V neděli se nejdřív prosadil šikovnou tečí před brankářem, pak diváky nadchl dlouhým sólem. V oslabení zblokoval střelu před vlastním gólmanem, sebral puk, nabral rychlost, přehnal se přes obránce a bekhendem skóroval.
Přitom už několik vteřin přesluhoval své střídání, navíc v závěru zápasu! Ten gól může pouštět manažerům, až se třeba jednou bude ucházet o nové angažmá. Při akci využil všech svých hokejových předností: obětavosti, bojovnosti, síly, kondice, odvahy a dobré koncovky.
Byl hrdinou večera, ale on to tak neprožíval. „Po zápase jsem si řekl, že se mi to docela povedlo.“ To je u něj vrcholný projev pýchy.
Míjejí jej zástupy novinářů i velký obdiv fanoušků. „Jsem zvyklý, každý nemůže být hvězda,“ říká vyrovnaně. Na ledě je hlavně na černou práci. Udělá všechno, co mu trenér řekne, nic neošidí. Stoupne si před branku soupeře a nechá se osekávat obránci.
„Bolí to tam, ale dostali jsme to za úkol. Bříza chytá výborně. Musíme mu clonit. Když jde o bolest, tak mi nic nevadí.“ Díky tomu vstřelil v zápase první gól. Tečoval střelu obránce.
Těsně před úspěchem na něj fanoušci křičeli: Sup, gól! „V kabině si pak ze mě kluci dělali srandu, že mi to snad diváci nemuseli radit.“ V loňské sezoně dal pět branek.
Teď už jich vstřelil třicet! Kde je tajemství jeho proměny? Ožil v útoku s Beránkem a Dudou. „Soupeři si dávají pozor spíš na ně, mám víc prostoru,“ souhlasí Sup. Góly mu pomohly. „Cítím se líp, když se mi daří.“ A jeho stabilita? „Silné nohy mám díky kolu.“ Po čtyřech letech se vrátil do reprezentace, starty na Baltice a Švédských hrách mu možná pomůžou na mistrovství světa.
„Podle mě má velkou šanci,“ myslí si trenér Růžička. Před lety s ním hrál v jednom útoku. Teď spolu chodí na golf. „Pracovitý kluk.
Má hokejové srdce. Z legrace mu říkám: Ty náš kanonýre! Ale pořád ho tlačím, aby se nehnal tolik dopředu a hlavně pokryl soupeře.“ Jsou přátelé, ale ty vyražené zuby má Sup od něho. „Na tréninku mě nechtěně trefil pukem přímo do pusy.“
Měl zrovna nově udělané korunky. Zuby mu už předtím vyspravili po zásazích dvou obránců. „Brzy si jdu k zubaři pro protézu, na zápasy si budu přední zuby radši vyndavat.“
