"Máme před sebou ještě hodně těžkých zápasů," nepolevuje olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa v koncentraci.
Cítíte, že páteční zápas s mistrovskou Slavií bude výjimečný?
Těšíme se, vypadá to, že bude vyprodáno. Atmosféra bude parádní. Teď už jen, abychom podali výborný výkon. Slavia vede tabulku a hraje skvěle. Bude mít v nohách středeční Ligu mistrů, to může být výhoda, bude rozehraná. Uvidíme.
V aréně Slavie jste letos vyhráli 3:1. Jaký to tehdy byl zápas?
Vítězství se rodilo těžce. Během minuty jsme dali dva góly, což rozhodlo. A taky jsme ubránili přesilovku 5 na 3. Proti Slavii se musí hrát stoprocentně, možná ještě víc. A nesmíme být vylučovaní, protože Slavii z trestné lavice neporazíme. Má totiž výborné přesilovky.
V posledních devíti kolech jste osmkrát vyhráli. Jak vám to chutná?
Je to příjemné, ale máme za sebou jen 21 kol. Věřím, že jsme si v reprezentační pauze odpočinuli, nabrali sílu a dobře se připravili na další část extraligy.
Loni jste v půlce sezony měli 30 bodů, teď už 41 a ještě zbývá 5 kol.
Je zbytečné se na to dívat. Jdeme od začátku sezony za stejným cílem, tím je play-off.
Neláká vás dostat se aspoň jednou na první místo? Třeba už zítra?
Je to hezké, ale radši bych, kdyby se to stalo po 52. kole. Nebo až po posledním zápase sezony, což je nejdůležitější. Víme ale, jak je hokej vrtkavý, vůbec na to nemyslíme.
Kdyby byl Litvínov po 52. kole v čele, jako vítěz základní části by hrál Ligu mistrů. Co vy na to?
Liga mistrů je příjemné zpestření, ale je to hodně daleko, teď nás to nezajímá. Před námi je hodně práce. Hodně velké a těžké práce.
Čím to, že se vám tak daří?
Mužstvo se moc nezměnilo, doplnilo se o pár hráčů a oni teď ukazují, jak jsou pro nás prospěšní. Myslím, že týmový duch hraje velkou úlohu. A taky je to práce celého mužstva. Nevisí to na jedné lajně, prosazují se všechny. Oba gólmani chytají výborně.
V tom tkví naše série.
Mužstvo si skládáte dlouhodobě a systematicky vy. Hřeje vás úspěšná série o to víc na srdci?
Je to příjemné, ale nepřeceňuju to. Je před námi plno náročných zápasů. Zeptejte se po konci sezony.
Je alchymie složit hokejový tým?
Není to jednoduché. Hlavně proto, že chcete některé hráče, ale nemůžete si je dovolit. Musíte pro tohle malé město shánět hokejisty, kteří tady chtějí hrát. A kteří vezmou míň peněz než jinde. V tom je naše síla. Nejsou tu přeplacení hráči, ale ti, kteří v Litvínově chtějí být.
A jsou i hladoví po úspěchu, že?
Někteří jsou domácí, ty tlačí litvínovské srdce. Hodně našich mladých hráčů má perspektivu. Musí se ukázat a prosadit. Možná z nich jednou vyrostou další reprezentanti.
Jak si prověřujete nové hráče? Zjišťujete, zda zapadnou do party?
Hodně informací sbírám okolo. I tak se stane, že vám některý hráč nevyjde. Měli jsme v přípravě hokejisty, kteří nezapadli nebo nehráli, jak jsme si představovali. Žádný génius nejsem. Nebo nejsme. Poslední dobou se snažíme, aby se prosazovali mladí. A daří se to. Vidíte Jánského, Černého, Kubáta, máme Bahenského, Zímu. Pomáhá nám spolupráce s Mostem, funguje výborně.
Kluci pravidelně hrají první ligu a kdykoli si je sem můžeme vzít.
Nezruinují prémie za možná nečekaný počet výher váš rozpočet?
To je otázka na Vencu Hořejšího, generálního manažera. Ale myslím, že to jsou příjemné starosti. S pomocí Benziny (generální partner klubu) se to dá dohromady.
V Litvínově se mluví o dobré partě. Jak se to vůbec projevuje?
Na ledě je vidět, že všichni tahají za jeden provaz. Padnou do střely, udělají o krok navíc. V tom je ten kumšt, aby pro mužstvo udělali maximum. I akce mimo hokej jsou příjemné. Třeba v úterý jsme byli v dole a viděli jsme, jaká to je dřina.
Jste v elitní šestce bodování extraligy. Vyhrajete ho jako před 18 lety?
Absolutní nezájem. Pro mě je důležité, že mužstvo šlape. Já nemám smlouvu postavenou na tom, abych sbíral body a tým pak hrál na nic.
Prý to tak mají i ostatní hráči Litvínova. Přispívá to k tomu, že každý hraje víc pro tým než na sebe?
U nás je to hodně postavené na tom, že bonusy získává celé mužstvo. Snad ani jeden hráč nemá prémie za kanadské bodování, za góly. Jsem proti tomu. Pokud se týmu daří, jedinci stejně vyletí nahoru.
V extralize stále září olympijští vítězové z Nagana 1998. Co vy na to?
Je asi překvapující, že se tihle staří hráči stále prosazují. Ukazují, že jsou dobře trénovaní a že hokej pořád umí. Pro fanoušky je to velké obohacení.
