Infografika: Výstroj hokejisty
Praha, Střední Čechy
Rozhodnout tak někdy zápas jako Jágr! To si přejí malí kluci. Cesta k vysněnému cíli je však náročná. Musí se naučit brzo vstávat, do noci dělat úkoly, unést konkurenci. Totéž musí zvládnout rodiče, ti ještě nesou finanční náročnost.
I tak se však ze synka slavný útočník nebo brankář stát nemusí.
"Ale když má někdo od šesti do osmnácti let nějaký řád, tak mu to do života stejně pomůže. Hokej by měl být u dětí hlavně vyžitím, zábavou," říká Martin Pešout, který má na starosti slávistické juniory.
Kluby už se připravují na ledě, hokejová sezona brzy vypukne. I pro malé kluky. S hokejem se dnes začíná v předškolním věku. "Někdy už ve čtyřech letech. Rozhodující je vyspělost a zdravotní stav. Trenér se s rodiči vždy dohodne, co je pro kluka nejlepší," líčí Pešout.
Jak vypadá trénink nejmenších? "Dvakrát týdně chodí přípravka na led a k tomu jednou týdně má obecnou pohybovou přípravu na suchu," popisuje Jaromír Šindel ze Sparty.
Rodiče nemusí mít strach, že by děti byly přetěžované. "Systém přípravy je u nás velice dobře propracovaný. U klubů, kde mají kompletní mládež, určitě zdravotní rizika pro děti nehrozí," říká místopředseda hokejového svazu Miloslav Šeba.
Trojice pražských klubů má zároveň sportovní třídy, kde je školní program uzpůsoben tréninku. Mezi ně patří Slavia, Kobra a Hvězda. "Možnosti jsou v Praze relativně dobré. Ale je tu málo ledů," říká sekretář pražského svazu Ludvík Bloch.
Problémem pro mnohé zájemce může být i vysoká investice. Rodiče musí dítěti pořídit výstroj a brusle. "Nové vybavení stojí přes deset tisíc. Ale v bazaru se dá pořídit za míň jak polovinu. Jen brusle bych z druhé ruky nekupoval," radí Šeba.
Členské příspěvky pro začínající hokejisty se kluby snaží držet co nejnižší. Například na Kobře mají děti první měsíc zdarma, další za 650 korun. Slavia chce první rok 200 korun měsíčně, na Spartě až do zařazení do třídy nechtějí od zájemců nic.
A když se malý capart neprosadí ve slavných klubech? Může zakotvit jinde. Kluby v Praze a také blízkém okolí spolupracují. "Všechno je o lidech a rozum vítězí. Třeba Slavia spolupracuje víc s Kobrou, Sparta s Hvězdou. Záleží to na dojíždění," říká František Pomahač, který se věnuje nadějím na Slavii.
Kluby mají v přípravce i několik dívek. Na ženský hokej se v Praze specializuje Kobra, tým má i Slavia.
Jakub Stařík, Barbora Žehanová
Jihomoravský kraj
Kam poslat svého syna, aby z něj udělali hokejovou hvězdu, když každému z jihomoravských klubů něco chybí? Znojmo má extraligu mužů, junioři však hrají pouze první ligu. Brno naopak. Má dokonce dva extraligové juniorské týmy! Po nejvyšší soutěži mužů však již delší dobu marně prahne.
"Ve Znojmě nemá mládežnický hokej takovou tradici, systematicky se začalo pracovat s profesionálními trenéry teprve před sedmi roky, kdy Znojmo postoupilo do extraligy," vysvětluje manažer znojemské mládeže Milan Bartoš. "Mohli jsme nakoupit hráče do dorostu a juniorky. To by zase ale nehráli naši kluci, a to jsme nechtěli."
A Brno? "Je můj cíl pokusit se navázat spolupráci s Ytongem," tvrdí majoritní vlastník brněnské Komety Libor Zábranský. "Oba kluby si ale v minulosti nadělaly dost naschválů, takže mě nepřekvapuje, že si navzájem nevěří. Dva juniorské extraligové týmy jsou ale na Brno moc."
Některé problémy však mají všechna mládežnická centra společné. Pro nedostatek dětí při náboru do přípravky nikoho neodmítnou. "Vybírat z hráčů se začíná až po deváté třídě," potvrzuje Bartoš.
Znojmo i Brno se pak chtějí bránit odchodům mladých hráčů, plánují proto s nimi uzavírat dlouhodobější smlouvy. "Konkurence mezi námi a Brnem není. Talenty už máme, ale odlákávají nám je spíš české kluby, třeba Jakuba Sklenáře nám přebrala pražská Slavia," popisuje Bartoš. "Přestupní řád je hrozně děravej. Když vám kluk přestoupí na školu, tak vy ho musíte uvolnit na hostování. Stačí jen potvrzení, že chodí jinde na školu. Proto si chceme hráče udržet pomocí dlouhodobějších smluv."
A jak vlastně vypadají náklady pro rodiče malých hokejistů? "Pro úplně malé kluky máme připravenu výstroj, aby rodiče nemuseli hned zpočátku nic investovat," říká Bartoš. "Roční příspěvky se pak až do deváté třídy pohybují kolem osmi tisíc korun." "U nás jsou o něco vyšší," přidává Zábranský. "Dorostenci a junioři už však stejně jako ve Znojmě neplatí vůbec nic." Znojmo se zatím oproti Brnu pustilo i do projektu hokejových letních škol. "Založili jsme ji pod hlavičkou klubu. Výdělek z ní zůstává mládeži. Třeba Tomáš Vokoun, který byl letos jejím patronem, si celou cestu z Ameriky hradil z vlastní kapsy," upřesnil Bartoš.
Tomáš Večeřa
Jihočeský kraj
V hokejových klubech Jihočeského kraje je dost prostoru pro začínající malé hokejisty. Pokud bude kterákoliv rodina chtít zkusit, zda se právě její syn nehodí pro špičkový hokej, má prostor. Ročně k tomu musí ale počítat s většími náklady.
Z klubů zní jasně, že zájemců o hokej ubývá. I když kluby zkoušejí leccos. "Doufáme, že nám pomůže úspěch na mistrovství světa ve Vídni," poznamenal Václav Šrámek z IHC Písek. "Měli jsme tu na besedě Václava Prospala a Romana Turka. Snad to pomůže," věří Zdeněk Vašek z Českého Krumlova.
Už to není jako dříve, kdy trenéři poslali z náboru spoustu zklamaných zájemců o hokej domů. Jak ještě kluby lákají děti? Letáčky je zvou na stadiony, trenéři chodí do škol a vysvětlují, o co jde. Kluby mívají školu bruslení. Vstupují do ní i tříleté děti. Častěji však čtyřleté a nejčastěji hovoří činovníci o pětiletých dětech.
Škola je většinou zadarmo. Chodívají do ní i děvčata. "Tolerovali jsme je," řekl Petr Dlugoš z Vajgaru Jindřichův Hradec.
Někde je jednou týdně hodina, jinde se bruslí dvakrát v týdnu. Někde mají sportující děti k dispozici i trenéry. Nebo na ně dohlížejí rodiče. Děti mívají na ploše židle i jiné předměty, aby se mohly chytit, když nezvládnou ubrzdit rozjezd. Většinou až po roce se dostávají mladí bruslaři k hokejce. Začínají trénovat hru podle toho, jak jsou šikovní. Pokud umí bruslit, mohou se do minihokejové druhé třídy prosadit i jako prvňáčci nebo dokonce předškoláci.
Michal Cirmaciu
Východní Čechy
Kdo by nechtěl mít stejně úspěšného syna jako rodina Jágrů, Hašků nebo Kubinů? Jen si to představte: Vaše ratolest, která se stala hokejovou celebritou, dává rozhovor pro televizní kanál se sledovaností několika desítek milionů diváků a do kamery říká: Za vše co jsem v hokeji dokázal, vděčím svým rodičům!
Vy zatím sedíte v křesle u televize a jste hrdí. Možná i na sebe. Toho vstávání před šestou ranní, těch vztekem zlomených hokejek, vyražených zubů a kolik to stálo peněz...
Ale nakonec si řeknete: Stálo to za to! Jenže ne každý rodič má takové příjmy, aby si mohl dovolit dát syna vyučit hokejovému řemeslu. Se slovy "Raději budeš hrát šachy, hokej stojí moc peněz," minete stadion a seznámíte jej s deskou se čtyřiašedesáti políčky.
Hokej je skutečně drahý koníček. Oddílové příspěvky se platí buď každý měsíc, nebo ročně. Měsíční mohou být od 200 do 500 korun, roční se pohybují od 1000 až do 4000 korun. Ale to zdaleka není vše! Myslíte si, že veškerou výstroj, brusle, hokejky a další propriety hradí oddíl? Chyba. Jsou to další tisíce. A desetitisíce i statisíce, pokud vytrváte.
Některé hokejové kluby se ale o základní vybavení pro hokejový "potěr" postarají. "Každý rok v září děláme burzu výbavy, kde rodiče nabízejí věci, ze kterých jejich děti vyrostly," řekl šéftrenér hradecké mládeže Jiří Mička.
Peníze jsou potřeba, ale ještě důležitější je pevná vůle. "Rodiče musí obětovat hlavně spoustu času. Ne každý má tolik volného času, aby třikrát týdně vodil potomka na tréninky," pokračuje.
Pod stejná slova se může podepsat i trenér pardubické mládeže Karel Janeba: "U nás stojí oddílové příspěvky 300 korun na měsíc, ale nejdůležitější je odhodlání a vůle," uvedl kouč, kterému rukama prošly tisíce mladých hokejistů. Janeba má pro rodiče, kteří se rozhodnou, že jejich syn bude hrát hokej, cennou radu. "Chce to vytrvat. Ani kdovíjaký supertalent se podle mého odhadu neprojeví dříve než v deváté třídě," poznamenal.
Hokejové přípravky v kraji se dětem otevírají již od první třídy. "Začít s hokejem není nikdy pozdě, ale pak se to těžko dohání. Když se rozhodnete, že z vašeho syna bude druhý Jágr, musí se začít brzy," radí Karel Janeba.
Petr Záleský
Vysočina
Snížená porodnost, pohodlnost, ale třeba i změna politického systému. I takové mohou být důvody poklesu zájmu rodičů o to, aby se jejich děti věnovali hokeji.
"Otázka sportování mladých je totiž zejména otázkou rodičů. Pokud chtějí, tak děti přivedou," tvrdí ředitel Horácké Slavie Třebíč Karel Čapek. "Ti, kteří je přivést nechtějí, říkají, že o takové možnosti ani neví. To je však velmi laciný argument."
V posledních letech hokejové celky nejen na Vysočině trápí snížený zájem mladých. "Samozřejmě je trochu cítit pokles populace, to i vidíte na základních školách jak bojují o žáčky," připouští Čapek.
Podle jeho názoru však může být příčin více. "Třeba i pohodlnost. Protože trénovat je určitá řehole. Pravidelně se opakuje dřina, takže mnozí, kteří k tomu mají sklony, se raději věnují hraní počítačových her," je jasné Čapkovi.
Při hledání důvodů však možná trochu paradoxně zazní i důvod politický. "Sport byl totiž v minulosti, společně s uměním, vnímán jako fenomén, díky kterému se mohl člověk dostat někam do zahraničí," nastiňuje šéf třebíčských hokejistů.
Hokejové týmy se snaží poklesu svých svěřenců čelit rozdílnými způsoby. V Třebíči například před dvěma lety zrušili u nejmladších zájemců, předškoláků a dětí do druhé třídy, rodičovské příspěvky. "Od těch nejmenších nebereme vůbec žádné," říká Čapek.
Dokonce až do čtvrté třídy se mohou malí hokejisté učit zdarma ve Žďáru nad Sázavou. Alespoň minimální, symbolický poplatek 100 korun ročně, pro žáčky do třetí třídy naopak zavedli v Havlíčkově Brodě. "Máme to spíše jako motivační prvek, aby kluci chodili na trénink," říká manažer Rebelů Miroslav Vomela.
Naopak největší finanční částku musí obětovat rodiče malých hokejistů v Pelhřimově, kde je zábava jejich dětí vyjde ročně na 3 000 korun.
Jihlavská Dukla při lákání nových zájemců spolehá zejména na co největší pokrytí. "Při náborech se snažíme kontaktovat již mateřské školky a školy v širokém okolí.
Naše nabídky rozesíláme do Třeště či do Telče," vysvětluje jihlavský šéftrenér mládeže Petr Vlk.
Jan Salichov
Liberecký kraj
Nejdřív opatrné krůčky po kluzkém ledě. A za deset patnáct let? V hokejových líhních v kraji možná roste nový Hnilička, Nedvěd či Šmíd. Největší základnu má Liberec, bronzový tým extraligy. Ve 3 odděleních přípravky pěstuje celkem 80 talentů. Druhé větší hokejové centrum kraje je v Jablonci nad Nisou.
"Se sháněním dětí je problém. Máme velkou konkurenci. Fotbal nebo volejbal jsou lacinější," přiznává šéftrenér liberecké mládeže Vladimír Čermák. "O děti je bitva," potvrzuje Petr Cinibulk, prezident HC Vlci Jablonec. Kluby proto dělají nábory ve školkách a pořádají bruslení pro rodiče s dětmi.
Hokej je drahý sport. Pořízení kompletní výstroje pro pětiletého caparta stojí kolem 6 tisíc korun. A to minimálně, pokud rodiče nakoupí neznačkové či použité vybavení.
"Na začátku je to riskantní investice," uvědomuje si liberecký prezident Petr Syrovátko. Proto klub pořídil 40 výstrojí, které dětem půjčuje. "Chci sport pro všechny. Když se kluk uchytí a řekne, že chce hokej vážně dělat, tak mu pak rodiče můžou výstroj koupit." Běžná součást výbavy vydrží nejvýš dva roky - buď z ní dítě vyroste, nebo ji zničí...
K počáteční investici je potřeba ještě připočíst měsíční příspěvek. Ten mají nejdražší v České Lípě platí se 650 korun 12 měsíců v roce. Naproti tomu v Liberci se vloni platilo jen dobrovolných 200 korun, které si rodiče určili. "V minulé sezoně zájem o hokej v Liberci táhli hráči z NHL. Teď tu máme novou arénu," naznačuje šéftrenér Čermák věci, které lákají nové hokejové adepty.
Kdo malé hokejisty trénuje? Většinou nadšenci. "Nudle u nosu a krásný úsměv. To je radost trénovat," říká zkušený českolipský kouč Evžen Ležák.
Od 3. třídy přecházejí žáčci v Liberci do speciální hokejové školy U Školy. Tam mají rozšířenou výuku tělocviku a zvláštní předmět: lední hokej. Když to v klubu dotáhnou až do 9. třídy, čeká je atraktivní odměna: zájezd do Ameriky! Sportovní třídy mají i v sousedním Jablonci.
Kolem 14 let věku už probíhá běžný scouting. Bílí Tygři lákají hráče také na studium. "Liberec má obrovský potenciál všech škol. To je velmi zajímavé pro děti z menších měst," tvrdí šéf klubu Syrovátko. Bílí Tygři nabízí i ubytování takříkajíc pod zámkem. "Aby měli rodiče záruku, že tady jejich kluci nezvlčí," usmívá se Petr Syrovátko.
Michael Havlen
Střední Morava
Každý rok řeší řada rodičů složitou otázku, kterému sportu se má věnovat jejich potomek. Hned na šesti místech Olomouckého kraje se nabízí hokej. Pravděpodobně národní sport číslo jedna vychovává možné budoucí Jágry v Olomouci, Prostějově, Šternberku, Přerově, Uničově a Šumperku.
Většinou od pěti let, existují však také výjimky. "Když přijde šikovný kluk, vezmeme ho i dříve," říká šéf olomouckého hokeje Ivo Kuba.
Právě krajské město má pro výchovu budoucích hokejistů slušné podmínky. Klub pracuje v systému sportovních tříd, kam hráči přecházejí z přípravky. Podobně je na tom Prostějov.
V ostatních středomoravských městech, jejichž kluby působí ve druhé lize, je situace složitější. Často se stává, že zde malého chlapce naučí základům a ten pak odejde jinam. "Je to často rozhodnutí rodičů, kteří přemýšlejí o budoucnosti za syna. Někteří hned ve své ratolesti vidí borce pro NHL, jenž celé rodině pomůže finančně. Nebo jsou při zemi a dívají se hlavně na to, jestli může při hokeji chodit do školy a posléze studovat. To často rozhoduje o tom, kde kluci působí," přibližuje uvažování rodičů Kuba.
Olomouc má v tomto výhodu. Je zde řada středních škol a také Univerzita Palackého, kde se dají studovat i sportovní obory. Při rozhodování, který sport bude dítě dělat, se přemýšlí často na řadu let dopředu.
V podobných situacích mají rozhodující slovo především otcové. "Co se týká sportu, tak mě nejvíc ovlivnil táta," potvrzuje světový šampion z roku 2000 Michal Broš, který hokejově vyrůstal v Olomouci.
Při rozhodování se ale také přihlíží k finanční náročnosti konkrétního sportu. Hokej patří mezi ty dražší. Bez patřičné výstroje se prostě hráči na led nedostanou. "Nemyslím si, že je hokej závratně drahý. I kvalitní výstroj se dá pořídit v několika cenových relacích. Často záleží pouze na značce," oponuje olomoucký šéf Kuba s tím, že se dá výstroj nakoupit i v bazarech.
Samotné poplatky za účast dítěte v týmu nejsou nijak závratné. Například v Olomouci se platí během sezony od září do března 400 korun měsíčně. Větším úskalím je podle hokejových trenérů a funkcionářů představa rodičů o míře talentu jejich dětí. "Někteří kluci přicházejí už na první trénink jako kandidáti reprezentace. Chybí jim pokora a chuť do tréninku. To pak nepomůžou ani miliony, ani výstroj ze zlata," všímá si Kuba.
David Ševčík
Moravskoslezský kraj
Všichni uznávaní hokejisté, jako třeba Pavel Kubina nebo Václav Varaďa, začínali v hokejových přípravkách. Dnes o podobné kariéře svých synů sní stovky rodičů, kteří mohou stále využít služeb hokejových přípravek.
"Je úplně jedno, jestli bude dítě začínat ve Vítkovicích, jejichž první mužstvo hraje extraligu, nebo na nějakém zimáčku v malém městě," ujišťoval šéftrenér mládeže Vítkovic a asistent reprezentačního kouče Mojmír Trličík. "Nejdůležitější je dítě zaujmout. Bruslení je v hokeji sice hodně důležité, ale začátky se dělají všude stejně."
A co je potřeba k tomu, aby se z malého hokejisty, který se sotva udrží na bruslích, stal jednou obávaný kanonýr, neprostupný zadák či nepřekonatelný brankář? "Ze zkušeností vím, že je zapotřebí určitá míra talentu, hodně pevná vůle a v neposlední řadě také podpora rodiny," vypočítával Trličík.
Rodiče totiž musí budoucího hokejistu podporovat nejen finančně. Musí mu obětovat hodně času, neboť i tréninky přípravky jsou většinou třikrát až čtyřikrát týdně, mnohdy zaberou sobotní i nedělní dopoledne. "Dobré je, když rodiče chodí s dítětem také na veřejné bruslení, protože tam může své bruslení zdokonalit," uvedl trenér přípravky ostravské Sarezy Pavel Učeň.
Většina hokejových klubů z kraje se snaží rodičům hokejové začátky jejich syna usnadnit. Mnohde mohou malí kluci chodit do přípravky zpočátku zdarma, než se přesvědčí, že hokej je opravdu to, čemu by se chtěli věnovat. Na první tréninky na ledě není nutná ani kompletní výstroj a výzbroj. Všude stačí brusle, přilba s košíkem a hokejka. "Místo rukavic poslouží třeba palčáky a na to, aby tolik nebolely pády, stačí oteplovačky," podotkl trenér přípravky Sarezy.
Některé kluby, jako například HC Bohumín, HC Horní Benešov, HC Krnov nebo třeba HC Studénka, začínajícím adeptům potřebnou výstroj i výzbroj půjčují. "Samozřejmě to nejsou žádné novinky na trhu, jde o starší věci, které ale svůj účel splní," řekl Jaroslav Strmiska z HC Horní Benešov. "Začátky na ledě by neměly být bolavé," usmíval se Dalibor Boniatti z SK Karviná.
Ceny za přípravku se v kraji hodně liší. Třeba v ostravských klubech si musí rodiče připravit pětistovku měsíčně, zatímco ve Studénce je přípravka zcela zdarma.
"Poskytujeme vynikající podmínky, zázemí je na vysoké úrovni. A především máme k dispozici dvě ledové plochy, takže kluci mohou být na ledě více," shodují se Mojmír Trličík z Vítkovic a Pavel Učeň ze Sarezy.
"Druhá ledová plocha nám chybí," uznal generální manažer HC Havířov Panthers Ivo Peštuka. "Ale jakmile se vyskytne díra v rozvrhu ledu, hned obvoláváme školky, aby přišly bruslit. Ve školkách je totiž základ," poznamenal Peštuka.
Ve Studénce rovněž nemají dvě ledové plochy, zato nabízejí přípravku zdarma. "Šli jsme od letoška s cenou úplně dolů. Nic nevyděláme, ale snad pomůžeme hokeji," uvedl Karel Richter z HC Studénka.
Stejnou cestou šli například v Opavě, kde se hokejového klubu nově ujal reprezentační trenér Alois Hadamczik. "Za přípravku se u nás neplatí nic, rodiče jen musí pořídit klukovi výstroj a výzbroj," řekl Jaroslav Plánovský z HC Slezan Opava. V Horním Benešově zaplatí za přípravku rodiče minimum. "Chceme pětistovku za celou sezonu. A to už kluci můžou trénovat na nově zastřešeném stadionu," uvedl Strmiska.
Malým hokejovým adeptům se v přípravce dostane té nejlepší možné péče. Ve většině klubů je na ledě s dětmi několik trenérů, kteří se jim věnují, tréninky zpestřují hry. "U nás je i jeden trénink týdně zaměřený speciálně na bruslení. Máme tady výborné krasobruslaře, kteří každý čtvrtek trénují s malými hokejisty. V sobotu a v neděli už tréninky věnujeme i hře," řekl Jaroslav Hrubý z HC Kopřivnice. Zahrát hokej si teď můžou i holky. Třeba v Karviné nebo v Třinci je do přípravky vezmou také.
Pavel Grossmann
Plzeňský kraj
Chcete mít ze syna nového Jágra či Straku? Pak se vydejte do některé ze šesti hokejových přípravek v Plzeňském kraji. Máte velkou šanci, že svého syna, v případě Sušice i dceru, v hokejových klubech přijmou. O talenty je totiž nouze. "Oproti předchozím letem se vyskytly nové sporty, které nejsou tak ekonomicky náročné, třeba florbal nebo pozemní hokej. Je i slabší populace a děti se vrhly na počítače, hrají play-station," vypočítává důvody odlivu hokejového potěru Milan Razým, manažer mládeže HC Lasselsberger Plzeň.
Právě v Plzni je nejstarší tradice práce s hokejovou přípravkou. U jejích začátků stál věhlasný kouč Augustin Bubník po příchodu z Finska do Čech na konci šedesátých let minulého století. V tehdejší Škodovce vyrostli mistři světa Jiří Kučera či Martin Straka.
"Byli jsme tehdy vzorem pro další místa v republice," vzpomíná bývalý hráč Plzně, Jihlavy a národního týmu Vladimír Bednář. "Klub kvůli tomu nechal vyrobit zvláštní mantinely, kterými se rozděluje kluziště při trénincích hokejové základny, jak se u nás říká přípravkám."
Třicetiletou tradicí se chlubí Rokycany, kde první hokejové krůčky udělali další světový šampión Jaroslav Špaček, někdejší extraligový rekordman v počtů startů Ivan Vlček nebo další obránce Jiří Hanzlík. První hokejové zkušenosti vyžadují především trpělivost rodičů. A donedávna také jejich plnou peněženku.
Kluby se nyní snaží ulevit rodinám na výdajích. V přípravkách se platí od 350 do jednoho tisíce korun za sezonu. "U nás to bylo 250 korun měsíčně. Ale to by se mělo zrušit. Dětí dostanou k dispozici dresy a hokejky, od 3. třídy i výzbroj," informuje Milan Razým.
Na jiných místech se na nákladech výraznou měrou podílí město. "Radnice hradí náklady na ledovou plochu v době tréninků dětí," říká sušický trenér Libor Potužník.
"Pro začátek půjčujeme dětem téměř všechno. Pokud se dítě věnuje hokeji dál, zajistíme značné slevy na nákup vybavení," vysvětluje Pavel Kaňák z klatovského klubu.
Většina přípravekmá trénink dvakrát týdně. Je na rodičích, aby potomka na zimní stadion dopravili. "Máme tak devadesát procent kluků přímo z Rokycan. Z okolních obcí, třeba z Radnic, jde o jednotlivce. Je to drahé, proto se jedná většinou o děti úspěšnějších podnikatelů z okolí," říká rokycanský trenér Karel Vodička.
Vladimír Petruš, Ervín Schulz
Severní Čechy
Olympijští vítězové a elitní "studenti" litvínovské hokejové školy Reichel, Šlégr a Ručinský loni při náborech přesvědčovali děti, aby se daly na hokej. A zabralo to. "V přípravce, kam se bere každý, se díky tomu počet kluků zdvojnásobil," uvedl Václav Hořejší, šéf extraligového Chemopetrolu.
V uplynulém ročníku dokonce v Litvínově hráli dva malí Němci, sourozenci z Berlína - jeden v 7. a druhý ve 4. třídě. "Jejich táta, profesor na gymnáziu, na rok přerušil práci a pronajal si tu byt. Za 2 roky s nimi chce do Kanady," líčí Hořejší.
Ve 14 oddílech v kraji doufají, že právě jim vyroste nový Jágr. Musejí však o ty nejmenší bojovat i s ostatními sporty. Proto není nábor v mateřské školce nic neobvyklého. Kluby přijímají děti od 4 až 5 let věku, zájem je však menší než dřív.
"Někteří ředitelé nás nechtějí do škol pouštět. V době, kdy se školy ruší, se bojí odlivu žáků. Kdo chce totiž hrát hokej, musí chodit do sportovní školy pod Holoměří," řekl Radek Zákon, jenž se ve Slovanu Ústí stará o mládež. V Litvínově stejně funguje Sportovní soukromá ZŠ. "Pro děti umí udělat individuální studijní plány, to je výhoda," cení si Hořejší.
Rodiče musí koupit vybavení, nejlevnější vyjde asi na 6 tisíc korun. Kluby ovšem řadu věcí půjčují. Další položkou jsou příspěvky. Kolik se v klubech, které v kraji hrají mezi muži nejvýše, platí v přípravce? V Litvínově 2000 korun ročně. V Kadani činí příspěvek od září do března stovku měsíčně, zbytek zdarma; v ceně jsou volné vstupy na bruslení a koupaliště. Do 2. třídy děti ve Slovanu Ústí neplatí nic, pak 7000 ročně, od dorostu opět zdarma. "My jsme teď zavedli, že první rok je zdarma, aby děti k hokeji přičichly. Od 2. třídy jsou příspěvky zhruba 350 korun měsíčně," sdělil Milan Vacke, generální manažer KLH Chomutov.
Litvínov, Chomutov i Ústí angažovaly k mládeži profesionální trenéry. Jak se pozná dobrý kouč? "Nejde to změřit, ale snad podle toho, že ho děti hltají a na ledě není chaos. My do 5. třídy nesledujeme výsledky, hlavní je získání správných návyků," řekl Hořejší z Litvínova. Vacke doplnil: "Trenér musí být osobnost a autorita nejen pro děti, ale i pro rodiče." Roli v přílivu nadějí hrají také vzory. "Výhodu v tom mají kluby z extraligy, jejich hráči jsou vidět v televizi," upozorňuje Zákon z Ústí.
Vacke varuje rodiče, ať syny nedávají na hokej kvůli vidině NHL: "Na tom můžou pohořet. Motivace rodičů musí být, že děti budou mít smysluplnou náplň."
Petr Bílek
Karlovarský kraj
"Nové vybavení s kvalitními bruslemi stojí mezi třinácti a patnácti tisíci. Něco se ale během sezony ještě dokupuje, musí se brousit brusle, takže suma není konečná," vypočítává náklady na mládežnickou výstroj Vojtěch Polák, kustod karlovarského áčka.
Na výstroj svých ratolestí rodiče klubu přispívají. "V Karlových Varech je to minimum, v jiných městech se platí daleko víc. Rodiče dají klubu dva tisíce za rok a klub je vybaví.
Něco je nové, něco opravené, nebo rok staré, po áčku. Dostávají ale opravdu solidní vybavení." Řeknete si "Tolik peněz a kdo mi zaručí, že se tím bude živit." "Rodič si nesmí myslet, že kluk jim vleze v šestnácti do reprezentace a ve dvaceti začne hrát v NHL. I kdyby se v budoucnu sportem neživil, naučí se smyslu pro povinnost, zodpovědnosti a samostatnosti."
"Republikovým problémem je málo dětí. Už to není, co bývalo. Navíc jen čtyři zimáky v kraji, to je bída," konstatuje Karel Makovec, manažer hokejového klubu Baník v Sokolově. "Není to úplně levný sport, ale na druhou stranu se možná rodiče finančních nákladů v začátku až zbytečně bojí. Dětem stačí brusle, hokejka a přilba, ostatní výstroj se snažíme zapůjčovat," dodává Makovec.
"Děláme celoroční nábor již v mateřských školkách. Ještě první a druhá třída má led grátis," říká Jan Fichter, jakým způsobem vychází nejmladším hokejistům co nejvíce vstříc hokejový klub v Mariánských Lázních. "Rádi uvítáme zájemce ve všech mládežnických kategoriích, hlavně od první do čtvrté třídy," mluví v obdobném duchu Zdeněk Jánský, manažer oddílu Stadion Cheb.
Vít Pochman, Pavel Mrhálek
Východní Morava
Sní o tom každý kluk, který se jen trochu zajímá o hokej. Představuje si, že rozhodne zápas jako Čajánek nebo Balaštík, že vychytá soupeře jako Čechmánek či Altrichter.
Ovšem cesta na vrchol je pořádně trnitá. Většinou se začíná krátce po nástupu do základní školy, ale ve Zlíně a Vsetíně vítají ve škole bruslení i pětiletá dítka. Chlapcům z východní Moravy se nabízí 8 možností. Hlavními centry jsou oba extraligové kluby, které doplňuje dalších 6 oddílů.
"Ze začátku je hlavní přimět děcka nenásilnou formou k tomu, aby je hokej bavil, aby ho měli rádi," naznačil sportovní manažer a trenér juniorů HC Hamé Stanislav Přikryl.
Přestože se hokej po skvostné sezoně vyhřívá na vrcholu popularity, kluby mívají problém zaplnit kabinu.
Musí se vyrovnávat s konkurencí dalších sportů, což platí zejména ve Zlíně, s jinými zájmy i s tím, že se nerodí tolik dětí jako v minulosti. "Dřív jsme v přípravce mívali až 120 dětí, teď je jich tak čtyřicet," srovnal trenér mládeže ve Vsetíně Ladislav Maršalík. "Takže nejprve ze všeho je třeba apelovat na maminky a tatínky, aby si pořídili více potomků a přihlásili je do hokeje," dodal s úsměvem.
Hokej je ke všemu mimořádně drahý sport. Kromě základní investice do výstroje musí rodiče malých žáčků platit příspěvky. Jejich výše je různá, záleží na věku i klubu. Například ve Zlíně druháci platí 3000 korun za rok, ve Vsetíně 3500 korun, v Uherském Hradišti 2000 korun.
"Snažíme se šetřit rodiče, aby je nárazově nečekaly vysoké výdaje. Od mladých hráčů vykupujeme výstroj za symbolickou cenu a pak ji půjčujeme pokračovatelům," řekl šéftrenér mládeže v Uherském Hradišti Mojmír Nečas. "U nás pořizujeme výstroj jen pro brankáře, protože je moc drahá," uvedl zlínský Přikryl.
A nejde jenom o peníze. Rodiče musí dětem věnovat svůj čas. Přitom přípravka obvykle trénuje brzy ráno. "Rodiče přinášejí velkou oběť," poznamenal Nečas.
Kluby se většinou snaží, aby i žáčky vedli zkušení trenéři. Přitom vůbec není jisté, že z malého hokejisty bude hvězda NHL nebo reprezentace. Někdy nedoroste do seniorského mužstva ani jeden hráč, jindy celá pětka. Ve Zlíně to vyšlo s ročníkem 1979. Do prvního týmu postoupili Karel Rachůnek, Žižka, Balaštík, Vala, Ambruz i gólman Tuček.
Tomáš Železník, s přispěním Radka Štěrby a Aleše Koňaříka
