Do zápasu jste nastoupil ve třetí třetině za stavu 4:0 pro Spartu. Jak pro vás byla situace složitá?
Tak nad tím uvažovat nemělo smysl. Budu opakovat to, co jsem říkal už jiným novinářům. Já jsem rád za každou minutu, kterou v extralize odchytám. Dostal jsem sice tři góly, ale odchytal jsem dalších dvacet minut. Na druhou stranu za stavu 4:0 už toho nebylo tolik, co bych mohl zkazit. Šel jsem si zachytat a dopadlo to tak, že jsem dostal tři góly. Ale život jde dál a my se nyní musíme soustředit na další zápas se Vsetínem.
V momentě, kdy Vary inkasovaly čtvrtou branku, jste se začal chystat na led. Nakonec jste nastoupil až na začátku třetí třetiny, proč?
Když padl čtvrtý gól, trenér řekl, abych se začal rozcvičovat, že při příštím střídání půjdu na led. Potom se ale rozhodnutí změnilo a já nastoupil až na poslední třetinu.
Za Karlovy Vary jste odchytal necelých osm zápasů, jak byste zhodnotil své dosavadní výkony?
Velmi nerad hodnotím sám sebe, ale zatím to nevypadalo tak špatně. Celkem jsem spokojený až na ten výkon na Spartě. Ale život jde dál a já musím na to musím zapomenout. Snažím se soustředit na další utkání, která nás čekají.
Před sezonou jste v jednom rozhoru uvedl, že byste se chtěl prosadit na post jedničky. Myslíte si, že na to máte?
Kdybych vám řekl, že ne, tak tu nemám co dělat. Musím si věřit a podávat takové výkony, abych se tomuto cíli přiblížil. Uvidíme, kdo dostane příležitost v dalším utkání. Rozhodně ale se moje pozice v týmu zlepšila. Z pozice třetího brankáře, jsem se dostal výše. Musím tvrdě pracovat a uvidíme, zda se mi to do konce sezony povede a na post jedničky se dostanu.
Tým má dva velmi mladé gólmany. Myslíte si, že by to mohla být nevýhoda kvůli chybějícím zkušenostem?
Řekl bych, že ne. V extralize je takové pravidlo, že brankáři musí být kolem dvaceti osmi let. My jsme se Zdeňkem prošli mládežnickými reprezentacemi a absolvovali i další důležité turnaje jako mistrovství světa. Nějaké zkušenosti už máme a jsme rádi za každý zápas. Spolu si perfektně rozumíme a zatím je to parádní spolupráce.
Máte nějaký brankářský vzor?
Bude to možná trošku zajímavé, ale ten kluk je ještě mladší než já. Je to Marc-Andre Fleury, který byl loni světovou jedničkou na draftu a já jsem měl loni v Ottawě stejného trenéra jako on. Když jsem ho viděl na několika trénincích, tak mi připadal jako fajn kluk a opravdu je to skvělý gólman. Myslím si, že jednou bude velká hvězda.
Kromě Karlových Varů jste vypomáhal i prvoligovému Písku. Jak se díváte na druhou nejvyšší soutěž?
Na začátku sezony mi trenéři řekli, že jsem třetí brankář a tak jsme spolu s agentem začali shánět zájemce z první ligy. Písek se potácí u dna tabulky, ale pro brankáře je lepší, když je v neustálé permanenci. Odchytal jsem tam devět zápasů. Úroveň první ligy není špatná, hraje tam hodně zkušených hráčů.
Nyní trochu odbočím. Dvě sezony jste strávil v zámoří v nižší soutěži OHL v Ottawě. Co vám tato zkušenost přinesla?
Byla to skvělá zkušenost po hokejové stránce, ale i po té životní. V sedmnácti jsem odešel od rodiny do nového prostředí, neuměl jsem si ze začátku říct ani o jídlo. Za dva tři měsíce jsem se už trochu anglicky naučil. Za dva roky jsem tam odchytal sto dvaadvacet zápasů, což by se mi zde v Čechách nepovedlo. Určitě nelituju, že jsem do zámoří odešel.
S čím jste měl v Kanadě největší problémy? Na co jste si nemohl zvyknout?
Na prvním místě byl hokej, který se tam hraje trochu jinak. Pak jsem měl problémy i s životním stylem. Například jídlo řeší všelijakými fast foody, nikdo se příliš nezabývá tím, že v Čechách jsme zvyklý na to, že maminky stojí v neděli u plotny tři hodiny a vaří oběd. Oni jídlo ohřejí v mikrovlnce a je to na talíři. Je to trochu jiný svět.
Během posledních dvou let jste obdržel pozvánku do reprezentace dvacítek na mistrovství světa, ale zbyl na vás post dvojky a potom dokonce trojky. Byl jste zklamaný?
Určitě jsem trochu zklamaný byl. První rok jsem byl rád, že jedu, i když jsem byl nominován jako dvojka. Na druhou stranu další rok jsem byl hodně zklamaný, jelikož od patnácti let jsem jezdil s touto věkovou kategorií jako první brankář. Když mi několik dní před turnajem řekli, že se mnou počítají na post trojky, tak jsem se spojil s vedením Ottawy a ti mi řekli, že pokud to takto je, byli by rádi, kdybych mohl okamžitě přijet. Když jsem viděl, že nejsem dvacítce potřebný, tak jsem si sbalil a odjel do Ottawy.
Přemýšlel jste někdy nad tím, co mohlo být důvodem, že jste šanci nedostal?
Ne, moc jsem se tím nezabýval. Já nežiju minulostí. Koukám na to, co je teď a co mě čeká. Musím tohle hodit za hlavu a nechat to plavat…
Předtím než jste odešel na druhý rok do Kanady, jste dodělával zkoušky na střední škole. Složil jste už maturitu?
Zkoušky ze čtvrťáku už mám, ale maturitu budu dodělávat příští rok v květnu. Doufám, že to už nějak domlátím. (smích) Dělám sportovní gympl, takže mě čeká čeština, angličtina, tělocvik a zásady společenských věd. Tak uvidíme.
