Highlighty ze slavnosti vysílaly televizní stanice celý den a je škoda, že skončil. Už sice nebyl v osmatřiceti letech na vrcholu, ale mohl ještě pár mladých uvést do soutěže. Třeba ne v náročném klubu jako New York Rangers, ale například některém z nových týmů. Já na něm vždycky obdivoval techniku, přehled a evropské pojetí. Odmalička ho podceňovali kvůli menší postavě, ale on dokázal ty hromotluky a obry přemoci. Na ledě měl vynikající přihrávku a fantastické vidění, uměl navázat dva soupeře a otevřít prostor spoluhráčům jako nikdo jiný.
Já kdysi z tribuny sledoval zápas v Edmontonu, kdy v týmu Los Angeles překonal rekord Gordieho Howa v počtu bodů. Přestože se to přihodilo na stadioně soupeře, všichni povstali a hra byla přerušena na dvacet minut. Zapůsobilo na mě, jak si v NHL váží legend. Za čas jsem v televizi sledoval utkání Los Angeles - Vancouver, kdy předstihl Howa v nastřílených gólech.
Těžko říct, zda se dá považovat za nejlepšího hokejistu všech dob. Bylo by to nefér. Nikdy nedojde ke srovnání s hráči z minulosti, v níž působilo méně týmů, prosadit se bylo těžší. Neberu ho jako absolutní špičku, ale řadím ho mezi elitu. Evropané měli omezenou možnost ukázat se v zámoří. Nejde zapomenout na Rusy Firsova a Charlamova nebo třeba na Vladimíra Martince.
Když si představím, že bych jej měl v mužstvu, pravděpodobně bychom nepřišli do konfliktu. S hvězdami se musí zacházet trochu jinak, než s ostatními, je třeba se jim malinko přizpůsobit. On navíc měl vždycky zájem na výsledku týmu. V Los Angeles měl velké slovo v kabině i ve vedení klubu, s koučem Barrym Melrosem řešili spoustu problémů.
Jsem rád, že jsem proti němu mohl koučovat. Vybavuju si především olympiádu v Naganu, kde jsem ho měl možnost porazit.
Autor: Slavomír Lener
Honoráře za svůj pravidelný sloupek poukazuje
Slavomír Lener na dobročinné účely
