„Jsem rád, že jsem se na tom dohodl s vedením klubu,“ řekl bronzový medailista z mistrovství světa a vítěz KHL, který se vrátil domů z ruského Jekatěrinburgu po náhlé ztrátě přítelkyně. Možná nastoupí už v pátek proti Spartě.
Jak to tedy bude s vaším příjmem?
Každý tady řeší finanční stránku věci, ale pro mě bylo strašně důležité se vrátit a rozhodně ne kvůli penězům. Řešil jsem dvě možnosti: buď Jekatěrinburg, nebo Litvínov. I když sezona šla dobře, chtěl jsem být co nejblíž svým blízkým. A kde jinde hrát než tam, kde znáte vedení, maséry, kustody a tři čtvrtiny hráčů.
Na jakou charitu přispějete?
Já podporuji psí útulky a také Dětský domov Hora Svaté Kateřiny. Další charitu si chci promyslet, aby měla pořádný smysl.
Kdy půjdete do hry?
Probírali jsme to s trenéry a uvidíme po pátečním rozbruslení, jestli už na Spartu. Je to možná varianta. Fyzicky jsem dobře připravený z Ruska, tam se trénuje tvrdě.
Jak návrat do hokejového kolotoče ovlivní váš soukromý život?
Jsem strašně rád, že jsem se mohl dostat do kolejí, na které jsme my hokejisté zvyklí, které děláte dennodenně. Jsem šťastný. Nezměnilo to moje rutiny, snad jedině, že do toho půjdu trošku s větší vervou. Dalo mi ještě větší kuráž do osobního a sportovního života.
Co očekáváte od angažmá v Litvínově?
Nikdy nemám velké očekávání. Když je totiž velké, může nastat velké zklamání. Jdu do toho od nuly stejně jako kluci na začátku sezony. Dlouho jsem teď nehrál soutěž a uvidím, jakou úlohu mi trenéři dají. Chci podpořit kluky, aby zůstali na vrcholu tabulky.
A osobní předsevzetí?
Člověk přehodnotí priority v životě. Možná ve dvaceti chce vyhrát kanadské bodování. Teď už vím, že to je bonus, ale týmový úspěch je to největší. Jak jsem před dvěma roky poznal.
Kdysi jste Litvínovu nemohl přijít na jméno. Co se teď změnilo?
Lidé mají během života nějaká prohlášení, ale názory můžou změnit. A lidé se taky mění. Co bylo tři roky nazpátek, to už je minulost a já žiju přítomností.
Můžete doma zůstat déle?
Horizont, který vyhlížím, je strašně krátký. Chci pomoct. Domluvili jsme se do konce sezony, co bude v květnu červnu, ukáže čas. Možný je návrat do Jekatěrinburgu, ale kdo ví, třeba půjdu do Pittsburghu. Rusové reagovali pozitivně, pochopili situaci a vyšli mi vstříc.
Litvínovem cloumá hokejovou euforie. Vnímáte ji?
Co jsem se po příletu z Ruska stačil bavil s klukama, tak říkali, že je tady super parta. Zažil jsem to už prvním příchodem dveřmi. Ať už při setkání s trenéry, nebo pak s hráči. Těším se na fanoušky, slyšel jsem od bráchy, že je tady fantastická atmosféra. Jsem rád, že Litvínov získal zase jméno, jako měl. Chci pomoct klukům a chci přinést, co jsem ukazoval v Rusku. Rád bych byl u toho, až jednou Litvínov titul, ale to je ještě daleko. Dostat se do play-off je jedna věc, vyhrát ho druhá.
Co vy a reprezentace?
Jsem člověk, který jde krok po kroku. Odpovím asi jako 90 procent kluků, že na to teď nemyslím. Těším se na první zápas za Vervu, na rozbruslení... Reprezentační turnaje a mistrovství světa, to je daleko.
Dostal jste Skleničkovo číslo 88, vaše oblíbené. Nemusel jste se s ním o dres prát?
To číslo jsem chtěl, ale chápu nepsané pravidlo, že se ho starší hráči nevzdávají. Se Zbyňkem jsem kamarád, a když jsem mu o tom řekl, nepřemýšlel ani 10 vteřin. Souhlasil. Strašně bych mu chtěl poděkovat, moc si ho za to vážím.
