Tenhle gól už jen upravil výsledek, pro hokejové statistiky však znamenal milník. Asistence Petra Lešky v nedělním zápase s Vítkovicemi byla 900. extraligovým bodem zlínského virtuosa. „Neřeším to, nežiju tím,“ tvrdí Leška. Takže mu ani nevadí, že oficiální server českého svazu hokej.cz uvádí u jeho jména číslo 890.
Ať už je správný první nebo druhý údaj, Leška se pyšní titulem nejproduktivnějšího hráče nejvyšší soutěže od jejího osamostatnění v roce 1993; rekordman Richard Král střádal body ještě ve federálních dobách.
Zda zaútočí na tisícovku, netuší. Vyloučené to však není, byť mu bude v listopadu čtyřicet. „Když jsme byli dlouho poslední, tak jsem si říkal, že to bude moje poslední sezona. Teď, když se to zlomilo, zase mám chuť hrát,“ říká Leška, který má smlouvu i na příští sezonu. Rozhodnutí o pokračování však odložil po skončení aktuálního ročníku.
Ironman, který nevynechal 9 let ani jeden extraligový zápas
Záležet bude na jeho zdraví. Od zlomeného kotníku ze čtvrtfinále play-off v Litvínově ho nezradilo už téměř devět let. Tak dlouho nevynechal v extralize ani jeden duel, jeho rekordní série trvá už 582 zápasů. Že to není náhoda, o tom svědčí fakt, že překonal sám. Předtím zvládl 426 střetnutí v jednom zápřahu.
„Jako nějaký ironman se ale necítím. Snažím se hrát, co to jde, a zatím to jde,“ povídal loni, když odehrál pětisté utkání bez přerušení. Prodloužení unikátní šňůry přitom nebylo po loňské mistrovské sezoně zdaleka jisté. Málokdo o tom ví, ale v létě se Leška podrobil artroskopii kolene.
„Bolelo mě přes celou letní přípravu, tak jsem ho šel pročistit. Zjistit, co tam je, abych to nemusel řešit v průběhu sezony,“ líčí své patálie, jako by šlo o běžnou věc. „Když to beru z pohledu hokejového, tak to vážné nebylo. Ale paní na rehabilitaci mi říká, že žádný takový zásah do organismu nejde brát jako banální.“ Že se rozjížděl pomaleji než v předešlých letech, ho nepřekvapilo. „Bylo to jedno s druhým. Ať už vezmu náročné sezony, dvě poslední finále, málo odpočinku, do toho chirurgický zákrok...“
Po kariéře bude možná pomáhat v rodinné firmě otce
Nad tím, co bude dělat, až odloží výstroj, ještě nepřemýšlí. I díky tomu, že jeho otec vlastní úspěšnou společnost na výrobu sportovních dresů. „Mám tam otevřená vrátka. Rodinná firma jede. Byla by škoda, kdyby nefungovala dál. Ale zatím moc nepomáhám, času moc není,“ podotýká Leška.
A když mu nějaký zůstane, věnuje ho převážně rodině a svým dvěma synům. Čtrnáctiletý Kristián i devítiletý Ondřej se potatili. „Dělali i jiné sporty - fotbal, tenis. Postupem času ale zůstali u hokeje. Baví je a to je důležité,“ těší Lešku, který pro ně není překvapivě hokejovým vzorem. „Nevím o nikom ze Zlína. Vzhlíží k hráčům z NHL: Ovečkin, Dacjuk. Ale sledují také extraligu.“
Pod historicky prvním mistrovským titulem zlínských hokejistů jsou podepsaní také Petr Leška (vlevo) a Martin Hamrlík.
A kdo po něm zdědil talent? „Oba jsou útočníci, starší drží hokejku na opačné pravé straně. Manželka říká, že u mladšího vidí podobné pohyby na ledě jako u mě. Ale to se projeví časem,“ míní Leška. Se starším moc práce nemá, mladšímu ještě pomáhá. „Musím mu utahovat brusle. Každý den po škole má trénink, takže na zimáku jsem od rána až do odpoledne,“ líčí Leška.
Připouští, že by po kariéře mohl spojit svoji budoucnost s klubem, kde vyrostl a kde kroutí 19. extraligovou sezonu. Ovšem ne v roli trenéra dospělých.
V práci s mládeží jsou v klubu velké nedostatky, říká útočník
„Tady se musí začít pořádně pracovat s mládeží a udělat pořádek. Mám tady svoje kluky a vidím, že to není ideální,“ nebojí se Leška otevřeně kritizovat. Věcí, které se mu při výchově talentů ve Zlíně nelíbí, je více. „Kluci nemají absolutně čas na nějaké zdokonalování. Buď mají trénink brzo ráno, po kterém spěchají do školy, nebo ho mají hned po škole. Před tréninkem není čas, aby si zašli třeba do střílny nebo si udělali pořádnou rozcvičku na trénink.“
Sám si prošel tím stejným. „Ale to bylo před třiceti lety. Hokej se někam posunul a vidíme, že nestíháme,“ upozorňuje Leška. A ještě jedna věc ho štve, listopadový odchod parťáka Balaštíka, který nakonec zakotvil v Liberci. „Hrál jsem s ním většinu kariéry. Mrzí mě to doteď,“ přiznává Leška, jehož Balaštík označil za svého osudového centra.
Rozhodnutí vypovědět ve Zlíně smlouvu mu však nevymlouval. „Ve své situaci udělal tu nejlepší možnost, co mohl. V kontaktu jsme pořád, občas zajdeme s manželkami na společnou večeři.“ Těžko už to někdo spočítá, ale nejvíce gólových nahrávek Lešky směřovalo na hokejku Balaštíka.
