O úvod sezony přišel v poslední přípravně. V pátek 1. září ho litvínovský sok v Plzni tvrdě narazil na mantinel a plzeňský útočník si přetrhal vazy v rameni. Následovala operace, teprve před dvěma týdny mu z rány lékaři odstranili šrouby.
Jak se teď cítíte?
Dobře. Trénuju, střílím (rozesměje se). Je to bomba. Na led jsem se strašně těšil.
Co říkají doktoři, už je rána úplně zahojená?
Všechno jde dobře, rameno je v pořádku. Ještě tenhle týden ho mám šetřit, po víkendu začnu naplno.
A co dělá vaše hlava? Uhýbáte podvědomě ze soubojů?
Ještě se na ledě s nikým nesrážím, ani na mantinel sám neskáču (úsměv). Ale je pravda, že si zranění pořád uvědomuju.
Jak jste vůbec zvládl ty dva měsíce bez hokeje?
Byl jsem zvyklý každý den trénovat, hrát. Když nešlo dělat vůbec nic, bylo to strašný. Díval jsem se na filmy, půjčil si PlayStation.
Hrál jste hokej?
No jasně. A taky tenis a fotbal.
Na váš návrat netrpělivě čeká parťák z útoku Aleš Padělek, že? Na první gól v sezoně stále čeká.
Aleš má smůlu. Po mém zranění se rozpadla celá lajna. On pak cestoval sem a tam, neměl čas se znovu s někým sehrát. Snad nám to půjde.
Myslíte, že vážné zranění ovlivní styl vaší hry?
Ovlivní. Už nebudu tak dlouho držet puk. Když na mě k mantinelu pojedou tři, nahraju nebo to někam nahodím. Za blbost se platí. Já kvůli tomu zůstal tři měsíce bez hokeje.