Jedno vítězství chybělo hokejové Olomouci do předkola play-off. Po loňském senzačním pátém místě a přímém postupu do čtvrtfinále tentokrát euforie na Hané nezavládla.
„Spíš mírné zklamání,“ připouští kapitán bojovné party Martin Vyrůbalík, s 25 kanadskými body druhý nejproduktivnější hráč týmu, ač obránce.
I v tom lze spatřit příčinu, proč Mora chybí mezi elitními týmy soutěže. Klidná záchrana bez strachu z baráže sice není pro skromný klub málo, avšak do posledního kola byl ve hře o vyšší mety.
Dnes (18.00) ho čeká ale jen první zápas play-out doma proti Karlovým Varům, což je pro kohouty už de facto příprava na příští ročník. „Někteří kluci aspoň dřív doléčí zranění,“ povídá 36letá opora týmu.
A vy? Až na jeden zápas jste odehrál všechny.
Nevím, ještě se o mě pokoušela nějaká nemoc. Uvidím, jsou to další zápasy. Když mě trenéři nominují, budu zdravý, budu hrát. Proč ne. Než nic nedělat, radši hrát hokej.
Osobní bilance? Zlepšení o tři body 22 kanadských bodů posbíral Vyrůbalík v minulé sezoně za 8 branek a 14 asistencí. 25 kanadských bodů je jeho letošní bilance, k 6 gólům přidal 19 nahrávek. |
Ještě v posledním kole proti Brnu, které jste porazili až po nájezdech, jste přitom hráli o postup do předkola play-off. Upřímně, věřili jste v něj?
Dokázali jsme si spočítat jedna a jedna. Ostatní mužstva neuhrála, co jsme potřebovali. Ani my vlastně ne. Myslím, že spíš můžeme být zklamaní jenom z toho, jak jsme odehráli určitou část sezony.
Před Vánoci...
Asi všichni víme, že to bylo období listopadu, prosince, kdy jsme moc nebodovali. Stěžejní zápasy byly hlavně domácí, strašně moc jsme jich prohráli. To byl kámen úrazu.
Přesto vám diváci po posledním zápase základní části tleskali vestoje.
Vynikající atmosféra, přijeli i fanoušci Komety, paráda. Na závěr jsme zvítězili, takže super, i když je to trošku hořčejší.
Ještě na začátku třetí třetiny to vypadalo na váš senzační postup. Sparta vedla nad Plzní...
A tak víte, jak to je – průběh může být všelijaký, otočit se to může v poslední minutě. My jsme nechtěli, aby nám výsledky furt někdo vykládal. Ale vždycky se to nějak donese. Věděli jsme, že když hrajeme 2:2, tak je to pro nás špatně, ať jsou výsledky jakékoli. Snažili jsme se dát třetí gól, to se nepovedlo, takže ani sami jsme si to neuhráli. Chtěli jsme se soustředit sami na sebe a pak se dozvědět, co bude.
Šance na výhru za tři body jste měli.
Asi měli, dostali jsme špatný gól, ale to se tak stane. Je to opravdu o využívání šancí. Ale Kometa nehrála špatně, že by to sem jela odevzdat, to vůbec ne. Šlo vidět, že to chtěla uhrát.
Jak vám rozhodčí vysvětlil, že neuznal dorážku Sundhera, který dal gól těsně po hvizdu?
Řekl mi, že už pískal, že se náš hráč snažil dotírat na brankáře, a když viděl, že má puk pod betonem, tak to pískl. Ze střídačky jsem to nemohl posoudit. Samozřejmě člověk na něj tlačí, aby to třeba ještě konzultoval s videem, ale když pískne, tak bohužel. Pár peprných slov si ode mě vyslechl, ale to bylo v emocích.
Jaká to vlastně byla pro Olomouc sezona?
Měla určité fáze. Na začátku jsme byli v klidu, ale to byl teprve začátek. Pak jsme padali, padali a uvědomili si, že se potřebujeme zachraňovat. Když to řeknu laicky, tak jsme jako by konečně začali hrát. Pak se to vyvinulo tak, že jsme získávali body, vyhoupli se trošku výš a určitě jsme to chtěli uhrát, ale prohráli jsme si to jindy.
Měli jste velkou marodku, ale stíhací jízdu jste i tak zahájili, takže ve zranění asi hlavní problém hledat nebudete, že?
Nedá se říct, že by nám zranění nějak ublížila. Vedení chtělo rozšířit kádr, kdybychom náhodou spadli do baráže, dopadnout to mohlo všelijak. Získali jiné hráče, jak se zranili další, byli jsme skoro do počtu. Obránci úplně, bylo nás akorát. Ale paradoxně nám zranění neublížila, že bychom výkonnostně šli dolů. Nevím, jestli jsme se semkli, nedokážu to posoudit. Nějakým způsobem jsme to uhrávali. Byl tam strach, abychom nespadli dolů. Teď je na hlubší prognózy brzo.
Při zranění Pavla Skrbka jste plnil úlohu nejproduktivnějšího obránce, posbíral jste kupu bodů. Jak hodnotíte sezonu z osobního pohledu?
Nevím... Když bych to srovnal s loňskou, kdy jsem získal dá se říct stejně bodů, tak loňská byla povedenější vzhledem k tomu, že jsme postoupili do play-off. Letos jsem se herně v některých zápasech necítil bůhvíjak. Spíš až ke konci, kdy zápasů bylo hodně, jsem se paradoxně cítil dobře. Až jsem se divil. Hráli jsme pátky, neděle a já se cítil líp, nečekali jsme na zápasy. Je jedno, jestli udělám patnáct, nebo třicet bodů, důležitý je výsledek na konci. Bohužel zažíváme mírné zklamání.
