Je to necelý rok, co slovenský hokejista Juraj Valach přišel o manželku Simonu, která v šestém měsíci těhotenství zkolabovala a později v nemocnici zemřela.
Kvůli ní se chtěl po minulé sezoně vrátit domů. Věděl, že má zdravotní problémy, které ji trápily už od dětství. Věděl, že ji kvůli krvácení do mozku tehdy museli operovat a že se jí potíže později vrátily. A věděl, že je kvůli tomu během těhotenství v nebezpečí.
Přesto nikdo ani doktoři nedokázali zabránit hrozící tragédii. Milovaná Simona v pouhých 22 letech upadla do bezvědomí, po týdnu v umělém spánku zkolabovala a lékaři museli provést císařský řez, aby zachránili aspoň dvojčátka - chlapečka s holčičkou.
„To, co se Jurajovi stalo, je něco hrozného. Už když jsme se loni na jaře loučili, tak jsme měli oba slzy v očích. Moc si vážím, jak výborně teď hraje, a je to pro mě hodně důležitý hráč,“ vykládá chomutovský kouč Vladimír Růžička, který při zmínce o Valachovi okamžitě zvážní.
Na první pohled je patrné, jak moc s ním soucítí.
Životní rána však vytáhlého, 202 cm vysokého introverta nezlomila a patří ke klíčovým obráncům Pirátů. Hraje přesilovky, oslabení a v play-off začal také střílet důležité góly. Jedním například rozhodl čtvrtfinálový duel s Třincem v 80.minutě prodloužení a tradičně po něm posílal symbolické polibky do nebe.
„Vím, proč to dělám. Moje paní se shora dívá a těší ji to,“ vykládal Valach. Byl totálně vyšťavený, ale šťastný.
Když hrál Chomutov poslední kolo základní části a většina opor dostala volno, protože už nebylo o co hrát, on na ledě nechyběl. Z vlastní vůle. Nechtěl sedět doma a utápět se v depresích. Navenek tak přitom vůbec nepůsobí.
„Trápit se bude do konce života, protože měl manželku moc rád a hodně si rozuměli. Neskutečně se k sobě hodili,“ popisuje Dávid Skokan, Valachův spoluhráč a také jeden z nejbližších kamarádů.
Takových moc není, Valach je uzavřený samotář s citlivou duší, a tudíž by snadno mohl podlehnout smutku. Dopředu ho však žene zodpovědnost vůči dvojčátkům, která strašlivou událost naštěstí přežila. Právě kvůli nim se rozhodl vrátit do Chomutova.
„O děti se starají jeho rodiče i rodiče manželky na Slovensku. Kdykoli má volno, tak je domluvený s trenérem Růžičkou, že za nimi může jet třeba jen na dva dny. Trápí ho, že není u nich, ale zároveň moc dobře ví, že hokejová kariéra není dlouhá a že musí své dětičky zabezpečit. Kdyby seděl doma, tak to nedokáže,“ říká Skokan.
Možná i proto se Valach dokáže tolik soustředit na hokej a v krizových situacích zůstává nad věcí. Například v předkole s Mladou Boleslaví, kde Chomutov prohrál oba úvodní zápasy doma 1:6 a 1:7 a vypadalo to na obrovskou ostudu, to byl právě on, kdo uklidňoval: „Hlavu hore, uhrajeme to.“
„Je úžasný. Je poznat, že je to profík. Hodně mu pomáhá kabina, letos je tu výborná parta. To je opravdu důležité,“ poznamenává Růžička, který na něj hodně spoléhá i v semifinále proti Liberci. I v úvodním duelu série posílal Valacha na led při každém důležitém okamžiku.
Růžička si 28letého beka vyhlédl v Kometě před pěti lety a hned si ho oblíbil, byť některým kritikům připadal příliš vysoký a neohrabaný jako kdysi slavnější krajan Zdeno Chára. Trpělivá práce a trenérova důvěra ho však nakonec vytáhly až na mistrovství světa nebo do KHL, kde válel za Slovan Bratislava.
Když se jeho parťáka Skokana zeptáte, jak moc platný je pro tým, odpoví: „Juro je v první řadě správný chlap. Na někoho může působit specificky, protože je uzavřený, ale je to strašně dobrý, férový a skromný člověk, který se nad nikoho nepovyšuje. Na ledě budí respekt postavou a silou, navíc má tvrdou střelu a sám se je nebojí blokovat.“
