"Občas mi probleskovalo, že bych se sebral a jel hrát do Francie, nebo do Itálie, kde bych na to asi ještě měl. Ale kdybych znovu začal, musel bych taky znovu končit. A to už nechci," říká olympijský vítěz z Nagana, nyní trenér mládeže v rodném Ústí nad Labem.
Spousta hráčů ve vašem věku ještě hraje. Vážně vás to neláká?
Chvilku mi bylo smutno, vzpomínal jsem na to. Ale jednou bych tak jako tak skončit musel. Teď jsem naopak rád, že jsem zůstal u hokeje, naplňuje mě to, jsem denně na ledě. Baví mě to moc. U dětí hned vidíte výsledky, zlepšují se každý měsíc. Jsem spokojený.
Takže žádný comeback?
To určitě ne. Tyhle dveře už jsem zavřel. Mám za sebou krásnou kariéru, hodně jsem toho viděl a zažil, teď mám ale před sebou novou dráhu. Chtěl bych být úspěšný jako kouč.
A hypoteticky, zvládnul byste ještě hrát na nejvyšší úrovni?
Nevím, ani tak nepřemýšlím, už bych asi ani nechtěl. V životě už mám jiné priority.
Jak se cítíte coby čerstvý čtyřicátník?
Dobře. Děti, které trénuju, mi nachystaly krásnou oslavu i s dortem, s rodinou jsem si užil lyžování v Rakousku. A na věk nekoukám, sportuju dál, v kondici se držím. Kdo sportuje, zůstává mladý, tím se řídím.
Když jste končil, bylo to i kvůli zdraví. Teď slouží?
Sportuju dál, běhám každý den 10 kilometrů, na tréninku bruslím. Mám kondici, nemám žádné problémy. Tělo už nedostává takový záhul, cítím se dobře.
Tělu naopak dál pořádně nakládá třeba Jaromír Jágr, váš vrstevník. A stále patří k nejlepším českým hráčům.
On vždy vynikal, může hrát extraligu ještě minimálně do 45 let, dokáže se skvěle udržet v kondici. Žije tréninkem. Na druhou stranu nemá rodinu a děti... když máte dva syny jako já, už to nemáte tak jednoduché.
Bude z některého z vašich synů další olympijský šampion?
Mají hokej hodně rádi, těší se na to, staví se k tomu šikovně. Oba jsou po mně praváci. Ale pro nás je základ, že je to baví a chtějí. Kluk říká, tatínku, já hokej miluju. To je pro mě nejdůležitější.
A co jim předáváte z toho, co jste se sám naučil?
Zvolil jsem finskou cestu v trénování, hlavně kluky naučit bruslit. Hokej je především o pohybu, pak můžete být konkurenceschopný. Teprve potom je práce s hokejkou. Jsem strašně spokojený, v týmu ročníku 2005 mám 31 kluků, žádný jiný klub se nemůže pochlubit, že by z takových capartů poskládal 2 týmy. A z hodně šikovných dětí.
Kromě sedmiletých dětí trénujete i mladší dorostence.
S malými je to mravenčí práce, s mladšími dorostenci naopak skoro dospělý hokej. Máme cíle v Ústí vychovat mládežnické týmy, které budou v extralize a budou se měřit s nejlepšími. Jsem optimista a doufám, že se jednou dočkáme i nové arény, jaká vyrostla třeba v Chomutově.
Ústecký stadion prošel rekonstrukcí. To nestačilo?
Ústecký rok v extralize byl hezký, ale klub na to nebyl připravený co se zázemí týká. Na extraligu potřebujete posilovnu, tělocvičnu, rotopedy, to ústecká hala nesplňuje.
Býval jste velký kritik poměrů v ústeckém hokeji. Platí to pořád?
Nelíbí se mi, jak tady pracují. Aby každou sezonu protáčeli tolik hráčů... jsem velký kritik. Stojí to hodně peněz a výsledek je nulový. Měli by se vydat jiným směrem, stáhnout mladé hráče a postavit to na nich - Kloze, Nováka z Litoměřic, Budínského z Hradce. Klub by měl hospodařit a pracovat jinak. Tým nevede žádný ústecký kouč, žádný Ústečák za něj ani nehraje. A já slyším od lidí, že by chtěli chodit na odchovance.
Podívá se Ústí zase někdy do extraligy?
Je dobře nakročeno u mládeže, dětí je moc. Ale mrzí mě, že jim nemůžeme nabídnout víc. Nemáme tělocvičnu, prostory kam chodit se protahovat, dělat aerobik, obratnost. Na extraligu tady klub připravený pořád není, ale věřím, že jednou tu bude. A odbočím i k fotbalu. Fotbalisté by si nejvyšší soutěž zasloužili, když s takovým rozpočtem dokázali dvakrát postoupit. A že nakonec ligu ani nemohli hrát, to je ostuda tohoto města.
Přitom jinde to jde.
S hokejem objíždím města a všude se to někam posunulo. I menší Příbram má dva ledy, jinde vznikají akademie. Já sice nejsem úplně jejich zastáncem, ale první podmínkou k jejich udělení jsou dvě ledové plochy. My je tady nemáme, co pak chceme dělat v extralize? O tom by se dalo povídat dlouho. Ale jsem věčný optimista a snad se najde investor. Nebo se k tomu nějak postaví město. Sport je strašně důležitý a já doufám, že tady půjde výš fotbal i hokej.
Mimochodem, co říkáte letošní extralize s hvězdami z NHL?
Sleduju Kladýnko, jak se mu daří v čele s Jágrem. Bylo by zajímavé vidět, jak by hrálo, kdyby hvězdy nemělo. Litvínov mě překvapuje, jak válí s Lukešem, Hüblem, Růčou (Ručinským), s nimiž jsem ještě hrál. Docela bych si přál, aby NHL nezačala. Zápasy play-off na jaře by pak mohly být hodně zajímavé.
Který hráč kromě hvězdného Jágra vás zaujal?
Sleduju třineckého Růžičku, je to střelec, dává hodně gólů. Fandím mu, aby se prosazoval dál. A dokázal to i v reprezentaci. Není jednoduchý přijet na sraz jako nejlepší střelec extraligy, všichni pak očekávají, že hned budete dávat 2 góly za zápas. Něco podobného jsem prožíval sám.
Rozjede se podle vás NHL?
Moc tomu nevěřím. Sice se za 12 hodin můžou dohodnout a za týden hrát, ale zatím nebyla moc vůle se dohodnout. Můj názor je, že NHL letos nezačne.
Už tři roky trénujete hokejové talenty. Nelákalo by vás posunout se k dospělému hokeji?
Chci jít postupnou cestou. Je to nejlepší. Skočit k seniorům bez zkušeností nejde. Za ty necelé tři roky jsem zjistil, že trenéřina je něco úplně jiného. Za kariéru jsem nabral hodně zkušeností jako hráč, ale trenérské teprve získávám. Trénovat dospělé si jednou jistě zkusit chci, ale chce to ještě čas. Každý den získávám obrovské zkušenosti a ty mě posouvají dál.
A třeba práce v managementu vás neláká?
Když jsem skončil kariéru, byl jsem na rozcestí. Chvíli jsem nevěděl, co dělat. Zkusil jsem si i schůzování, ale to asi není moje parketa. Pobyt na ledě mi pořád dává strašně moc, trénování mě hodně nabíjí energií. Takže u něj chci zůstat.
