"Loni jsem se tady mohl chlubit titulem, letos tím, že se nám podařilo extraligu zachránit," smál se pětadvacetiletý rodák ze Sokolova. "Samozřejmě mě mrzí, jak se loňská sezona vyvíjela. O to víc se musíme snažit, aby ta příští byla lepší," dodal už s vážnou tváří.
Našel jste aspoň sám pro sebe nějakou příčinu toho, proč se Karlovým Varům tolik nedařilo?
Všichni jsme od začátku tvrdili, že jsme nic nepodcenili, ale já si troufám říct, že někde v hlavě tam po těch předchozích dvou úspěšných sezonách viselo, že se nemůže nic stát. Jenže se stalo! Na začátku jsme třikrát prohráli, a pak se to s námi táhlo už celou dobu.
Pohoda najednou z čista jasna zmizela?
Jo, přesně tak. Spadli jsme na dno a pořádně si to vyžrali. Pak už jsme byli jenom rádi, že se nám podařilo vyhnout se baráži. Někteří kluci, včetně mě, bychom v ní totiž nemohli nastoupit kvůli předchozím střídavým startům do Chomutova. To by byl vrchol všeho.
Hodně jste se vyděsil, když vám došlo, že byste nesměl hrát?
Samozřejmě. Musel by nastoupit junior, který sice chytá velmi dobře, ale tlak v baráži je mnohem větší než ve finále. Tam můžete jen získat, kdežto tady vše ztratit. Fakt už bych takovou situaci nikdy nechtěl zažít.
Nakonec padla do baráže Mladá Boleslav. Kde se ve vás najednou vzala síla vyklouznout z "oprátky"? Sedli jste si se spoluhráči a všechno si vysvětlili?
Abych pravdu řekl, tak my tak nějak seděli pomalu každých čtrnáct dnů. Jenže pořád jsme se v tom plácali a bylo to snad ještě horší. Každý, kdo někdy zažil takhle neúspěšnou sezonu, asi ví, o čem mluvím.
Často se skloňoval přechod týmu ze staré haly do nové. Také jste se na to občas vymlouval?
Ani ne. Zpočátku jsme s klukama mluvili o tom, že je to opravdu jiné, ale pak nám došlo, že jen ve stěhování chyba není. I když je pravda, že z venkovních zápasů jsme udělali pomalu víc bodů než z domácích.
Dva roky předtím vás fanoušci ve Varech skoro nosili na rukou. I v tomhle směru jste zaznamenal tvrdý pád na dno?
To víte, že ano. Ale to ke sportu patří. Divák si zaplatí lístek a má právo být naštvaný. A my jsme skutečně podávali výkony, za které nás nikdo chválit nemohl.
Takže na vás křičeli i na ulici?
Určitě. Z tribun, i veměstě. Naštěstí já bydlím na vesnici a do města moc nepřijdu. Vlastně jsem to nevyhledával ani předtím, když se dařilo.
Ve Varech jste už poměrně dlouho, neuvažoval jste o změně?
My oba s manželkou pocházíme z karlovarského kraje, jsme tam doma a spokojeni. Jednou bychom možná chtěli zkusit nějaké zahraniční angažmá, ale až bude syn trochu větší. Zatím mu je teprve rok a půl. Nadcházející dva roky každopádně zůstanu ve Varech. A víte, kdy jsem podepisoval novou smlouvu?
Povídejte...
Zrovna jsme byli bod od baráže. Říkal jsem si, že je to docela extra situace, podepisovat ve chvíli, kdy jsme takhle namočení. No naštěstí všechno dobře dopadlo (usmívá se). A jak říkám, ve Varech se mi líbí, klub je na vysoké úrovni.
Dost dlouho už tvoříte dvojici s Lukášem Sáblíkem. Pořád je váš vztah tak bezproblémový jak na začátku?
Rozhodně! Já myslím, že jsme si povahově hodně podobní. Teď si ze mě bude určitě nějakou dobu dělat srandu, až si přečte, že jsem tady dělal rozhovor. Vzhledem k tomu, že pochází z Vysočiny, mu to asi neunikne (směje se).
Vraťme se tedy zpátky k vaší účasti na letní brankářské škole. Už máte tenhle termín pevně zařazený ve svém kalendáři?
Jasně. Počítám každý rok, že na chvilku dorazím. Letos jsem tady tuším počtvrté a doufám, že ne naposledy.
Mají malí účastníci kempu hodně zvídavé otázky?
To víte, že ano. Vždycky něco vymyslí, musíte být pořád ve střehu.
Třeba loni padaly i takové dotazy, jako jestli jsem jel někdy sanitkou (směje se). Hlavně s těmi nejmenšími je velká sranda.
Aspoň vás potom nepřekvapí žádná otázka od novinářů...
(usmívá se) To je fakt.
Vy sám jste se podobných škol také účastnil coby začínající gólman?
Že by to byly vyloženě kempy jen pro brankáře, to ne, ale jezdil jsem na mezinárodní setkání doMariánských Lázní. Dokonce tam tehdy byli i kluci z takových zemí jako je Mexiko. Bylo to vždycky moc fajn.
A dovolenou už máte za sebou?
Teď v létě jsme ani nikde nebyli. Ale jeli jsme se ohřát hned po sezoně. Teď určitě nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že to bylo potřeba, protož jsme tohoměli po nevydařené sezoně plné zuby.
O vás je také známo, že máte rád golf. Jde vaše výkonnost nahoru?
Kdepak, handicapem se pořád pohybuju tak nějak na stejném místě. Teď je to pro mě časově náročnější. Chci se totiž co nejvíc věnovat synovi, protože přes sezonu jsem neustále v zápřahu a pryč. Tak abych si ho taky užil.
Ani na British Open, které právě v těchto dnech začalo, se nepodíváte?
To ano, zrovna ve čtvrtek jsem potkal kamaráda, a tak jsme chvilku koukali spolu. A mrknu se určitě i o víkendu.
A máte nějakého oblíbeného hráče?
Dlouhodobě se mi líbí styl Phila Mickelsona. Vím, že většina by asi uvedla Tigera Woodse amně se samozřejmě taky líbí jak hraje, ale přeci jen trochu víc mě zaujal Mickelson.
Golf se dá hrát prakticky v jakémkoliv věku, neuvažujete, že byste se po skončení hokejové kariéry vydal tímhle směrem?
Jejda, to vůbec. Pro mě je to jen zábava, relax. Ve Varech je krásné hřiště, takže to vždycky beru zároveň i jako parádní procházku.
