Vránův „perný den se Stanley Cupem“ začal v deset hodin ráno.
Už odpočatý po nočním příletu z pětidenní dovolené ve Španělsku převzal nablýskanou trofej, kterou mu z Moravy poslal parťák Michal Kempný. Oslavy mohly začít.
Útočník Washingtonu slavil v Letňanech, kde se vyučil hokejovému řemeslu pod vedením kouče Zbyňka Zavadila, poté se přesunul do centra Prahy. S pohárem směřoval na Staroměstské náměstí i na další známá místa.
Kempný: Nemůžu být šťastnější |
Jedinečné momenty si užíval, byť si i lehce postěžoval na tíhu patnáctikilové trofeje. „Je to trochu posilovna. Na ledě mi to nepřišlo, protože jsem měl Stanley Cup v ruce jen pár sekund, ale jak ho tahám do rána, je to znát.“
Však se při pózování nazvedal až až. „Lidé se mohou se Stanley Cupem vyfotit, sáhnout si na něj, ale nad hlavu ho mohu zvednout jenom já, prostě musí být v mých rukách,“ vysvětloval přísná pravidla.
Jakube, co prožíváte, když konečně přišel váš den a slavíte se Stanley Cupem?
Před očima se mi ukazuje celá sezona, jak těžké to bylo a čím vším jsme si prošli. Pravdou ale je, že mi to ještě pořád naplno nedochází. Užívám si to, jsem nadšený, když vidím radost lidí kolem. Je mi dvaadvacet, už jsem vyhrál pohár, možná si toho budu ještě více vážit později, protože je to opravdu hodně těžké dokázat.
Titul z NHL jste rychle oslavil tetováním na pravé paži. Jaké vzpomínky se vám při pohledu na něj vybaví?
Mám říct pravdu?
Stanley Cup v PrazeJak slavil Vrána |
Jistě.
Byli jsme u tatéra s pár klukama, udělali jsme si to v takové skupince. TJ Oshie zavelel, já už měl kapku alkoholu v krvi... To jsou takové vzpomínky na celý život. Myslím si, že kdykoliv se na to podívám, tak se mi vybaví, jak jsme vyhráli a jak jsem zvedl pohár nad hlavu.
Nepochybně vás těší, že na vítězném tetování nemáte gramatickou chybu jako třeba Brad Marchand z Bostonu.
To rozhodně. (smích) Tetování je do konce života, tatér podle mě udělal docela dobrý džob.
Z poháru se během oslav běžně jí. Michal Kempný plánoval jahodové knedlíky, na co došlo u vás?
Nic jsem ze Stanley Cupu nejedl. Máma do toho guláš dávat nechtěla. Udělala hovězí guláš, dal jsem si trošku, ale do poháru mi ho nenabrala.
Jsou pro vás oslavy v Letňanech emotivnější než ty s celým týmem ve Washingtonu?
Trošku jo. Když jsem přijel do Letňan a zvedl jsem Stanley Cup nad hlavu, tak se mi vybavily krásné vzpomínky, na to jak jsem tu běhal jako malý kluk a hrál tady po škole.
S trofejí jste navštívil i hřbitov.
Když jsem tam Stanley Cup vzal, tak se mi promítly všechny vzpomínky na babičku a na ten čas, který jsem s ní strávil. Když jsem vyrůstal, býval jsem u ní celkem často. Babička zemřela před play off. Nebylo to pro mě lehké. Před každým zápasem jsem vždycky políbil křížek a vždycky jsem našel chvíli myslet na ni.
Na oslavy jste pozval trenéra Zavadila, který vás vedl od dětství. Byl mezi prvními gratulanty, když jste vyhráli páté finále?
Ano, brzy mi volal. Měli jsme spolu moc hezký telefonát. Ještě bych s ním rád někam jen ve dvou zašel a pořádně si povídal. Věřil, že pohár jednou vyhraju. Přitom to bylo ve hvězdách. Vděčím mu za hodně, hrozně mi pomohl. Byl na mě tvrdý a dával mi velké cíle.
Až se vrátíte do Washingtonu, čeká tam na vás zásadní změna. Z klubu odešel kouč Barry Trotz.
Občas to tak někdy chodí, rozloučil se s námi Stanley Cupem a dostal smlouvu někde jinde. Teď je pro nás nová výzva s novým trenérem (Toddem Reirdenem), jsme za něj rádi, měli jsme ho jako asistenta, celý tým mu věří a máme s ním výborný vztah. On nás potáhne dál a snad přijdou další úspěchy.
Jste rád, že je novým trenérem Washingtonu právě on?
Ano. V úterý jsem s ním mluvil, každého z nás dobře zná. Říkal, ať si oslavy se Stanley Cupem užiju a nejsem z toho moc nervózní. Už takhle ve mně uvolnil atmosféru. Je to skvělý trenér a ví, co dělá.
Sníte o obhajobě Stanley Cupu?
Pocit vyhrát Stanley Cup je krásný, chtěl bych zvítězit znovu. Ale fakt to stojí hodně práce, na ledě rozhodují maličkosti. Každopádně věřím, že máme šanci. Jsme ready do toho jít znova, chceme to obhájit.
