„Byl jsem rád, že jsme my mladí dostali v áčku šanci a že jsme ji nějakým způsobem využili,“ pochvaloval si dvacetiletý útočník a litvínovský odchovanec.
Jaké jsou vaše vzpomínky na první dva góly za extraligový tým?
První jsem dal na Slavii, puk mě trefil do nohy a odrazil se do brány. takový se počítá. A druhý? S kapitánem Trávníčkem jsme jeli doma Jihlavou dva na dva, přibrzdil jsem a vystřelil přes beka.
Co jste říkal tak bodově úspěšnému vstupu mezi elitu?
Hrál jsem v lepších lajnách, tam to jde samo. Byl jsem rád, že jsem mohl nastupovat se zkušenými kluky. Většinou s Martynkem a Trávníčkem, pak s Dudou a Lukešem. To se hned hraje jinak. Víte, že si můžete víc dovolit než ve čtvrté lajně, protože oni vám pomůžou.
Co si slibujete od nové sezony?
Nic si neslibuju. Chci makat a uvidíme, co bude. Hlavně bych se chtěl v týmu udržet, ale nechci nic zakřiknout. Je tady šance pro mladé, abychom se do áčka dostali.
Jak na vás působí trenér Rulík?
Je přísný, ale spravedlivý.
Bojíte se ho?
Bojím se ho. Už mi párkrát vyhuboval. Když jsem jednou přišel na předzápasovou poradu, byl jsem trošku ospalý. Tak jsem se hned musel jít umýt (smích).
Vážně?
Vstávání mi nevadí, ale jak jsme jeli autobusem do Karlových Varů, byl jsem z toho takový oleželý. Musel jsem se tedy jít probrat.
Jak se cítíte v áčku?
Funguje to jinak než v juniorce, a to i realizační tým. V juniorce si skoro všechno děláte sám, tady se o vás starají, je to úplně jiné.
A co diváci? Musel být nezvyk nastoupit před tisícovkami lidí.
Hrozný! První zápas se bojíte hrát, je těžké se s tím srovnat, vážně neskutečný rozdíl. Když Litvínov bojoval o titul, chodil jsem na zimák sám ještě jako divák. S klukama sedáváme na tribuně a fandíme.
Kdo je váš idol?
Mám vzory spíš zahraniční. Líbí se mi, jak hraje Rus Pavel Dacjuk nebo Kanaďan Matt Duchene, spíš mám radši technické typy.
V extralize juniorů jste naposledy měl 22 gólů a 30 asistencí. Jste spíš střelec, či nahrávač?
Já bych řekl, že jsem spíš nahrávač, ale gól umím dát taky.
Už se věnujete jen hokeji?
Školu mám hotovou, průmyslovku. Chvíli jsem chodil na vysokou, ale je těžké stíhat to s tréninky, tak jsem to ukončil. Uvidíme, možná si ji ještě někdy dodělám.
