Byl nejproduktivnějším bekem české extraligy, v Plzni vybojoval bronzovou medaili, na světovém šampionátu v Rusku nastupoval v první formaci s kapitánem Tomášem Plekancem a po boku Michala Jordána, jednoho ze tří borců z NHL v národním týmu. A v průběhu mistrovství světa se na rok upsal Viťazu Podolsku, celku vzdálenému zhruba půlhodiny cesty autem od Moskvy.
„Jenže pořád je ve mně hlavně zklamání ze čtvrtfinále. Jsem naštvaný. Kdyby nás Amíci sklepli 4:0, nikdo neřekneme ani slovo. Ale vypadnout na nájezdy, to je krutý...,“ povzdychl si 25letý Jeřábek ještě před odletem na dovolenou.
Ještě pořád přemýšlíte, co se v tom zápase dalo udělat jinak?
Měli jsme dost přesilovek, v nich jsme si měli pomoci a zvýšit vedení na 2:0. Pak by to vypadalo jinak. Třeba spekulace, že Američané vyrovnali gólem z ofsajdu, neberu. My to při zápase vůbec netušili, to nás nijak neovlivnilo.
Asi je teď jen malá útěcha, že jste jako tým překvapili, celý šampionát předváděli dobrý hokej...
Z toho mám radost. Bavili jsme se o tom i s klukama, jak je fajn, že jsme do toho dostali naše fanoušky doma. Když jsme odjížděli do Ruska, lidi nás moc nebrali. Věděli, že tam jedou neznámí kluci, že to asi nedopadne dobře. Překvapili jsme asi i sami sebe, dojem jsme zanechali dobrý. Nicméně ta kaňka ze čtvrtfinále tam prostě zůstane...
Pro vás to byl první šampionát, odehrál jste ho v první formaci. Ze svojí hry máte dobré pocity?
Byl jsem nováček, ale hodně mi pomohla zkušenost z dvacítek. Musím říci, že na šampionátu dvacítek jsem zažil nejrychlejší hokej v životě. I tady to bylo rychlé, ale hlavně vyzrálejší. Většina hráčů je zkušených, vědí, kdy si počkat, kam najet. A stejně jako ostatním mi hodně pomohl první zápas, výhra nad Rusy. To nás nakoplo, získali jsme sebevědomí, dokázali si, že můžeme hrát s každým.
Jak se vám spolupracovalo ve dvojici s Michalem Jordánem, obráncem z Caroliny?
Skvěle! Hlavně jsme spolu na ledě super komunikovali. Věděli jsme, kdy je třeba toho druhého zastoupit, co udělat, abychom se jistili. A výhodou pro nás nováčky bylo, že v týmu jsme měli takovou ikonu, jakou je Tomáš Plekanec. Na ledě jsme spolu strávili hodně času a pohled na jeho hru, přehled a celkové vystupování, to pro mě byla neuvěřitelná škola.
A může to mít ještě jeden nečekaný bonus, vaše jméno je ve hře pro zářijový Světový pohár. Čekáte netrpělivě, až trenér Jandač vyřkne jména posledních vyvolených?
Budu na dovolené, s hlavou na pláži, trochu budu louskat azbuku. Uvidím, co si přečtu na netu. Ale když se mě lidi ptají, pořád jim odpovídám – Světový pohár je úplně jiný turnaj, jiný hokej. Budou tam nejlepší hráči planety, na užším kluzišti se hraje odlišným stylem...
Na začátku mistrovství světa jste se na rok upsal Podolsku, byl jste v Rusku v kontaktu s někým z vedení klubu?
Třikrát za mnou přijel prezident Podolsku Michail Golovkov. Hned po úvodní výhře nad Rusy mi gratuloval, pak mi přijel popřát i k narozeninám. To bylo moc příjemné, cítím od něj důvěru.
Přesto se teď po šampionátu může zdát, že Podolsk je pro vás málo, že se možná dalo počkat na daleko zajímavější nabídku.
Když udělám nějaké rozhodnutí, nebudu ho litovat, a to platí i teď. Vím, co ode mě v Podolsku čekají a doufám, že ty představy naplním. Měl bych mít na ledě hodně prostoru, o to mi šlo, aby to bylo podobné jako v Plzni. Nechci se herně zastavit, ještě bych chtěl dál růst... Podepsal jsem na rok, tak jsem to chtěl. Mohl jsem sice zvolit jistotu na delší čas, ale uvidíme, jaké si za ten rok udělám jméno v Rusku nebo i jinde. Pak můžu přemýšlet dál.
Kdy se vlastně máte v novém působišti hlásit?
Hned 1. července. Ptal jsem se kluků, kteří hrají v Rusku, jak dlouho mám teď odpočívat, kdy mám začít trénovat, připravovat se na kemp. No, většinou mi odpovídali, že se na to stejně připravit nedá, tak uvidíme. (smích)
Nezavítá Podolsk během přípravy také do Česka?
To ne, ale jsou tam dva kempy v Itálii, v Bressanone v Alpách. Mezi nimi budou čtyři dny volna, tým pojede do Benátek, ale kdo bude chtít, může vyrazit domů.
Jste rád, že vám v týmu zůstal český parťák Roman Horák?
Určitě. A podepsali ještě Afinogenova a mladého Fina Aaltonena. Tým se posílil, doufám, že budeme bojovat v KHL o co nejvyšší příčky.
Další titul do rodiny. Markétin, házenkářský Sourozenci Jeřábkovi - házenkářka Markéta a hokejista Jakub. Po návratu z Moskvy se Jakub Jeřábek hned přesunul do haly v pražském Edenu, aby držel pěsti mladší sestře Markétě - reprezentační házenkářce z Mostu - ve finále proti Slavii. „Fandil jsem poctivě a vyšlo to, v neděli vyhrála s Mostem titul,“ radoval se Jeřábek. Zprávy o finálové sérii dostával i do dějiště hokejového šampionátu. „V prvním zápase v Mostě ji odnášeli na nosítkách, četl jsem si to na internetu. Hned jsem psal našim, co se stalo, máma mi odpovídala, že měla roztržené ucho a spravilo to sedm stehů.“ Dva duely v Praze tak Markéta odehrála se speciálním šátkem okolo hlavy. „Vypadala jako blonďatá Ribanna od Vinnetoua,“ smál se bratr Jakub. Se sestrou si tak chvíli užil i mistrovských oslav. Na dotaz, zda házenkářky umí slavit jako hokejisté, reagoval: „Zrovna ségra s alkoholem moc kamarád není. Ale je to takový číslo a střevo, že kolektiv pobaví jinak... |
