Sedmadvacetiletý Filip Šindelář naskakuje za Liberec, když je zraněný Milan Hnilička. A ze sedmi zápasů čtyři vyhrál, naposledy na ledě Slavie 4:1. "Snad jsem jim ještě nic nepokazil."
To ani na Slavii. Jak jste si zápas užíval?
Měl jsem hodně šťastných zákroků, ale když to jde, tak vám jde štěstí naproti.
Myslíte moment, kdy obránce Graňák minul prázdnou branku?
Tak to už není o umění brankáře. Když má hráč prázdnou branku, musí dát gól. V zápase byly dvě takovéto situace. Jednou to chytil náš hráč, podruhé netrefil prázdnou branku. Říkal jsem si potom, že to dneska jde a že zápas zmákneme.
O první čisté konto v extralize jste v závěru přišel. Mrzí vás to?
Vždycky, když je takový čas, tak doufáte v nulu. Ale jsem hlavně rád za výhru. Když pak Slavia snížila, zbývalo už do konce málo času. Věřil jsem, že to zvládneme.
Jste hráčem Mladé Boleslavi. Jaké to je, sedět na dvou židlích?
Jsem rád, že mám šanci jet občas do Liberce. Navíc, když chytám já, tak se týmu daří. Ještě jsem jim nic nezkazil. Dohoda je taková, že když je Milan Hnilička zraněný, jsem v Liberci.
To aby se bál, že ho už do branky nepustíte, že?
To asi těžko. Je to kapánek jiná liga (úsměv).
Už jste za Liberec nastoupil sedmkrát. Jste překvapený, že tak často?
Když jsem se díval na loňské statistiky, viděl jsem, že Milan Hnilička scházel asi ve čtyřech zápasech za celou sezonu. Říkal jsem si, jednou bych se tam mohl dostat a mít nějaký start. Jsem rád, že jich je hodně.
Je to velká škola, krýt záda takovému brankáři, jako je Milan Hnilička?
To máte těžké. Já ho v žádném zápase neviděl. Při tréninku také ne. Většinou přijedu a on je nemocný. Ale když je v Liberci potřeba, tak mi radí. Jsem rád, že byl i na zápase na Slavii.
Je to trochu paradox. Válíte v extralize a v Boleslavi chytá spíš Martin Altrichter. Jak to snášíte?
Jednička je prostě on a já se s tím smířil. Jsem rád, že mě pouští alespoň sem a doufám, že si pár zápasů zachytám i v té Boleslavi.
