Za chvíli už se za oběma zavřely dveře do plzeňské kabiny. Té, v níž už Mensator v příští sezoně sedávat nebude. V dresu Škody 31letý brankář končí.
„Byly to krásné dvě sezony, mohl jsem být součástí skvělého týmu, který se pohyboval v tabulce nahoře. Teď uvidím, kam mě budoucnost zavede,“ svěřil se Mensator, český šampion z roku 2009 v dresu Karlových Varů.
Odcházíte s dobrými pocity? Nemrzí vás přece jen, že jste se v Plzni do branky nedostal víc?
Nedostal... Protože Matěj Machovský chytal skvěle. Je před ním velká budoucnost, držím mu palce. Je to skvělý gólman a musím říci, že také ten nejlepší, kterého jsem v kariéře ve dvojici zažil. Před touto sezonou mi Martin (Straka) řekl, že budu dvojka a já to akceptoval. Chtěl jsem se samozřejmě do branky dostat častěji, ale Matěj chytal parádně a nepustil mě tam.
Máte už náznaky, kde by mohla vaše kariéra pokračovat?
Teď sám nevím a myslím, že se to ani hned nerozlouskne. V horším případě budu muset čekat možná až do srpna či do září. Budu trénovat individuálně a věřit, že se povede sehnat dobré angažmá.
Je to u hokejistů podobné jako u herců na volné noze? Když není angažmá, netrpělivě čekají, až jim zazvoní telefon?
Tak nějak. Budu se snažit něco sehnat. I v zahraničí. Ale tam jsou většinou smlouvy na osm měsíců a bývají někdy až od září. Asi se schyluje k tomu, že budu nervózně vyčkávat docela dlouho.
Spekulovalo se, že do zahraničí odejdete už v lednu. Jak to bylo?
Ve hře byl rakouský Graz, bohužel to nedopadlo. Škoda, mohl jsem se tam ukázat, bojovat o další sezonu. Ale nemá cenu spekulovat. Snad přijde další nabídka.
Ztroskotalo to na tom, že vás Plzeň nechtěla pustit?
To ne. Naopak, vyšla mi vštříc. Nedopadlo to a vlastně ani sám pořádně nevím, co se v Grazu zaseklo.
V poslední době z extraligy mizí typově podobní gólmani jako vy - Roman Málek, předtím Marek Pinc. Je kruté říci, že je odzvoněno brankářům nižších postav?
Trošku jsem na to myslel, ale tím si nedělám alibi. Žena před sezonou prohlížela kartičky brankářů v lize a bohužel, byl jsem z nich nejmenší. Jo jo, časy, kdy Koťátko chytal za Liberec se 160 centimetrama, jsou fuč... Nedá se nic dělat. Ještě Adam Svoboda je se mnou takový „čahoun“, jinak jsou tu už kluci hodně přes sto sedmdesát.
Ale v předkole proti Plzni válel za Mladou Boleslav Martin Růžička, další z „vaší“ party.
Martin je přece jen o něco vyšší. Ono se to nezdá, ale každý centimetr je znát. I tak doufám, že odzvoněno zdaleka nemám a pět šest let budu ještě chytat. Pokud mi zdraví dovolí. A to zatím drží.
V čem mají vysocí brankáři největší výhodu?
Dnes ti kluci chytají trošku jinak. Stylově dobře. Časy, kdy se vysocí gólmani neuměli pohybovat na čáře, jsou pryč. Matěj je toho typický příklad. Po zemi mu skoro gól nedáte. A když se podíváte do Kanady, tam teď brankáře pod sto osmdesát nenajdete. Já byl draftován v roce 2002, to se zrovna ten trend měnil a mých 174 centimetrů byl už tehdy trošku hendikep.
Nicméně chuť do chytání pořád máte, že?
Mám. Jak říkám, v Plzni jsem byl dva roky spokojený, o tom žádná. Byl jsem tady na hostování z Varů, i to bylo specifické a jsem rád, že mě sem Martin vzal. Teď přichází nová doba, budu se muset zase poprat o místo a snažit se. Možná i z nižší ligy a dostat se zase výš.
