"Když přijdu ráno do kabiny a vidím ty mladé kluky, jak jsou bolaví, tak si říkám, že jsou to větší dědci než já. Pořád se cítím a relativně i vypadám mladě," oznamuje obránce, který za jednadvacet let dospělé kariéry prostřídal jen tři kluby. Teď přidá čtvrtý: po konci v Hradci Králové se dohodl na roční smlouvě s Kometou.
"Bylo tam víc nabídek, ale oslovilo mě Liborovo jednání," zmiňuje Ptáček brněnského šéfa a svého dávného spoluhráče ze Sparty Zábranského.
Co říkáte tomu, že vám bude šéfovat bývalý spoluhráč?
To se mi ještě nestalo, ale jako na hráče na něj vzpomínám rád. Byl to dobrý, tvrdý, nepříjemný obránce a k tomu dobrý kluk. Teď samozřejmě máme každý jinou pozici, ale takový je život. Věci se v něm vyvíjí.
Už jste někdy tykal svému nadřízenému?
Ale jo. Pomalu začínám být ve věku, kdy jsem podobně starý jako šéfové. Přímo majiteli jsem ještě netykal, ale jiným svým nadřízeným sem tam ano.
Co si slibujete od hraní v Brně?
Čekám kvalitní hokej s cílem udělat nějaký dobrý výsledek. Právě to mě oslovilo.
Co může čekat Kometa od vás?
Vzhledem k mému věku je to jasné. Abych nejen svým chováním a hraním na ledě působil na mladé hráče a chod kabiny. Co jiného by ode mě kdo mohl čekat.
Poprvé jste po konci sezony neměl smlouvu na tu další. Jak jste prožíval období nejistoty?
Samozřejmě jsem nevěděl, kam po sezoně půjdu, ale spíš jsem řešil rodinné věci. Jestli se přestěhovat domů do Prahy, nebo počkat a přestěhovat se až do města, kde budu hrát. Ta hokejová stránka mě kupodivu nechávala relativně v klidu. Věděl jsem, že to nějak dopadne.
Nakonec poprvé budete hrát na Moravě. Bude to pro vás změna?
Normálně se přestěhujeme jako vždycky. Pro mě nehraje roli, jestli hraju 100, 200 nebo 300 kiláků od domova, protože se mnou vždycky byla celá rodina. Spousta lidí se diví, proč jdu tak daleko, ale bydlení pro mě nebyla žádná překážka.
Jak se přizpůsobujete věku?
Svou hru moc měnit nemusím, ta byla vždycky postavená na poctivé fyzické práci a na jistotě. Jinak si člověk samozřejmě musí dávat pozor a víc pečovat o své tělo.
Jak se vám žije s nálepkou extraligového rekordmana?
Jak člověk hraje, tak to tolik nevnímá. O tomhle začne přemýšlet, až když skončí.
Ještě o tom neuvažujete?
Když jsem se díval na kluky, co jsou v počtu zápasů za mnou, tak se na mě pěkně tlačí. Takže ještě končit nemůžu, aby mě nepřekonali. (smích) Ale vážně: ten čas jednou přijde, ale nevím, kdy to bude.
