„Je to super. Máme spoustu zraněných hráčů, a přesto vyhráváme takové vypjaté zápasy,“ těšilo Lašáka. „Snažíme se co nejlíp reprezentovat tento klub a město a první místo je vždy velká motivace. Ale osobní pocit z výkonu je ještě lepší než postavení v tabulce.“
Vyčítal jste si něco při inkasovaném gólu v úvodu druhé třetiny?
Udělal jsem všechno správně, až na to, že jsem to nedotáhl do konce. Hanzl na mě šel z levé strany, náš bek ho křižoval, já krásně vypíchl puk, ale hodil jsem si ho mezi nohy a byl z toho gól. Přiznám se, že mě to přibrzdilo, protože to nebyla gólová situace a kdybych nevyjel, hráč by s pukem možná skončil v rohu. Štvalo mě to, ale pak jsem využil svých zkušeností a oklepal se z toho.
Liberec má vyrovnanou brankářskou dvojici. Jak vám to osobně vyhovuje?
Já chci chytat všechny zápasy v sezoně, ale ne vždycky to jde. Mám velké štěstí, že tu mám vedle sebe Romana Willa, který je tak slušný a pracovitý. Na druhé straně jsem tvrdý realista a vím, kdo je budoucností tohoto týmu: že já to ve svých pomalu 38 letech nejsem... Proto musím Romanovi co nejvíc pomáhat.
Tygři šlapou, ale máte velkou marodku. Jak moc vás to ovlivňuje?
Věříme, že se kluci brzy vrátí. Máme ale kvalitní mladé hráče: vrátil se Plutnar a je výborný, totéž platí i o Pyrochtovi. V obraně nemám strach. Věřím všem těm, kteří zrovna nastoupí.
