"Byl jsem strašně nervózní, klepaly se mi ruce," řekl Železný, jehož na led poslalo zranění jedničky Pruska a nemoc dvojky Slávika.
"Dokud jsem chodil jenom na lavičku pro jistotu, bylo to v pohodě. Ale jak jsem šel do branky a věděl jsem, že na záskok je ještě o rok mladší Jirka Müller, zodpovědnost byla mnohem větší. Pár gólů jsem dostal jen kvůli tomu, jak vyplašený jsem byl," vzpomíná gólman.
Doma přesto jeho extraligová premiéra vyvolala velký ohlas.
"Otec byl šťastný," líčí Železný.
Po posledním utkání sezony proti Pardubicím se nechal vyfotit ještě na ledě v dresu s kapitánem Pucherem, to považuje za vzácnou trofej. Jít pro autogram za Hejdukem nebo Mikeskou do soupeřovy kabiny se ostýchal. Zákrok lapačkou proti Hejdukovi si však bude dlouho přehrávat v paměti.
"Jeden gól mi sice dal, ale tohle se mi povedlo," rdí se. Jeho vzorem je Hejdukův bývalý spoluhráč z Colorada, legendární Patrick Roy. Muž proslulý buldočí vůlí, ověnčený úspěchy, ale i nervově labilní a nevyzpytatelný. "Tak to já už jsem taky. Zeptejte se trenéra juniorů, kolikrát jsem rozmlátil hokejku," krčí rameny Železný.
V šatně dospělých ale zatím mnohdy ani nedutá. Až legrační byl jeho příchod do extraligového týmu, jak ho brankář popisuje. "Otevřu dveře a tam pan Bičánek.
Povídám: Dobrý den. Hned mě sprdnul, proč mu vykám," vybavuje si junior. "Mně přišlo normální mu vykat. Pan Bičánek, to je přece někdo," tvrdí dodnes.
