Nikam neletět a alespoň část dovolené využít k usilovnému tréninku má v jeho případě opodstatnění. Věkově stále ještě obrovský talent slovenského hokeje, který byl před dvěma lety už jednou nohou v NHL, totiž dohání to, o co v minulých dvou sezonách přišel.
„Chci se co nejdřív dostat na úroveň, na které jsem byl dřív,“ říká třiadvacetiletý účastník dvou světových šampionátů, kterého si čeští fanoušci nejvíc pamatují z působení v pražské Spartě, v jejímž dresu už před čtyřmi lety vedl kanadské bodování celé extraligy a poté byl vyhlášen nejlepším nováčkem soutěže.
Martin Réway
|
„Od začátku tady v Hradci dělám všechno podle plánu, který mám dopředu daný. Některé věci jsem absolvoval už i s týmem, některé, hlavně kondiční, zatím zvlášť, protože jich mám víc než ostatní. Vím, že to potřebuju nejvíc.“
Loni jste se vracel po roční vynucené zdravotní pauze, letos opět honíte hlavně kondici. Jaký je rozdíl oproti loňsku, kdy jste po dlouhé nemoci začínal vlastně úplně od začátku?
Tohle se těžko porovnává. Příprava byla podobná, i když každý kondiční trenér to pojímá trochu jinak. Tohle teď ale asi není to nejpodstatnější, uvidí se na ledě. Já se cítím každý den lépe a lépe, ale tak jsem se cítil i loni, a stejně jsem se do toho pak na ledě čtyři až pět měsíců dostával. Vlastně opravdu dobře jsem se cítil až někdy v únoru po reprezentační pauze. Snad to bude rychlejší než loni.
Sezonu jste absolvoval ve Slovanu Bratislava, kde jste nastoupil k osmnácti zápasům. Slovan ji ale skončil poměrně brzy, protože se v KHL nedostal do play off. Jak jste ten čas využil?
Všichni jsme se rozešli, ale někteří kluci sezonu dohrávali jinde. Také jsem nad tím přemýšlel, měl jsem nabídky z Německa či Rakouska. Hlavně Německo jsem dost zvažoval, protože mě zajímalo, jak to tam chodí, chtěl jsem poznat něco nového. Nakonec jsem se ale rozhodl, že si po sezoně odpočinu, zregeneruji a trochu se připravím s předstihem na novou.
Máte za sebou dvě sezony, z nichž první jste musel vynechat kvůli zdraví a ve druhé jste tvrdě bojoval, abyste se vrátil. Berete Hradec jako velkou další šanci?
Jde o restart. Buď se tu prosadím, nebo ne, uvidíme na ledě. Přišlo hodně nových hráčů, tým bude mladý a možná to bude chvíli trvat, než se to dá dohromady, než si na sebe zvykneme, než najdeme nějakou herní tvář. Ale nevidím důvod, proč bychom neměli být úspěšní.
V Hradci jste měsíc. Stihl jste si už projít město? Jak se vám líbí?
Byl jsem na koupališti a chodíme s klukama na obědy, pěkné město, taková rodinná atmosféra. Lidi vás poznají, rádi si o hokeji promluví, zatím mám jen pozitivní dojmy.
Máte zkušenosti ze zámoří, hrál jste KHL, proč se teď vracíte do extraligy?
Jedním z důvodů je i to, že jsem v Česku už hrál, znám z té doby spoustu kluků. Navíc si myslím, že extraliga je kvalitní soutěž, má svoji úroveň, je hodně sledovaná třeba i v Americe.
Koho z týmu Mountfieldu znáte?
Nejvíc asi teď už manažera Bednáře. Hráli jsme proti sobě, ale hlavně si ho pamatuji už od malička, protože on hrál kdysi ve Slavii v době, kdy jsem tam já začínal. Jako malý kluk jsem se na něj chodil dívat a vím, jaký to byl hráč. Byl sice trochu jiným typem než já, ale vždycky se mi líbil, bavil diváky.
Slovenský útočník Martin Réway (vpravo) bojuje u mantinelu s Morganem Rillesem z Kanady.
A z hráčů?
Znám jich také dost a možná i proto jsem se takhle rozhodl. Navíc teď přišli další dva Slováci, oba znám z reprezentací. Jsme zajímavý tým, v němž bude možná víc Slováků než Čechů. (smích)
Máte za sebou nelehké období, jak vás žene dopředu důvěra současného okolí, hlavně v Hradci?
Každý hráč potřebuje důvěru vedení, spoluhráčů, fanoušků a já cítím, že ji mám. Vždycky se pro ni snažím udělat maximum. Vím, že některé zápasy třeba nemůžu rozhodnout gólem, tak budu blokovat střely a udělám všechno pro to, abychom zápasy vyhráli. Myslím, že takových kluků máme v týmu momentálně pětadvacet. Mužstvo je v přestavbě a šanci si musíme vybojovat.
Bolest kloubů, horečky. A rok bez hokejeMěl za sebou sezony, které ho při jeho mládí řadily k velmi perspektivním hokejistům s reálnými vyhlídkami prosadit se i v NHL. Možná právě tato vidina nakonec u Martina Réwaye přispěla před dvěma lety k tomu, že se na celou sezonu musel s hokejem rozloučit. Přestože to během jeho nepříjemné nemoci nebylo zdaleka jisté, nakonec se k němu vrátil a nyní se bude v Hradci Králové druhý rok pokoušet o návrat. „Věřil jsem, že hokej hrát budu, klidně třeba druhou slovenskou ligu. Hokej bych hrál třeba i zadarmo, protože ho miluju a baví mě. I když mi hned doktoři řekli, že nemám doufat v něco, co už nemusí přijít,“ vypravuje třiadvacetiletý hokejista, co prožíval od chvíle, kdy před dvěma lety prodělal zánět srdečního svalu. Přitom se tehdy připravoval na další posun v kariéře, ve hře byla i NHL. „Absolvoval jsem tehdy hodně těžkou přípravu, věděl jsem, že pokud se chci vyrovnat starším hráčům, musím makat. Nebyl jsem na tom celý život nijak fyzicky dobře a po letní přípravě jsem se cítil fakt dobře,“ vzpomíná. Jenomže záhy se vše začalo měnit: „Začaly mě bolet klouby a po dvou dnech jsem z ničeho nic nemohl hýbat rukama a nohama. Měl jsem vysoké horečky, bolelo mě v krku, nemohl jsem skoro nic spolknout.“ Léky, které dostal, nezabraly a nadějný útočník skončil velmi záhy v nemocnici. „Doktoři asi měsíc sami nevěděli, co mi je. Bylo to hodně vyčerpávající, zkoušeli různé léky a chtěli nemoc zastavit ještě na začátku, ale nezjistili ji do chvíle, než už byla hodně špatná.“ Poté, co ji překonal, snaží se nová posila Hradce o návrat. A stále věří, že se to podaří: „Doktoři mi řekli, že u téhle nemoci jde o náhodný výběr lidí. Může se to přihodit sedmdesátiletému stejně jako třicetiletému, není to ovlivněné věkem ani genetikou. Prostě se stalo a já věřím, že mě to posílilo. Začal jsem trochu jinak přemýšlet a věřím, že můžu být díky této situaci ještě lepším hráčem.“ |
Vy si z minulosti nesete i nelichotivou nálepku problémového hráče. Co na ni říkáte?
Nebudu nikomu nalhávat, že nevím, proč se to říká. Byly takové časy, na Spartě se mi dařilo, vyhrávali jsme, s klukama jsme chodili často ven. Nebylo to asi správné řešení a už je to za mnou. Někdo si takovým obdobím projde, někdo je natolik vyspělý hráč, že si tím ani projít nemusí. S Hradcem to máme řešené i ve smlouvě, vím o tom a respektuji to. Věřím, že ukážu, že jsem schopný být jedním z lídrů týmu a pomáhat klukům vyhrávat. Věřím, že dokážu být pro tým platný i mimo led, můžu i pomoct mladším klukům. Přece jenom jsem už něco odehrál a chci to zúročit pro celý tým.
Ovlivnilo tento přístup k hokeji vaše onemocnění, nebo hraje roli spíš věk?
Určitě to přichází i věkem. Jak člověk stárne, postupně dospívá. Těžko říct, jestli mě právě nemoc donutila víc makat, protože ona samotná mohla být způsobena právě tím, že jsem letní přípravu tak odmakal. Vím, že jsem byl tehdy nemocný a potlačil jsem to předsevzetím, že si nemůžu dovolit marodit, nechtěl jsem z přípravy nic ztratit.
Minulou sezonu jste začal na farmě Montrealu. Nemrzí vás, že jste tam nevydržel déle a místo toho jste se na podzim přesunul do Slovanu?
Bylo to hodně komplikované. Od začátku kempu tam se mnou pracovali individuálně, nemohl jsem dělat některé věci, které dělali ostatní Byl jsem tam i rok předtím a viděl jsem, že jsem hodně blízko NHL. Pak tam přijdete další rok a najednou vidíte, že vy jste mezi posledními kluky, co se do NHL můžou dostat. Mohl jsem zůstat a postupně si vybojovávat místo, ale bylo to hodně těžké na psychiku. I přesto, že jsem o tom často mluvil s lidmi z klubu, kteří mě drželi nahoře.
Zkoušel jste to i v nižší AHL, nastoupil jste do pěti zápasů. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Většina AHL se hraje tak, jako když jde v NHL na led čtvrtá pětka. Já jsem tam přišel bez kondice, kluci mi nahazovali puk na zadní mantinel a já na ně koukal, jestli se nezbláznili. Jak je možné, že mi to tam hodí, když nedokážu zrychlit.
Přispěla i tato zkušenost k tomu, že jste se na podzim objevil ve Slovanu?
Mohl jsem tam zůstat, ale věřil jsem, že když se vrátím domů, budu mít lepší psychickou podporu rodiny a kamarádů, budu moct mluvit slovensky a česky. A pokud si mám jednou zahrát v NHL, tak se tam stejně dostanu. Vím, že se to nestává tímhle způsobem často, ale rozhodl jsem se tak a nelituju. Věřím tomu, že tohle je taky cesta.
Teď jste zvolil tu hradeckou, byly ve hře i jiné varianty?
Nějaké nabídky jsem měl, mezi nimi byla i z Ruska. Nechtěl jsem to ale nijak uspěchat, chtěl jsem si pořádně promyslet, vědět co a jak. Rozhodl jsem se takto a věřím, že tohle je pro mě ideální možnost. Jak už jsem říkal, je tady hodně nových kluků, vypadá to, že budeme mladý tým a že budeme hodně bruslit, hrát atraktivní hokej. Podle mě budeme hodně napadat, to je účel přestavby týmu. Doufám, že to lidi bude bavit.
