Když ve středu vstupoval na zimní stadion v Rokycanech, kam kouč Josef Jandač pozval možné naděje reprezentace, byla jeho tvář mezi dalšími mladíky naprosto anonymní. I sám Jandač přiznal: „Víme, že hraje švýcarskou ligu, jinak ho neznáme.“
A tak ho teď chce osobně poznat.
„Byl jsem pozvánkou překvapený, protože trenéři dřív moc švýcarskou ligu nesledovali. Jsem moc rád, je to pro mě krok do budoucna, a tak se chci ukázat v nejlepším světle,“ vyprávěl Lhoták.
Kouč hokejové reprezentace Josef Jandač hovoří s novináři na kempu v Rokycanech.
V mnohém se jeho příběh podobá desítkám jiných hokejistů. Vyrůstal na Spartě, jenže pak měl potíže s trenéry. Často cítil křivdu, že ne vždy jsou hráči do zápasu vybíráni podle umu, jako spíš podle známostí. A tak odešel do Benátek, kde mu v sedmnácti letech trenér Martin Novák nabídl: „Pojď se mnou do Švýcarska.“
Moc neváhal, ač často mladíci v jeho věku prchají do zámoří. Zvlášť když stejně jako on sní o NHL, přesto se vydal do známého klubu Ambri-Piotta. A prožíval tu stejné trable jako jeho vrstevníci za oceánem. „Bylo to těžké. Přišel jsem, neuměl jazyk, najednou byl bez rodiny, kamarádů. Byl to složitý krok, ale pomohl mi jak hokejově, tak i po životní stránce.“
Frustrovaní jinoši často v Americe svou hokejovou pouť utnou. Vrátí se domů, často začnou nehokejový život. On ale vytrval. V juniorce měl důvěru trenéra, poznal i odlišný přístup. „Bylo to jiné úplně ve všem. V lidech, jak se chovali. V přístupu trenérů k hráčům.“
Napůl Švýcar, napůl Čech
Tři roky hrával za juniorku, pak poskočil i do seniorského týmu. Naučil se plynně italsky, jak se ve zdejší části Švýcarska mluví, nadchlo ho, jak moc zde hokejem žijí.
Jen pro představu – Ambri je vesnice o 700 obyvatelích, ale když se hraje hokej, tak se na stařičký plechový zimák sjede šest tisíc lidí. „Na zápasy je pořád vyprodáno. A lidi chodí, i když prohráváme. Hokej tam žerou, takže paráda.“
Není divu, že oproti středečnímu odpoledni v Rokycanech tam Lhoták není anonymní postavou. „Když jsem do Švýcarska přišel, brali mě jako Čecha a chovali se ke mně jako k cizinci. Teď už jsem pro ně z poloviny Švýcar,“ popisuje. A přizná: „Taky se tak cítím. Ale pozor – srdcem jsem pořád Čech.“
Doma má českou televizi, často sleduje i zápasy extraligy. A porovnává. Švýcarská liga má stále větší renomé a Lhoták říká: „Já nikdy extraligu nehrál, ale mluvil jsem letos s Martinem Réwayem a říkal, že je to hodně jiné. Všechno je rychlejší, přes střední pásmo chodí přihrávky mnohem rychleji.“
Proměnila se celá liga. Je v ní hodně Kanaďanů i kanadských trenérů. A zatímco dřív měli Češi ve Švýcarsku víc zástupců, poslední roky se ze soutěže vytratili a Lhoták byl jediným našincem. I proto zůstával trenérům reprezentace utajen. Teď ale do ligy přichází útočník Roman Červenka. „Snad se to otevře a počet Čechů se zase znásobí.“
Smlouvu má Lhoták v Ambri ještě na dva roky. Co pak? „Chtěl bych zkusit Ameriku.“
Třeba tou dobou už nebude jeho tvář pro český hokej tak anonymní.
