Moravec ještě v pohodě není

H a v í ř o v - Být v pravou chvíli na pravém místě, nenechat se z něj vystrnadit tvrdými ranami obránců a chladnokrevně zakončit. To jsou přednosti vítkovického útočníka Davida Moravce. Dal o nich vědět i ve včerejším utkání v Havířově, ovšem deka náročného cestování či zklamání z nevydařeného angažmá v Buffalu Sabres, odkud se vrátil minulý týden v pátek, jako by na něm stále ležela. Dvakrát najížděl sám na gólmana Pavla Cagaše, ovšem gól mu dal až s jeho přispěním.

Ve 42. minutě pohotově zachytil Cagašovo špatné vyhození zpoza brány a bez váhání z ostrého úhlu zakončil. Snižoval na 1:3, ovšem víc se neprosadil.
S číslem 22 na zádech se postavil na pravé křídlo k Petru Hubáčkovi a Luďku Krayzlovi. S nimi hrál až do konce zápasu, jen při přesilovkách či oslabeních se na pár chvil potkal s jinými hráči.

Stejně jako v sezoně 1997/1998, kdy vyhrál kanadské bodování extraligy, nebyl Moravec hráčem, na kterém by diváci mohli oči nechat. Hrál nenápadně, ale důrazně. Chodil do soubojů před bránou, bil se o puk u mantinelů a nebál se rány.

Do šance se dostal až v polovině zápasu, kdy Havířov vedl 1:0. Oklamal obránce a jel sám na Cagaše. Střelu i dorážku mu ale gólman chytil. Zvedl oči ke stropu a zlostně klepl hokejkou o led. Šance jej ale nažhavila. Začal víc bruslit, byl aktivnější. Ve 45. minutě v oslabení donutil k chybě obránce Javína a znovu jel na Cagaše sám. Neměl rychlost, zkusil vystřelit pod vyrážečku, ale opět nedal. Jeden gól na čtyři vyložené šance je na hráče tohoto formátu málo, což bylo znát i na konečném výsledku. Vítkovice prohrály 2:5.