Zamlada hrával za Zlín
Někdy kolem čtvrté páté třídy ho pozval trenér Marek, aby šel hrát hokej. Proč ne, řekl. Tím začala sportovní kariéra Tomáše Jakeše. "Bylo to dost pozdě," souhlasí dnes, kdy se někteří hokejoví adepti učí dřív bruslit než chodit. Ale všechno dohonil.
Ve Vsetíně ještě tehdy dorost v extralize nebyl a místní hokejové naděje směřovaly do Zlína. Po třech letech se tam přesunul i obránce Jakeš. Začal tam chodit do školy a Zlín ho zařadil do dorostu ještě v žákovském věku.
Hrával za Zlín v dorostenecké i juniorské extralize. Potom ale Vsetín postoupil do extraligy mužů a stáhl si svého hráče zpět. Díky tomu mohl být Tomáš Jakeš u vsetínského vzestupu i čtyř titulů mistra republiky a parády kolem.
Na sezonu 1997/98 šel na vojnu do Jihlavy a doma o jeden titul přišel. "To byla i tak krásná doba," nestěžuje si. Jihlava byla v extralize kandidátem na sestup. Ale na hokej tam chodilo sedm tisíc diváků a tým se málem probil do play-off.
Když se ale vracel do Vsetína, bylo tehdy mužstvo plné slavných hráčů a reprezentantů. Bylo obsazeno. Na sedm zápasů odešel do extraligy do Havířova. Pak se Vsetínem získal svůj další titul.
"Nám jako domácím se ani ve Vsetíně moc nepřálo," míní o tehdejší době. "Měli jsme to trošičku těžší." V hokeji ve Vsetíně bylo hodně peněz. A hráli ti, za které tehdy tak bohatý klub peníze zaplatil. Tomáš Jakeš z mistrovského týmu odcházel. "Měl jsem další nabídky. Vzal jsem Znojmo, které tehdy postoupilo do extraligy."
Znojmu se nepovedlo to, co předtím Vsetínu. Tomáš Jakeš zde byl tři sezony a potom se rozhodl odejít do německého Wolfsburgu. "Byl tam slovenský trenér i hráči, věděl jsem, že budu hodně hrát."
Tým chtěl s velkou podporou místní automobilky postoupit do nejvyšší německé soutěže. Jenže začlo platit pravidlo, že cizinci musí být v Německu déle, jinak nemají pracovní povolení jisté. "Nevěděli jsme, co bude dál."
Ještě v rozehrané sezoně se ozval Zvolen a obránce Jakeš na to slyšel. "Hráli tam o titul," připomněl. Jeho přesun trval krátce. V pátek se o zájmu Zvolena dozvěděl a v neděli byl na Slovensku. Wolfsburg nakonec nepostoupil. Ze Zvolena přišel Tomáš Jakeš na jih Čech.
Jak nováček získal titul
Nováček ve Vsetíně tenkrát extraligu hned vyhrál. A pak to ještě stihl čtyřikrát. "Vzpomínky se prolínají," prohodí Tomáš Jakeš.
"Každý, kdo hraje hokej, chce asi vyhrávat," přemítal. "Když jsme postoupili, mluvilo se o nás jako o nějaké vesnici, která nemůže ostatní ohrozit."
Jenže pověstná vsetínská rodinná parta, kde se všichni znali se všemi, diváci s hráči a naopak, platila. "Najednou se začalo vyhrávat a všichni se divili, že je Vsetín nahoře a drží tak pohromadě."
Věčný rival pro všechny, Sparta, dráždil i lidi ve Vsetíně. "Jednou přišel do kabiny nějaký člověk a málem plakal, když nám říkal, abychom Spartu porazili," vzpomíná Tomáš Jakeš. "Že nám dá živé prase." Skončil zápas. Vsetín vyhrál. A jen se hráči v šatně posadili, otevřely se dveře a přiběhl menší pašík.
V prvním play-off ještě za Vsetín žádné superhvězdy nehrály. "Byli tam bojovníci. A pak ti, co dávali góly." Jedni dělali černou práci, druzí obstarávali střelbu.
Oslavy si lidé užili
"Nikdo neříkal, že budeme mistry," vzpomíná dál Tomáš Jakeš. Ale byli nejlepší. A potom následovaly slavné vsetínské oslavy titulu.
"Kdyby tehdy neotevřeli brány na stadion, tak by ho asi lidé rozebrali." Všude bylo plno, v hledišti, na ledě. "Celé město slavilo do rána."
Lidé dostali volno a do práce v pondělí nikdo nešel. Ani další dny se nikdo v zaměstnání nepřetrhl, pořád se slavilo. "Vždycky někdo zavolal, musíte sem přijít v tolik a v tolik. Tak jsme tam jeli."
Šéfem oslav byl Rostislav Vlach. Obránce Jaškin nebo útočník Galkin a další vytvořili nové rekordy, nespali čtyři dny.
Užilo se dost a dost zábavy. "Jednou si Rosťa Vlach vzal dvě bagety a začal řídit provoz na nejrušnější křižovatce ve Vsetíně," pousmál se českobudějovický bek. "Všichni řidiči ho poslouchali. Nebyl vůbec žádný problém."
Když přišla další sezona, říkali si hokejisté Vsetína, že by mohli znovu vyhrát titul. Aby se vědělo, že ten první nebyla náhoda. Tým se jen trošku obměnil a znovu začal být dobrý. "Najednou to začalo jít samo. Sice si na nás dávali pozor, ale asi to nestačilo."
Učil se u Stavjani
Vsetín má 35 000 obyvatel. Na hokej chodilo kolem šesti tisíc diváků. Hrávalo se od 17 hodin a už v 15 hodin bylo na stadionu 1500 diváků. Každý už měl své místo, kde stával. "Kvůli lidem jsme chtěli hrát. A když se vyhrálo, bylo to to nejkrásnější."
Když bylo vsetínské mužstvo ve formě, málokdo ho dostal. "Věděli jsme, že když dáme v první třetině dva góly, že neprohrajeme. Byla to vnitřní síla mužstva."
Jako mladý se zaučoval vedle reprezentanta Antonína Stavjani. "Ty to bourej, udělej černou práci, nahrávej mi to a já to budu rozvážet dál," říkal mu Stavjaňa.
Vpředu byl útok Stantien, Vlach, Tomek. "Všichni jsme se na ledě respektovali," vzpomíná Tomáš Jakeš. Jako mladý si zahrál s esy. "Byl jsem šťastný. Ale musel jsem i něco ukázat."
Tomáš Jakeš byl rád, že ze Slovenska v sezoně odešel. "Je to česká extraliga," věděl o soutěži, na kterou se těšil. Lákal ho i útočný kombinační hokej, kterým jsou České Budějovice pověstné.
Také věří, že ještě není všem dnům konec. "Když to dopadne hůř, musíme se vyrovnat i s baráží," míní o možné poslední příčce Jihočechů po základní části současné extraligy.
