, s nadsázkou řečeno, byla proti Třinci, že přála Litvínovu historický první titul?
Ano, samozřejmě. I z toho důvodu jsme chtěli vyhrát a ukázat, že sílu máme.
Jak jste závěr sezony zvládal fyzicky?
Když se hrály dva zápasy po sobě, tak ten druhý to z mé strany nebylo ono. Cítil jsem, že to tělo není v pohodě, v jaké by mělo být. Bohužel, tak to je. Nemá cenu se na něco vymlouvat.
Co bude dál?
Musíme jít dál, zklamání přebolí. Musíme se připravit na další rok, protože tak blízko jako letos už nemusíme být dlouho. Příští rok ale zkusíme naše výkony potvrdit a ukázat to, co letos.
Takže zůstanete v Třinci?
Doufám.
