Počátkem února oslavil Kučera šestatřicáté narozeniny a nedávno s klubem o rok prodloužil smlouvu. „Těším se, že si se Slavií v příští sezoně zahraju v nové hale ve Vysočanech - když už jsem skončil s reprezentací a nebudu na šampionátu,“ říká olympijský vítěz a dvojnásobný mistr světa.
Slavia obhajuje titul a Kučera se těší na play-off. „V něm hraje Slavie dobře. Chceme jít co nejdál,“ plánuje. Loni místo bojů o titul marodil s kolenem, teď věří, že má zdravotní patálie za sebou. „Rameno je v pořádku. Doufejme, že se už nic nestane,“ řekl před svým prvním zápasem po dlouhé pauze. Hrát bude s Petrem Kadlecem.
Proti Kladnu nastoupíte po čtyřech měsících v extralize. Jak se cítíte?
V tréninku docela slušně. Ale první dva tři zápasy budu mít problémy s kondicí, i když trénuju naplno. Když se vracím po zranění, vím, že je to něco jiného. Stačí dva souboje brzda, start a člověk je hned zahlcený. Ale natrénováno mám, brzy se do toho dostanu.
Promarodil jste skoro celou sezonu. Neměl jste během té doby někdy chuť s hokejem seknout?
Možná ze začátku. Po operaci. První rozcvičování a posilování bylo bolestivější a těžší. Na druhou stranu jsem si říkal, co bych jiného dělal, když ta možnost hrát hokej ještě je. Byla by škoda přijít o kontakt se spoluhráči. Černé myšlenky na konec kariéry jsem neměl.
Stejně jako loni v play-off jste dosud mohl výsledky týmu jenom zpovzdálí sledovat. Je to hodně nepříjemné?
Loni v play-off to bylo něco jiného. Po první operaci kolene jsem stál tři týdny. Pak spíš bylo horší, že jsem nemohl hrát semifinále a finále. Teď to bylo těžší v tom, že jsem nehrál hodně zápasů. Člověk kolikrát nemá chuť jít na utkání a prostát jenom ho prostát. Je lepší - a několikrát jsem to i udělal - přijít až po zápase za klukama do kabiny.
Potkalo vás už v kariéře zranění, které by si vynutilo takhle dlouhou pauzu?
Nikdy jsem takhle dlouho nestál, až donedávna jsem měl docela kliku. V NHL jsem měl jenom jednou vyhozené rameno a to bylo na tři čtyři týdny. Problémy začaly až loni. Na jaře dvě operace kolena a teď tato dlouhá pauza s ramenem.
Měl jste během rehabilitace víc času věnovat se vaší hale v Letňanech, kterou vlastníte spolu s bratrem?
Každý den mi pár hodin zabrala rehabilitace v nemocnici na Malvazinkách. Ale i tak jsem měl víc času docházet tam a být součástí dění. Ale halu řídí bratr sám. Snažím se pomoci v rámci možností.
Postavit hokejovou halu, to je nestandardní podnikatelský počin. Doporučil byste ho svým možným následovníkům?
U nás v tomto směru nikdo nepodnikal. Vyšli jsme z toho, že poptávka po ledě je v Praze obrovská a vytížení haly to ukazuje. Po této stránce splnilo vybudování haly naše očekávání.
Bude vaše hala využitá k tréninkům týmů i při mistrovství světa?
Bude. Nakonec nás svaz kontaktoval, ale jsme něco jako hala B. Většina tréninků bude v hale A, což je hala Sparty.
V Letňanech působí mládežnická družstva. Těší vás, že tam rostou nové talenty?
Když jsme začínali, tak jsme na něco takového vůbec nemysleli. Postavit halu byl investiční záměr. Soukromý zimní stadion v Praze nebyl. Rozhodnutí založit mládežnický klub přišlo až po první sezoně po otevření haly. Samozřejmě je pěkné sledovat v novinách výsledky našich týmů, když vyhrávají a daří se jim v tabulce. Navíc je příjemné zjištění, že těch dětí máme hodně a o hokej u nás je zájem.
V kariéře jste toho zažil dost. Jenom v NHL jste vyměnil dresy sedmi týmů. Jak jste snášel časté stěhování za prací?
Když jste někde zařízený, zvyknete si na nové město a pak přijde rychle další výměna, tak to není nic příjemného. Člověka i často napadne, že s tím sekne. Ale pak si uvědomí, že se to stává skoro každému hráči a dá se to zvládnout. Kariéra je krátká a když hrajete v NHL, můžete se slušně zabezpečit na celý život. To si každý rozmyslí a podřídí se rozhodnutí klubu.
Jednou se vám ale opačné rozhodnutí vyplatilo. Vrátil jste se do Evropy a díky tomu máte zlato z Nagana a dvě zlata z mistrovství světa…
Jenomže když jsem dělal to rozhodnutí, tak jsem určitě nemyslel na olympiádu nebo na mistrovství světa. Byla to moje sedmá sezona v NHL a měl jsem toho už plné zuby. Navíc jsem ten ročník skoro celý strávil na farmě a řekl jsem si: když tedy farma, tak to asi nemá cenu, moje kariéra v NHL asi skončila. Vrátil jsem se do Evropy a měl jsem kliku. Šlo mi to a dostal jsem se do nominace do Nagana. To byla velice dobrá kompenzace (úsměv).
A asi i poté přišly vaše nejlepší roky v kariéře…
To rozhodně. Sezona, kdy byly olympijské hry a mistrovství světa ve Švýcarsku, kde jsme skončili třetí, byla povedená. Pak samozřejmě rok 2000, kdy se vyhrál titul se Spartou i šampionát v Petrohradu. Dařilo se mi v bodování v sezoně, v play-off i na mistrovství světa.
V hokeji jste toho hodně dokázal. Co vás ještě žene dopředu?
Už si žádné mety nedávám. Chci být zdravý a hrát na slušné úrovni. Letos dobře absolvovat play-off a dostat se co nejvýše se Slavií. Vydržet zdravý pro příští sezonu a odehrát ji. Těším se do nové haly ve Vysočanech, kde bude Slavia hrát. Když už jsem skončil v reprezentaci a nezahraju si tam na mistrovství světa…
A vidina obhajoby titulu? Je to při současném rozložení sil v extralize možné?
Možné je všechno. Slavia zůstala během základní části ve špičce, i když loni byly její výsledky přesvědčivější a druhé místo jsme měli pět kol před koncem jisté. Teď se o něj pere několik mužstev. Ale play-off je jiné a Slavia v něm vždycky hrála dobře. Pardubice mají velký náskok, ale na druhé straně: dvakrát jsme je v sezoně porazili.
Ze Slavie odešel Roman Málek, který měl loni na titulu velký podíl. Může to mít vliv na vaše ambice?
Ve Slavii je okruh starších kluků, kteří drží náladu a ti chtějí jediné - uspět jako loni. Ten nádherný pocit znají a chtějí, aby se to opakovalo. Oproti loňsku, kdy odešly některé opory, se mužstvo dobře doplnilo a je na play-off připravené. Místo Romana Málka nakonec Slavia sehnala Petra Fraňka, který má velké zkušenosti a věříme, že potvrdí svoji pověst výborného brankáře.
Ve Slavii máte smlouvu ještě na rok. Budete se v budoucnu věnovat jenom podnikání ve vaší hale? Nemáte chuť třeba trénovat?
Jako trenér z povolání určitě ne. Nechci druhou polovinu života strávit ve stresu na střídačce a nervovat se, jak dopadne utkání. Ale poté, co jsme s bratrem rozjeli podnikání s halou, je moje budoucnost asi daná. Budu se věnovat zimnímu stadionu v Letňanech. Možná budu trochu vypomáhat s trénováním našeho mládežnického týmu, ale ne vysloveně jako hlavní trenér.
