"Jednání trvalo tři týdny, nejdřív byl Chomutov aktivní, pak to ustalo. Bál jsem se, jestli na mě nezapomněli," usmál se 32letý gólman ze zkušenostmi ze zámoří i ze zemí bývalého Sovětského svazu.
Proč ta prodleva v jednání?
Nevím, jestli čekali na Dominika Haška. Když jsem tu já, tak už asi nepřijde. Nevím, jak to mám chápat. Ale spíš si o mně zjišťovali nějaké informace.
A co u vás rozhodlo pro Piráty?
Česká extraliga je pro mě velká výzva, chci dokázat, že ji zvládnu. Po sezoně jsem byl rozhodnutý zůstat doma. Na Slovensku se ale situace vyvinula jinak, Slovan Bratislava odchází do KHL, liga bude o dost slabší. Po dohodě s manželkou jsem se rozhodl, že půjdeme pryč.
Chomutov je dobrá adresa?
Určitě. Vidím na lidech, jak se na extraligu těší. A je to lepší než v Bělorusku, kam to je 15-16 hodin autem. Katastrofální byl průjezd Polskem, silnice mají hrozné. Spousta Čechů to během fotbalového Eura poznala. Teď do Chomutova to je šest hodin, úplně v pohodě.
Jak vzpomínáte na angažmá v Lotyšsku a Bělorusku?
Když jsem začínal v Rize a první roky v Bělorusku, ještě nebyla ruská KHL. A z východních soutěží byla ta běloruská nejlepší. Jenže Riga i Minsk šly do KHL a úroveň ligy začala upadat.
Jak se vám tam žilo?
V Minsku to šlo vydržet, čisté město, starají se. V hornickém Soligorsku to růžové nebylo. Jeden maličký obchod s potravinami na celé město. A tři katastrofální restaurace.
Hokejově jste si ale užíval, ne?
Mám lotyšský i běloruský titul. Na obou jsem měl velký podíl, chytal jsem všechny zápasy. V Bělorusku jsme vyhráli série play-off dokonce 3:0, 3:0 a 4:0. V době, kdy ještě nebyla KHL, toho si cením hodně. Když jsem měl titul v Lotyšsku, tak jsme s Rigou hráli jak tamní, tak běloruskou ligu. Lotyšská byla o dvou týmech, o nás a Liepaje, takže základní část hrálo naše béčko a my se připojili až v play-off. Stejný rok jsme byli i třetí v Bělorusku.
Chtěl jste se prosadit do KHL, ale máte "jen" 10 startů. Proč?
Šlo o první rok, co Dinamo Minsk bylo v KHL, takže to nebylo ještě učesané. Jako od legionáře ode mě čekali víc. Musel jsem jít.
V zámoří jste do slavné NHL nenakoukl. Co to zhatilo?
Když jsem zpětně přemýšlel o tom, proč jsem tam neuspěl, tak jsem asi ještě byl nepřipravený na to, že odejdu z domova. Pořád jsem byl na internetu, bylo mi smutno za domovem, na hokej jsem se až tak nesoustředil. První dvě sezony v Columbusu a Albany ještě šly, třetí v Augustě i kvůli zraněním nebyla z mé strany vůbec dobrá. Proto to i skončilo.
Měl jste už někdy na dosah českou extraligu?
Hodněkrát to bylo načaté, potom od toho kluby odskočily. Moje velká nevýhoda byla, že jsem po Americe šel rovnou do Lotyšska, Běloruska. Chtěl jsem mít blíž do KHL, ale zlé na tom bylo, že jsem se úplně schoval západnímu hokeji. Ani Slováci mě neviděli 5-6 let chytat. Musel jsem přijít domů třeba za míň peněz a sezonu si odkroutit, aby si mě někdo všimnul. Připomenout se lidem, kteří na mě zapomněli, a ukázat, že chytat umím.
Což se v Banské Bystrici povedlo, v úspěšnosti zásahů jste byl druhý nejlepší ve slovenské extralize.
Celkem se mi dařilo, byly i shutouty, ale statistiky jsem nesledoval. Na začátku sezony se mužstvu nedařilo, bylo to frustrující, o to radostnější pak bylo, když jsme udělali play-off. Ale česká liga bude výš, občas přepnu na ČT4 a vypadá rychlejší, kombinačnější.
V Chomutově se postupovým žolíkem stal Řehoř, ani posilu Dubu z KHL do branky nepustil.
Když jsem viděl, jak Chomutov procházel play-off, muselo to být o držku. Milan se toho nezalekl, určitě bude dobrý brankář. Všechny série na sedm zápasů, má nervy z ocele! O jedničku se poperu, uvidíme, jak trenér rozhodne.
